NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 3223.

»Chamtivostí« (§ 491 tr. zák.) jest nezřízená žádost po penězích a po majetkovém prospěchu, lakotné bažení po rozmnožení majetku, které nepřihlíží ke kvalitě prostředků, jimiž má býti dosaženo tohoto účelu. Nespadá sem však výrok, že »někdo nemá dosti na svém majetku«.
Předpis § 267 tr. zák. vztahuje se nejen na souběh reální, nýbrž i na souběh ideální.
(Rozh. ze dne 12. července 1928, Zm II 168/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu ve Žďánicích ze dne 15. prosince 1926, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 491 tr. zák., spáchaným tím, že slovy; »dále bych prosil Z. školní výbor, by řádně prozkoumal restrikce zákona a uznal, zdali nemůže p. uč. B. býti při tom živ, dostane-li z pole 30000 Kč pachtovného, kromě toho, co strží z těch polí, co si sám obdělá«, obsaženými v podání zaslaném dne 17. dubna 1926 zemskému školnímu výboru v B., neuváděje určitých skutků, křivě vinil soukromého obžalobce Ludvíka B-u z opovržlivého smýšlení — byl porušen zákon v ustanovení § 491 tr. zák.; rozsudek se v tomto výroku, ponechávajíc výrok odsuzující pro přestupek podle § 488 tr. zák. a výrok o nákladech trestního řízení netknutým, dále ve výroku o trestu a v souvisejícím výroku, že se zamítá návrh na povolení podmíněného odkladu výkonu trestu, zrušuje, a obžalovaný se podle § 259 čís. 3 tr. ř. sprošťuje z obžaloby pro přestupek podle § 491 tr. zák. Pokud zmateční stížnost generální prokura- tury navrhla, by dále bylo uznáno právem, že i použitím § 267 tr. zák. při výměře trestu byl porušen zákon v ustanovení § 267 tr. zák., se jí nevyhovuje.
Důvody:
Zemskému školnímu výboru v B. byl zaslán dopis, datovaný ve V. dne 14. ledna 1926, podepsaný jménem František L., podaný na poštu v K. dne 17. dubna 1926 tohoto obsahu: »U nás ve školním výboře se vystupuje stranicky, provádějí se politické boje, které končí se ztrátou celé obce. Hlavním podnikatelem jest p. učitel L. B., který se spojil s p. farářem a vše jest v jejich. P. učitel B. dělá s p. farářem tajné schůzky a tam předem o všem jednají, také pomůcka jejich je starosta, který jim předem o všem sdělí a tak se jim to daří. Jelikož věci se zde dějí hrozné, prosím, zem. škol. výbor, by přísně, proti tomuto darebáctví v nejkratší době zakročil a novou školu postaviti nařídil. Dále bych prosil Z. škol, výbor, aby řádně prozkoumal restrikce zákona a uznal, zdali nemůže p. uč. B. býti při tom živ, dostane-li z pole 30000 Kč pachtovného, kromě toho co strží z těch polí co si sám obdělá.« Jako pisatel dopisu byl vypátrán Jaroslav J.; učitel B. podal na něho soukromou obžalobu pro urážku na cti, spáchanou oním obsahem dopisu, a obviněný Jaroslav J. byl po provedeném přelíčení rozsudkem okresního soudu ve Ždánicích ze dne 15. prosince 1926 uznán vinným: a) přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 488 tr. zák. spáchaným slovy: »U nás ve školním výboře ...... až ...... proti tomuto darebáctví v nejkratší době zakročil«, b) přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 491 tr. zák. spáchaným slovy: »Dále bych prosil ...... až ...... co si sám obdělá«, a odsouzen podle § 493 tr. zák. za použití § 266 tr. zák. a s ohledem na § 267 tr. zák. do vězení na čtyři týdny; návrhu na povolení podmíněného odkladu výkonu trestu nebylo vyhověno. Rozsudek vešel v moc práva, an obviněný vzal ohlášené odvolání zpět. Výrokem pod b) byl porušen zákon v ustanovení § 491 tr. zák. Rozsudek podřaďuje obsah dopisu ve výroku pod b) uvedený pod ustanovení § 491 tr. zák. a uvádí v důvodech, že výzva, aby zemský školní výbor uznal, že soukromý obžalobce má dosti prostředků k živobytí, má za podklad obviňování z chamtivosti, že totiž obžalobce nemá dosti na svém majetku, tedy z opovržlivého smýšlení. Podřadění pozastavené věty pod ustanovení § 491 tr. zák. jest právně mylné, chybujíc v tom, že v ní shledává obviňování z opovržlivého smýšlení, správněji řečeno z opovržlivé vlastnosti, chamtivosti. Nejde tu o výklad smyslu pozastavené věty, jenž jako skutkové zjištění přísluší výhradně soudu nalézacímu, nýbrž o nesprávné právní posouzení, pokud spatřuje v ní rozsudek obviňování z opovržlivého smýšlení, »z chamtivosti, že totiž soukromý obžalobce nemá dosti na svém majetku«. »Chamtivostí«, jež by ovšem nasvědčovala opovržlivému smýšlení, není — jak rozsudek za to má, — když »někdo nemá dosti na svém majetku«, neboť pak by každá snaha rozmnožiti životní důchod nebo spořivostí nabýti hmotného blahobytu, musila býti nazvána chamtivostí. Touto vlastností lze označiti toliko nezřízenou žádost po penězích a po majetkovém prospěchu, lakotné bažení po rozmnožení majetku, které nepřihlíží ke kvalitě prostředků, jimiž má býti účelu toho dosaženo. Než takové výtky rozsudek v pozastavené větě dopisu neshledává. Pochybil proto nalézací soud, když pro svůj nesprávný výklad slova »chamtivost« podřadil obsah dopisu ve výroku pod b) uvedeném pod ustanovení § 491 tr. zák.
Nalézací soud nepochybil však v tom, když se svého stanoviska použil při výměře trestu § 267 tr. zák., jak mu zmateční stížnost generální prokuratury vytýká. Neboť nehledíc k tomu, že § 267 tr. zák. nerozlišuje mezi souběhem reálním a ideálním, takže by jeho použití i v případě tohoto bylo odůvodněným, sestával čin obžalovanému za vinu kladený ze dvou samostatných útoků a jde tedy o dva trestné činy reálně se sbíhající, jimiž bylo prý soukromému obžalobci Ludvíku B-ovi ublíženo na cti. Použitím § 267 tr. zák. nebyl tedy porušen zákon v onom ustanovení. Zmateční stížnosti generální prokuratury podle § 33 tr. ř. bylo proto jen částečně vyhověti a podle § 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 3223.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 511-513.