NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 1016.

Obchod Thomasovou struskou podléhá hospodářství vázanému. Neznalost předpisů správních (předpisů o úpravě obchodu tím kterým zbožím) jest ve smyslu trestního zákona omylem skutkovým.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, Kr I 809/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního jakožto, lichevního soudu v Praze ze dne 9. května 1922, kterým byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 23 čís. 4 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného napadá právem výrok nalézacího soudu, jímž stěžovatel byl uznán vinným přečinem pletich, z důvodu zmatečnosti čís. 9 lit. a) (nesprávně čís. 9 b) § 281 tr. ř. Zmateční stížnosti nelze sice přisvědčiti, pokud dovozuje, že Thomasova struska nebyla v době, o kterou jde, z volného obchodování vyloučena. Dle nařízení ze dne 26. dubna 1918, čís. 153 ř. zák. smějí výrobci hnojivá, v § 1 odstavci prvém jmenovaná — tamže uvedena jest i Thomasova struska — dodávati pouze odběratelům, kteří jim budou jakožto oprávnění k odběru označeni místy k tomu povolanými (§ 1 odstavec druhý). Komise k rozdělování umělých hnojiv určuje klíč, dle něhož se pohotová množství umělých hnojiv rozdělují jednotlivým zemím (§ 2 odstavec třetí), Rozdělení kontingentu v každé zemi provádějí zemědělské hlavní korporace (§ 3) a tyto zasílají za tím účelem hospodářskému svazu průmyslu umělých hnojiv seznamy oprávněných odběratelů (§ 5). Převyšuje-li výroba rozpočet dle zaslaných seznamů, oznámí to hospodářský svaz zemědělským hlavním korporacím za účelem dalšího opatření, t. j. rozdělení přebytku (§ 6). Zboží proti zákazu do obchodu dané může býti prohlášeno propadlým (§ 10). Později byly úkoly zmíněné komise a hospodářského svazu průmyslu umělých hnojiv nařízením ze dne 23. listopadu 1918, čís. 48 sb. z. a n. přikázány komisi pro umělá hnojiva; této příslušelo pak také zjišťování zásob a výše výroby v příštím výrobním období. Jinak nedošly zásady nařízení čís. 153 z roku 1918 nařízením čís. 48 z roku 1919 žádné změny. Dle těchto předpisů jest nepochybným, že Thomasova struska byla v době, o kterou jde, veřejně obhospodařována a z volného obchodu vyloučena a bylo tudíž jakékoli obchodování jí jakožto obcházení zmíněných činitelů zakázáno. Avšak zmateční stížnost jest v právu, pokud napadá odsuzující výrok po stránce subjektivní. Skutková podstata trestných pletich předpokládá vedle pachatelova vědomí o způsobilosti jeho jednání stupňovati cenu předmětu, též pachatelovo vědomí o hospodářské neoprávněnosti jeho jednání, tudíž, pokud pletichy záležejí v tom, že bylo obchodováno předměty, z volného obchodování vyňatými, vědomí, že obchodování to příčí se platným předpisům, ohledně tohoto druhu zboží přechod z výroby do spotřeby upravujícím. Toto vědomí nebylo však nalézacím soudem zjištěno. Rozhodovací důvody prvé stolice odmítají obhajobu stěžovatelovu, že nevěděl o zákazu obchodování Thomasovou struskou proto, že prý jde — jelikož příslušná nařízení byla řádně vyhlášena — pouze o omyl právní a že prý na stěžovateli nutno požadovati znalost případných předpisů, jelikož byl úředníkem společnosti, která se prodejem hnojiv zabývala. Tímto výrokem vyslovuje nalézací soud pouze, že stěžovatelem tvrzená neznalost předpisů byla neomluvitelná a zaviněna; soud nalézací zjišťuje tedy v tomto směru pouhou nedbalost. Předpisy o úpravě obchodu tím kterým zbožím nespadají však do oboru práva trestního, nýbrž do oboru práva správního. Neznalost těchto předpisů nelze tedy považovati za nezávaznou neznalost zákona ve smyslu § 3 tr. zák., nýbrž rovná se omylu skutkovému ve smyslu § 2 lit. e) tr. zák., který vylučuje zlý úmysl (vědomí) a sprošťuje trestnosti. Odsuzující výrok nalézacího soudu není tudíž po stránce subjektivní opodstatněn skutkovými zjištěními, vychází z nesprávného použití zákona co do subjektivních předpokladů trestných pletich a je zmatečným dle čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř. Nalézací soud neuvažoval o činnosti obžalovaného, týkající se 10 vagonů Thomasovy strusky s hlediska řetězového, obchodu vůbec, ač obžaloba uplatňovala i toto hledisko a ač ke skutkové podstatě řetězového obchodu poukazuje, že stěžovatel nekoupil zboží, o které jde, od výrobce, nýbrž od meziobchodníka za cenu značně vyšší přejímací ceny vládním nařízením z 19. února 1919, čís. 90 sb. z. a n., stanovené a nabízel ji za cenu opětně zvýšenou. Nelze se proto a pro nedostatečnost zjištění o subjektivní stránce trestných pletich obejíti bez nového hlavního přelíčení před stolicí prvou.

Citace:

č. 1016. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 537-539.