Čís. 5218.

Slaboduchost nečiní sice k právním jednáním vůbec nezpůsobilým, může však podle okolností případu býti na závadu svobodě vůle a vážnosti projevu při smlouvě.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1925, Rv I 1305 25.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný mimo jiné, že směnka jest neplatnou pro nedostatek směnečné způsobilosti žalovaného, jenž prý jest choromyslným. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v tom, že ze znaleckého posudku nesprávně vyvodil odvolací soud, že žalovaný při podpisu směnky nebyl způsobilým k právním činům. Pokud ovšem dovolatel vytýká nedostatečnou přesvědčivost znaleckého posudku, stavě se na stanovisko, že žalovaný přes tento posudek byl příčetným, uchyluje se od zjištění nižších soudů a neprovádí dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení po zákonu, broje toliko nepřípustným způsobem proti hodnocení důkazů odvolacím soudem. Míní-li ovšem, že slaboduchost, kterou znalci u žalovaného seznali, nebrání všeobecně způsobilosti smluvní, lze v tom směru dovolateli přisvědčiti. Znalci neprohlásili, že žalovaný byl zcela nepříčetným a nebyl vůbec s to užívati rozumu (§ 865 obč. zák.), žalovaný tedy není osobou k právním jednáním pro nedostatek rozumu vůbec nezpůsobilou. Avšak ke smlouvě vyžaduje se kromě způsobilosti také volnost projevu, vážnost jeho a svoboda vůle. Svobody vůle nemá a vážného projevu nečiní, kdo následkem duševní poruchy nemůže se volně rozhodovati. Projev, učiněný v důsledku duševní poruchy, není projevem volným a vážným, nýbrž toliko projevem chorobného ducha a proto absolutně neplatným. Takto duševně chorý, který jen v určitých případech následkem své choroby nerozhoduje se volné a nemá způsobilosti k tomu, třeba by nebyl prohlášen za choromyslného a nebyl v každém případě nepříčetným, jest v takovém případě k právnímu jednání nezpůsobilým pro nedostatek vážnosti projevu, svobody vůle v důsledku choroby. Tu lze rozhodnouti jen dle okol- ností případu, zda duševní porucha je takového rázu, že svobodné a vážné rozhodnutí vylučuje. A tu správně seznaly nižší soudy, že podle okolností a stavu zjištěného znalci žalovaný při podpisu směnky svobodné a vážné rozhodnutí učiniti nemohl proto, že vyplynulo z jeho duševní méněcennosti, která příčetnost a možnost, postříci následky jednání, vylučovala, takže jeho rozhodnutí nebylo výplodem zdravého rozumu, nýbrž mělo důvod v chorobném nedostatku rozvahy a vůle. Proto je úsudek nižších soudů, že podpis žalovaného na směnce za takových okolností nebyl platně připojen, správným.

Citace:

Čís. 5218. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 219-220.