Čís. 1834.
Zemská správní komise nemá způsobilosti, býti stranou ve sporu.
(Rozh. ze dne 12. září 1922, R II 333/22.)
O žalobě proti zemské správní komisi rozhodl procesní soud prvé stolice věcně. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením jako zmatečný a odmítl žalobu. Důvody: Dle § 1 c. ř. s. může stranou ve sporu býti, kdo jest způsobilým ku právům, tedy s to jest, subjektem práv býti a důsledně toho má způsobilost, aby žaloval nebo žalován byl. Této způsobilosti postrádá žalovaná správní komise, poněvadž jest úřadem, tudíž není právnickou osobou, nemá zvláštního jmění, nýbrž jmění země toliko spravuje. (Zákon ze dne 16. dubna 1919, čís. 212 sb. z. a n.). Jest tedy na straně žalované neodstranitelný nedostatek způsobilosti ku sporu, ku kterému dle § 7 c. ř. s. v každém období rozepře jest přihlížeti a slušelo se proto dle citovaného předpisu rozsudek i s předchozím řízením jako zmatečný zrušiti a žalobu odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Vývody rekursu nevyvracejí, nýbrž potvrzují jen správnost rozhodnutí druhé stolice. Rekurent správně uvádí, že zemská správní komise vstoupila na místo bývalého zemského výboru, který byl zástupcem a representantem země ve všech právních záležitostech, a že zastupuje zemi a zemské fondy právě tak, jako finanční prokuratura stát a fondy statní. Z toho však plyne, že jest zemská správní komise úřadem, nikoli právnickou osobou. Též z označení žalované strany »zemská správní komise« nelze dovozovati, že žaloba směřuje proti zemi nebo proti zemskému fondu, zastoupenému zemskou správní komisí. Nejde tu jen o nesprávné označení žalované strany, nýbrž o to, má-li strana žalovaná procesní způsobilost. Poněvadž úřadu tuto způsobilost přiznati nelze, jest usnesení druhé stolice odůvodněno.