NPD documents search: Právník, 64 (1925) - Tovární zaměstnanec, který prohlíží, přetahuje a měří vyrobené zboží,

Praktické případy.

Tovární zaměstnanec, který prohlíží, přetahuje a měří vyrobené zboží, zjišťuje jeho vady, volá tkalce a mistry k zodpovědnosti, resp. hlásí vady přímo správě závodu a je sám zodpovědný za řádné zjišťování jejich, přiznává premie, vesměs bez odborného dohledu nejsa nikomu podřízen než přímo majiteli továrny samému, je „samostatným přijímačem zboží“.

Nesporno bylo, že žalobce vystoupiv z práce od žalovaného žádal ho před žalobou o vysvědčení, ale žalovaný nabídl mu jen vysvědčení, že žalobce byl zaměstnán v expedici tkalcovny a konal tam tyto práce: přetahoval zboží, měřil zboží a byl nápomocen při ukládání příze a zboží, kteréžto vysvědčení žalobce odmítl žádaje o vysvědčení, že byl u žalovaného zaměstnán jako »samostatný přijímač zboží«, což zase žalovaný odmítl. I žaloval žalobce žalovaného na vydání vysvědčení, že byl u něho zaměstnán jako »samostatný přijímač zboží«, tvrdě, že prohlížel u něho vyrobené zboží, zjišťoval jeho vady, hlásil je přímo správě závodu a byl sám odpověden za řádně zjišťování jejich.
Při ústním jednání pak dodal, že přetahoval zboží, měřil jeho šířku, zjišťoval počet, nití a vady, volal tkalce a mistry k odpovědnosti, přiznával premie a to vše bez odborného dohledu, nejsa nikomu podřízen než přímo majiteli továrny samému. Žalovaný uznal jen, že žalobce přetahoval zboží, měřil je, byl nápomocen při ukládání příze a zboží a konal vůbec práce jako výpomocný expedient byv dán k ruce expedienta, který byl zase podřízen řediteli. Případné závady shledané při přetahování zboží musel hlásiti expedientu a neměl tedy samostatného postavení. Žaloba byla zamítnuta, protože žalovaný je sice povinen dáti žalobci vysvědčení, ale z § 1163 obč. z. nelze vyvozovati, že by musel v něm užíti označení žalobcem výslovně žádaného, nýbrž je mu ponecháno na vůli, jakými slovy vyjádří zaměstnání žalobcovo, jen když vysvědčení srovnáno je s pravdou. II. stolice zrušila tento rozsudek a vrátila věc I. stolici k opětnému projednání a rozhodnutí, protože rozhoduje to, zdali vypočtením prací, které žalobce konal u žalované firmy, jak jsou uvedeny v návrhu vysvědčení zaslaném žalovanou firmou žalobci dopisem ze dne 21. prosince 1921, že totiž přetahoval zboží, měřil je a byl nápomocen při ukládání příze a zboží, je vyčerpán obsah titulu »samostatného přijímače zboží«, jehož se žalobce pro sebe domáhá a zda tedy žalovaná firma potvrdivši žalobci výkon prací právě uvedených, potvrdila mu tím totéž, co má býti potvrzeno oním titulem, v kterémžto případě by bylo dosaženo účelu, k němuž žaloba směřuje.
III. stolice zrušila toto usnesení II. stolice a uložila jí rozhodnoutí o odvolání znovu. Z důvodů:
Rozhodujícím je nejen výpočet prací uvedených v usnesení tom, nýbrž otázka, konal-li žalobce pravidelně v době, o kterou jde, kromě prací, jež jsou uvedeny ve vysvědčení ze dne 21. prosince 1921, t. j. kromě toho, že přetahoval zboží, měřil zboží a byl nápomocen při ukládání příze a zboží, ještě nějaké jiné pracovní výkony, jež by bylo možno za nějaké samostatné považovati a pro které by požadovati mohl titul ve vysvědčení pracovním, jaký on nyní žádá. Žalobce již ve své žalobě uvedl, že služební jeho činnost záležela v tom, že zboží vyrobené prohlížel, vady jeho zjišťoval, přímo správě závodu hlásil, jsa sám za řádné zjištění zodpovědným. Žalobce dále udal k žalobnímu tvrzení, že konal v expedici tkalcovny žalované firmy tyto práce:
přetahoval zboží, měřil jeho šířku, zjišťoval počet nití a vady, volal tkalce a mistry k odpovědnosti, přiznával premie, a to všechno bez odborného dohledu, nejsa nikomu podřízen než přímo majiteli továrny samému, a že tato jeho činnost vyčerpává kvalifikaci samostatného přijímače zboží. Žalobce tedy tvrdil nejen v žalobě, nýbrž i během jednání i jiné samostatné práce, než jaké jsou uvedeny v usnesení odvolacím a mělo býti proto i o těchto uvažováno. Kdyby se žalobci podařilo tato udání dokázati, pak by nebylo rozumné příčiny, proč by se nemělo žalobě i v původním znění vyhověti, ježto každý vhodný a obvyklý způsob označení prací konaných ve vysvědčení pracovním je, přípustným, tím spíše, když žalobce nemůže předvídati, jaký vhodný způsob zaměstnavatel by volil, a musí proto označení to sám v žalobním návrhu voliti, když zaměstnavatel je odpírá vůbec ohledně jistého druhu práce.
II. stolice zrušila potom opětně rozsudek I. stolice a vrá- tila jí věc k doplnění a rozhodnutí z důvodů předchozího rozhodnutí III. stolice.
Žalobě bylo pak ve všech 3 stolicích vyhověno. Z důvodů III. stolice: Předchozí rozhodnutí III. stolice poukazovalo k tomu, že žalobce již v žalobě i během ústního jednání tvrdil, že konal v závodě žalované samostatné práce, které blíž označil, a že má nárok proto na to, by mu žalovaná vydala vysvědčení toho obsahu, že byl v jejím závodě zaměstnán jako samostatný přijímač zboží, dodalo pak právní direktivu, že by nebylo rozumné příčiny, proč by se nemělo žalobě i v původním znění vyhověti, kdyby se žalobci podařilo tato svá udání prokázati. Důkaz ten se žalobci zdařil.
Rozhodnutí nejv. soudu z 25. VII. 1922 R I 840-22 a z 16. X. 1923 Rv I 733-23. Dr. Rudolf Schreiber.

Citace:

Tovární zaměstnanec, který prohlíží, přetahuje a měří vyrobené zboží,. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 19, s. 609-611.