NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 7895.

Nelze vyhověti návrhu na zrušení exekuce podle § 40 ex. ř., byl-li v době, kdy exekuční soud rozhodoval o návrhu, sporným předpoklad úplného splnění veškerých závazků dlužníkových. Není úkolem soudu, by prováděl šetření o tom, zda a kolik dlužník ještě dluhuje.
(Rozh. ze dne 22. března 1928, R I 188/28.)
Návrhu dlužníka, by byla zrušena exekuce vnuceným vkladem zástavního práva, ježto prý dlužník zaplatil vymáhané pohledávky, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 16 knih. zák. a posledního odstavce § 216 ex. ř. vztahuje se exekuční právo zástavní též na veškeré procesní a exekuční útraty, jež vznikly vymáháním pohledávky. Povinná strana zaplatila ovšem jistinu a úroky, avšak tím vymáhající věřitelka nebyla uspokojena, ježto nebylo jí zaplaceno vkladné ze všech vymáhaných pohledávek. Z ustanovení § 27 druhý odstavec a § 200 čís. 4 ex. ř. jest zřejmo, že zrušení exekuce pro věřitelovo uspokojení předpokládá, že dlužník zaplatil věřiteli jistinu se vším příslušenstvím. Zrušení exekuce jest tedy přípustno pouze tehdy, když dlužník zaplatil veškeré exekuční útraty, jež byly soudu známy a jím určeny v době vydání zrušovacího usnesení. Na vyrozumění povinného o výši těchto exekučních nákladů není závislým vznik věřitelova nároku na jich zaplacení a věřitele možno považovati za uspokojena ve smyslu § 40 ex. ř. prvý odstavec teprve tehdy, když zapraveny byly i veškeré vedlejší pohledávky. Z toho, že vkladné, jehož výši lze v tomto případě snadno zjistiti, ještě nebylo vyměřeno, nelze dovozovati, že ve smyslu § 40 ex. ř. vymáhající věřitelka byla uspokojena. Bylo na straně povinné, by aspoň nabídla po případě složila ve prospěch vymáhající věřitelky přiměřenou jistotu za vkladné, chtěla-Ii s úspěchem navrhnout zrušení exekuce pro uspokojení vymáhající věřitelky. Jelikož v době rozhodnutí o zrušení návrhu povinná strana dluhovala straně vymáhající vkladné, neměl soud prvý exekuci podle § 40 ex. ř. zrušiti (srov. čís. 2554 sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel domáhal se zrušení exekucí podle § 40 ex. ř., opíraje návrh o skutkovou okolnost, že čtyři exekučně vymáhané pohledávky vymáhající věřitelky byly jí úplně zaplaceny. Než vymáhající věřitelka tento skutkový předpoklad použití § 40 ex. ř. popřela, prohlásivši ve svém vyjádření, že povinný jí dosud dluhuje poplatek za vkladné ze všech čtyř exekucí, dosud nevyměřený. V době, kdy exekuční soud rozhodoval o návrhu povinného, byl tudíž předpoklad úplného splnění veškerých závazků dlužníkových z titulů exekučních sporným a nebylo úkolem prvého soudu, by prováděl šetření o tom, zda a kolik povinný ještě dluhuje vymáhající věřitelce na vymáhaných pohledávkách, nýbrž bylo jeho návrh jako nevyhovující zákonnému předpokladu § 40 ex. ř. zamítnouti, jak se stalo napadeným usnesením, zvláště když případné obmezení exekuce nebylo navrhováno a nebylo v době, kdy prvý soud o návrhu rozhodoval, pro takové omezení potřebného skutkového podkladu.

Citace:

č. 7895. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 482-483.