NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 941.

Šperky nejsou předměty potřeby ve smyslu lichevního zákona (zákona o podloudném vývozu předmětů potřeby do ciziny).
(Rozh. ze dne 30. září 1922, Kr II 598/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním lícení o zmateční stížnosti vznesené generální prokuraturou na záštitu zákona právem: Rozsudkem zemského trestního soudu v Brně ze dne 4. února 1922 byl, pokud jde o 39 stříbrných náhrdelníků v ceně 234 K 12 h, 12 stříbrných náhrdelníků a broží v ceně 108 K, 40 emailových přívěsků v ceně 200 K, (v ediktu dražebním označených jako stříbrné medaile) porušen zákon v § 1 a v odstavci prvém § 12 zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n., a prohlašuje se výrok soudu, kterým předměty tyto prohlášeny byly ve smyslu prvního odstavce § 12 zákona čís. 188 z roku 1920 sb. z. a n. za propadlé ve prospěch státu, neplatným.
Důvody:
Richard H. byl dán v obžalobu, že v první polovici roku 1921 v Břeclavě se spoluobžalovaným Arturem H-em dopravoval bez potřebného povolení do Rakouska předměty potřeby a to 39 stříbrných náhrdelníků v ceně 234 K 12 h, 12 stříbrných náhrdelníků a broží v ceně 108 K, 40 emailových přívěsků v ceně 200 K (v ediktu dražebním označených jako stříbrné medaile) a 99 párů manžetových knoflíků v ceně 990 K a že takto spáchal přečin podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny ve smyslu § 2 lit. b) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. Rozsudkem zemského trestního soudu v Brně ze dne 4. února 1922 byl však obžalovaný Richard H. z obžaloby sproštěn. Soud nedošel totiž k přesvědčení, že obžalovaný obsah balíku, v němž věci ony se nalézaly, znal a věděl, že balík má býti podloudně dopravován do Rakouska, a neshledal proto u něho subjektivní skutkovou podstatu přečinu § 2 lit. b) citovaného zákona. Naproti tomu vzal skutkovou podstatu tohoto přečinu v objektivním ohledu za splněnu a vyslovil zejména, že předměty, jež měly býti podloudně vyvezeny, jsou předměty potřeby ve smyslu § 1 zákona čís. 188 z roku 1920. V důsledku toho prohlásil soud věci ty po rozumu § 12 tohoto zákona za propadlé ve prospěch státu. Věci ty byly napotom ve veřejné dražbě u okresního soudu v Břeclavě prodány za 721 K, jež zaslány ministerstvu pro zásobování lidu v Praze. Náhled soudu, že všechny řečené věci považovati dlužno za předměty potřeby ve smyslu § 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., na nějž je v zákoně o podloudném vývozu čís. 188 z roku 1920 poukázáno, není správný. Jen manžetovým knoflíkům lze přiznati vlastnost předmětu potřeby, ježto patří takřka k nutným součástkám úboru širokých vrstev mužského obyvatelstva a ježto v konkrétním případě ani cena knoflíků nebyla takovou, aby je činila věcmi i jen převážně přepychovými. Naproti tomu sluší označiti ostatní věci za šperky, hovící pouze vnější ozdobě a marnivosti a nikoli skutečné potřebě lidí a nelze proto ve věcech těchto spatřovati předmět potřeby ve smyslu § 1 zákona čís. 568 z roku 1919. Přicházejí tu v podstatě k platnosti úvahy obsažené v rozhodnutí nejvyššího soudu Kr II 266/20, sb. č. 364. Stanovisko rozsudku nalézacího soudu, že všechny shora uvedené věci bez rozdílu jsou předměty potřeby, neodpovídá proto zákonu a byl tudíž citovaným rozsudkem porušen zákon v §§ 1 zákona čís. 568 z roku 1919 a čís. 188 sb. z. a n. z roku 1920. Nejednalo-li se, pokud jde o 39 stříbrných náhrdelníku v ceně 234 K 12 h, 12 stříbrných náhrdelníků a broží v ceně 108 K, 40 emailových přívěsků v ceně 200 K o předměty potřeby, bylo arci ohledně nich použití zákona o podloudném vývozu vyloučeno a v důsledku toho též nepřípustno prohlašovati věci tyto ve smyslu prvního odstavce § 12 zákona čís. 188 z roku 1920 za propadlé ve prospěch státu. Pouze ohledně manžetových knoflíků jakožto předmětů potřeby je rozsudek nalézacího soudu i v příčině propadnutí jich (§ 12) bezvadný.

Citace:

č. 941. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 429-430.