NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 2006.

Veřejnému prodeji dle čl. 343 obch. zák. rovná se jinaké zpeněžení úřadem, bylo-li zboží mezi tím zabaveno pro státní hospodaření. Tento prodej jde na vrub strany, jež byla s plněními v prodlení.
Nařízení vlády republiky Československé ze dne 31. května 1920, čís. 371 sb. z. а п., o obchodu rannými bramborami.
Pro posouzení, zda umluvená cena nepřevyšovala směrné ceny, jest rozhodnou tolika doba, kdy smlouva byla uzavřena; doba dodání jest lhostejna.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1922, Rv 2 249/22.)
Smlouvou ze dne 6. srpna 1920 ujednaly strany dodávku 20—25 vagonů ranných brambor, po 85 Kč za 100 kg. Prodatel zaslal kupiteli 10. srpna 3 vagony a 14. srpna 1920 2 vagony, kupitel vytkl pak dopisem ze dne 26. srpna 1920 vady jakosti zboží. Ohledně zbývajících 15—20 vagonů nedal kupitel disposic a neodebral jich ani v dodatečné lhůtě, poskytnuté mu prodatelem do 10. září 1920. Prodatel zažádal proto u okresní politické správy o veřejný prodej brambor, obdržel však vyřízení v ten smysl, že brambory jsou zabaveny, že musí býti ohlášeny subkomisionáři a současně poukázáno hospodářské družstvo v M., by brambory převzalo, což se také stalo, a to po 45 Kč za 100 kg. Domáhal se proto prodatel na kupiteli jednak kupní ceny za oněch prvých 5 vagonů, jednak náhrady škody, jež mu vznikla tím, že byl nucen prodati ostatní brambory po 45 Kč 100 kg. Procesní soud prvé stolice v onom směru vyhověl žalobě, v tomto ji zamítl a odůvodnil zamítací výrok tím, že překročena byla maximální cena brambor, jež činila dle nařízení čís. sb. z. a n. 371/1920 od 16. srpna 1920 pouze 80 h (dosud 1 Kč) a že proto smlouva ohledně vagonů, jež měly býti dodány po tomto dni, jest neplatna. Odvolací soud k odvolání žalobce uznal zcela dle žaloby. Důvody: Názor prvního soudu, že kupní smlouva ze dne 6. srpna 1920, dle níž koupil žalovaný od žalující strany 20—25 vagonů bílých Ia. jedlých ranných brambor po 85 Kč za 100 kg proti hotovému zaplacení, jest ohledně 15 vagonů bramborů do 15. srpna 1920 nedodaných neplatná proto, že byla překročena maximální cena, stanovená vládním nařízením ze dne 31. května 1920, čís. 371 sb. z. a n. jež činila od 16. srpna 1920 toliko 80 haléřů za 1 kg, není správným, neboť ono nařízení stanovilo maximální ceny pro prodej, prodej oněch brambor stal se dne 6. srpna 1920, kdy přípustná maximální cena za 1 kg brambor činila 1 Kč. Stal se tedy prodej dne 6. srpna 1920 pod maximální cenou způsobem platným. Avšak i kdyby se mělo za to, že v případě, jako jest tento, nerozhoduje doba prodeje, nýbrž doba dodání, alespoň pokud byla dojednána, tak by celková kupní cena stejně nejvyšší přípustné ceny nepřevyšovala ani tenkráte, kdyby žalovaný byl alespoň 5 vagonů do 15. srpna 1920 odebral, jak dle úmluvy s ohledem na celkový počet zakoupených bramborů alespoň učiniti měl, kdyby byl chtěl vyhověti své povinnosti a do 28. srpna 1920 odebrati 20—25 vagonů, neboť 5 vagonů po 10000 Kč a 15 vagonu po 8000 Kč rovná se 20 vagonům po 8500 Kč. Prodej bramborů nepříčí se tedy ani ohledně dosud nedodaných 15 vagonů bramborů onomu vládnímu nařízení a jest proto platným. Bylo proto dle smlouvy ze dne 6. srpna 1920 povinností žalovaného, aby do 28. srpna 1920 mimo 5 vagonů bramborů, které odebral, ještě odebral nejméně 15 vagonů bramborů, pokud se týče žalobci udělil disposice a zaslal mu příslušné nákladní listy a duplikáty, aby žalobce jednak mohl prodané а k odeslání připravené brambory zavčas vypraviti a zároveň předložením příslušných duplikátů si zjednati u banky zaplacení. Žalovaný však zbývajících 15 vagonů bramborů v této době neodebral, pokud se týče disposic neudělil a nákladních listů a duplikátů neposlal, takže žalobce brambory, ač je měl k dodání do 28. srpna 1920 připraveny, v ujednané době dodati a tedy také k zaplacení dojiti nemohl. Žalobce proto dopisem ze dne 30. srpna 1920 oznámil žalovanému, jenž se snažil docíliti výhodnějších podmínek, pokud se týče chtěl se svých smluvních povinností zbaviti vůbec (dopis ze dne 17. srpna 1920: »Vzdor tomu, že jsem od Vás brambory koupil za vyšší cenu.. .«, a dopis ze dne 17. srpna 1920, kde žalovaný píše, že úmluvu ze dne 6. srpna 1920 považuje za neplatnou, ubezpečuje však žalobce, že i dnes je milerád ochoten na podstatě jiného ujednání od něho brambory odebírati), že trvá na dodržení smlouvy ze dne 6. srpna 1920, udělil mu dodatečnou lhůtu к odebrání bramborů (zaslání dopravních osvědčení) na zbývajících 15 vagonů do 10. září 1920 a pohrozil mu, že po uplynutí toho dne budou brambory na jeho škodu a nebezpečí veřejně prodány a že bude žalobce uplatňovati náhradu vzešlé škody. Leč žalovaný ani této dodatečné lhůty nepoužil, pokud se týče netvrdil, že by byl něco v tomto směru nařídil, nýbrž na onen dopis vůbec neodpověděl. Žalobce následkem toho zažádal u okresní politické správy v M. o veřejný prodej bramborů, obdržel však vyřízení ze dne 16. září 1920, že brambory jsou zabaveny pro státní hospodaření a že proto veřejný prodej jest nepřípustný, že brambory musí býti ohlášeny subkomisionáři a tímto převzaty a že hospodářské družstvo v M. se současně poukazuje, by 20 vagonů od žalobce převzalo, a tvrdí, že utrpěl tím, že hospodářské družstvo v M. převzalo pak brambory v ceně 45 Kč za 1 q, škodu o 40 Kč při 1 q, tedy 60000 Kč při vagonech, jejíž náhrady se na žalovaném domáhá z důvodu, že žalovaný škodu tuto svým chováním zavinil. Odvolací soud jest toho mínění, že stanovisko žalobcovo jest správné. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, na dopis ze dne 30. srpna 1920 vůbec neodpověděl a ve lhůtě do 10. září 1920 v uvedeném směru ničeho nezařídil, a zejména bramborami nedisponoval, ač tak alespoň do 2. září 1920 za všech okolností učiniti mohl. Není proto pochyby, že jak s odebráním zboží, tak s placením octl se dne 29. srpna 1920 v prodlení, to tím spíše, když z korespondence jest zřejmo, že za ujednaných podmínek vůbec plniti nechtěl. Žalovaný ovšem namítá, že dodatečná lhůta není přiměřená a že v září 1920 smlouvu splniti nemohl, jelikož po oznámení ministerstva zásobování ze dne 2. září 1920 dopravní osvědčení soukromníkům se nedávala a státní obilní ústav bramborami výhradně disponoval. Tyto námitky však jeho zavinění neodstraňují. Dodatečná lhůta byla přiměřena, když celých 20—25 vagonů mělo se dodati v době od 6. do 28. srpna 1920, tedy za 22 dní, že jí však vůbec nebylo třeba, jelikož jde o průtah v přijetí a žalovaný dodržení smlouvy za ujednaných podmínek dopisem ze dne 17. srpna 1920 vůbec odepřel, a tím zřejmě najevo dal, že plniti nechce. Pokud pak jde o nemožnost plnění, vyplývá ovšem ze zprávy obilního státního ústavu v Brně ze dne 20. března 1922, že po 1. září 1920 byly také ranné brambory pokládány za zabavené a že od této doby jimi výhradně ustaví disponoval. Jest tedy připustiti, že po 2. září 1920 žalovaný bramborami u žalobce zakoupenými více disponovati nemohl (§ 1447 obč. zák.), avšak žalovaný dle toho, co shora bylo uvedeno, se do této situace připravil jen svou vlastní vinou a nemůže tedy nyní náhradu škody, kterou tím své smluvní straně způsobil, od sebe odvrátiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody: Otázky, jež při rozhodnutí sporu přicházejí v úvahu, řeší odvolací soud s právního hlediska zcela správně a stačilo by úplně odkázati k přiléhavým, věcným a zákonu i stavu věci odpovídajícím důvodům napadeného rozhodnutí, jež nebyly ani v nejmenším vyvráceny vývody dovolání. K důvodům odvolacího rozsudku jest dodati: § 3 nařízení vlády republiky Československé ze dne 31. května 1920, čís. 371 sb. z. a n., uvádí, že pro prodej ranných bramborů sklizně 1920 se stanoví dle časových období až do 1. září 1920 nejvyšší ceny za 1 kg, jež nesmějí býti překročeny. Mluví se tu výslovné o prodeji bramboru, a užívá obratu pro prodej, o dodání neb uskutečnění prodeje se v § tom nemluví. Jest tedy pro posouzení správnosti stanovené ceny rozhodna toliko doba, kdy byla smlouva uzavřena, t. j. 6. srpna 1920, doba dodání není rozhodna. To odpovídá i zásadě § 1 cit. nař., dle něhož jest obchod rannými brambory volným do 1. září 1920. Dne 6. srpna 1920 byl prodej smluven pod nejvyšší cenu a jest tedy tento prodej prodejem platným. Pro případ, že by byla rozhodnou doba dodání, uvádí odvolací soud, že by celková kupní cena stejně nepřevyšovala nejvyšší přípustné ceny za předpokladů tam blíže uvedených. Jest zdůrazniti, že odvolací soud mluví tu o celkové kupní ceně a nejvyšší přípustné ceně, a dospívá k závěru, že by za uvedených předpokladů nenastalo překročení nejvyšší přípustné ceny a odůvodňuje to výpočtem, opírajícím se zřejmě o ceny, jež přicházejí v úvahu. Proti tomuto způsobu odůvodnění nedá se ničeho namítati a nelze tu důvodně mluviti o oktroji cen. Ostatně jest rozhodna, jak shora uvedeno, doba uzavření smlouvy, nikoliv dodání. Odvolací soud vyložil správně dopis ze dne 17. srpna 1920 co do jeho právního významu, závěry vyvozené odpovídají obsahu dopisu, jsou jím kryty a nelze mluviti důvodně o odporu se spisy. Z obsahu dopisu plyne, že chtěl žalovaný docíliti příznivějších podmínek, po případě se chtěl svých smluvních povinností zbaviti, že splnění smlouvy za ujednaných podmínek odepřel a dal tím najevo, že nechce plniti. Tomu svědčí i další obsah dopisu: »Že mi přijdete po 15. srpnu 1920 s cenou vstříc, tím jest a bude naše záležitost bramborová skončena«. Dopis ten tvoří jeden z předpokladů, vedoucích k odůvodnění žalobního nároku. Z něho plyne, že byl žalovaný v prodlení, ježto nechtěl za ujednaných podmínek plniti. Že žalobce vykonal vše, co za dané situace bylo lze na něm po zákonu žádati, svědčí mimo, jiné i dopis ze dne 30. srpna 1920. Vše, со к spolehlivému řešení sporu bylo potřebí, bylo na přetřes vzato a není třeba nějakého doplňovaní. Žalovaný odepřel plnění. Přes to mu byla udělena dodatná lhůta, ač toho ani nebylo třeba. Byly-li po 1. září 190 také ranné brambory pokládány za zabaveny a disponoval-li jimi obilní ústav, padá to na vrub žalovaného, jenž nechtěl plniti a ocitl se svou vinou v prodlení. Může tedy žádati žalobce na žalovaném náhradu škody, to tím více, když udělení dodatné lhůty ani nebylo třeba. Smlouva ze dne 6. srpna 1920 jest platnou ve své celistvosti a jest podkladem pro zrušení žalobního nároku. Brambory ovšem nebyly prodány ve veřejné dražbě (čl. 343 a 354 obch. zák.). Vždyť bylo je po 1. září 1920 pokládati za zabaveny. Proto sdělilo okresní hejtmanství se žalobcem dne 6. září 1920, že jsou brambory zabaveny pro státní hospodaření a pro,to je veřejný prodej nepřípustný, že brambory musí býti ohlášeny subkomisionáři a jím převzaty, zároveň poukázáno hospodářské družstvo v M., aby 20 vagonů převzalo. Veřejný prodej nebylo možno tedy provésti, místo něho nařízen úřadem dle dotyčných předpisů jiný způsob zpeněžení, poskytující stejně spolehlivé záruky, pokud se týče ceny brambor, a vížící stejně žalobce i žalovaného. Nemůže tedy v toirnto případě neprovedení veřejného prodeje překážeti uplatnění nároku na náhradu škody. To, platí tím více, ježto předpis o provedení veřejného prodeje nemusí vždy a za všech okolností býti přesně splněn dle jeho doslovu, stranám je vyhrazeno právo, umluviti i jiný způsob prodeje.

Citace:

č. 4988. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 279-280.