NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15756.

K otázce důkazního břemene ve sporu, v němž se manželka domáhá na manželovi vrácení peněz ze zápůjčky neplatné pro nedostatek zřízení notářského spisu podle § 1 písm. b) zák. č. 76/1871 ř. z. a žalovaný manžel namítá, že mu manželka dala částku tu na společné živobytí.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1937, Rv I 854/35.)
Srv. Sb. n. s. č. 8637.
Žalobkyně se na žalovaném manželovi domáhá vrácení zažalované částky pro bezdůvodné obohacení, tvrdíc, že částku tu žalovanému půjčila, že však zápůjčka jest pro nedostatek formy notářského spisu neplatná. Proti žalobě namítl žalovaný, že nešlo o zápůjčku, nýbrž že mu žalobkyně onu částku dala na společné živobytí. Prvý soud zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloiby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobní nárok se opírá o tvrzení, že žalovaný byl bezdůvodně obohacen, a předpokládá tudíž, že žalovaná částka přešla ze jmění žalobkynina do jmění žalovaného, při čemž příjemce buď od prvopočátku neměl nároku na toto plnění, anebo zanikl právní důvod je podržeti. Dovolateli lze přisvědčiti v tom, že žalobkyně měla soudu prokázati, že byly splněny předpoklady tvrzeného žalobního důvodu. Tomuto požadavku však bylo učiněno zadost, prokázala-li žalobkyně, že dala žalovanému zažalovanou částku jako zápůjčku a že tato smlouva pro nedostatek zřízení notářského spisu podle § 1 písm. b) zákona ze dne 25. července 1871 č. 76 ř. z. nebyla platná. Nedostávalo se tedy žalovanému jako manželu žalobkyninu od prvopočátku platného právního důvodu k nabytí toho, co mu žalobkyně plnila. Namítal-li žalovaný — ovšem teprve při výslechu jako strana, což však soud nesmí pominouti (rozh. č. 11714 Sb. n. s.) —, že mu žalobkyně dala sporné peníze na společné živobytí, chtěl tím patrně uplatniti, že má právní důvod je podržeti. Po této stránce však stíhá důkazní břímě žalovaného a nelze proto odvolacímu soudu vytýkati právní mylnost (§ 503 č. 4 c. ř. s.), žádal-li na něm, aby toto tvrzení prokázal. Ale žalovaný neuvedl v první stolici konkrétních skutečností, z nichž by plynulo, že sám beze své viny nebyl s to, aby řádně a slušně manželku vyživoval podle svého jmění (§ 91 obč. zák.), a že žalobkyně onou částkou chtěla dostáti své povinnosti (§ 92 obč. zák.) pomáhati manželovi ve výdělku po případě po dobu jeho nemohoucnosti zabezpečiti náklady společné domácnosti. Opominul-li však žalovaný skutkově odůvodniti svou námitku v první stolici, nemůže to doháněti v dovolacím řízení. Jest proto schváliti právní názor odvolacího soudu, že žalovaný spornou částku obdržel bez právního důvodu, a ježto také neprokázal, že má právní důvod ji podržeti, nepochybil soud druhé stolice, uznal-li žalobu odůvodněnou.

Citace:

Čís. 15756.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 80-81.