NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17294.

Příslušnost soudu a postup při vyřízení opovědí přeložení sídla ve smyslu § 2 vlád. nař. č. 266/1938 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 9. května 1939, R II 93/39.)
Prvý soud (krajský soud v Jihlavě) vyhověl žádosti navrhovatelky »R. záložna, zapsané společenstvo s r. o.« v Moravském Krumlově o zápis změny sídla navrhovatelky z Moravského Krumlova do Rybníků. Rekursní soud žádost odmítl. Důvody: Žádost o zápis změny sídla lze podati jen u soudu, jenž dosud vystupoval jako soud firemní, takže krajský soud v J., jemuž žádost za změnu sídla byla podána, byl místně k rozhodnutí o takové žádosti společenstva, dosud v jeho společenstevním rejstříku nezapsaného, nepříslušný a nesměl se jí věcně zabývati, nýbrž měl ji odmítnotuti, protože nemají tu významu ani podmínky pro použití § 44 j. n. o postoupení jí příslušnému soudu, když jde o soud na území, jež bylo přičleněno jinému státu, ani článek 13 dohody č. 31/1939 Sb. I.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s příkazem, aby bylo dále v příčině žádaných zápisů jednáno podle § 2 (2) vlád. nař. č. 266/1938 Sb. z. a n.
Důvody:
Stížnost právem odporuje právnímu názoru rekursního soudu, že soud prvé stolice byl nepříslušný k rozhodnutí o opovědi, žádající změnu sídla stěžovatelčina podniku z Moravského Krumlova do nově zvoleného sídla v Rybníkách, nyní jsoucího v obvodu krajského soudu v Jihlavě, a že takovou opověď bylo lze podati jen u soudu, který dosud vystupoval jako soud firemní, to jest v souzeném případě bývalý krajský soud ve Znojmě. Rekursní soud si zřejmě neuvědomil dosah a účel vládního nařízení č. 266/1938 Sb. z. a n., dle něhož v § 1 si mohou mezi jinými výdělková a hospodářská společenstva, k nimž patří i rekurentka, zvoliti za sídlo jen místo, kde jest anebo bude jejich ústřední nebo hlavní správa, nebo kde jest nebo bude jejich podnik nebo převážná jeho část, jakož i dalšího předpisu § 2 téhož nařízení o postupu a podmínkách v příčině opovědi této změny sídla. Dle těchto předpisů nesměl dovolaný rejstříkový soud odmítnouti opověď pro místní nepříslušnost, nýbrž musil o ní zahájiti příslušné řízení, mohl ovšem ihned naříditi její doplnění co do předložení usnesení valné hromady v příčině změny stanov družstva, o znění firmy, nového sídla jejího (§ 23 a) stanov), než učinil-li tak v dodatku usnesení ze dne 31. prosince 1938 a nevyhověla-li stěžovatelka tomu, a předložila-li o tom příslušný protokol o valné hromadě ze dne 29. ledna 1939, byla věc dodatečně doplněna s hlediska § 1 uvedeného nařízení. Podmínkou účinnosti zápisu prvého soudu není vyznačení zápisu u rejstříkového soudu dřívějšího (§ 2 (3) téhož nařízení). Rejstříkový soud si byl vědom účelu opovědi a nutného zákroku ve věci a vzhledem k tomu věděl, co vše je potřebí zapsati do společenstevníbo rejstříku ve smyslu § 8 nařízení č. 71/1873 ř. z., aby bylo dosaženo účelu žádané opovědi, a rekursní soud nedomysliv účelu opovědi a mimořádných poměrů, neprávem mluví v napadeném usnesení, že »provedený zápis nemá podkladu v původní nebo jiné žádosti«. Poněvadž pak stěžovatelka předložila ve smyslu § 2 (1) uvedeného nařízení potvrzení zemského úřadu, jakož i dodatečně doklad o tom, že valná hromada se usnesla na změně stanov, nebylo s hlediska vlád. nař. č. 266/1938 Sb. z. a n. závady, aby dovolaný rejstříkový soud žádosti rekurentčině nevyhověl.

Citace:

č. 17294. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 307-309.