NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Č. 11342.

Církevní právo: Organisace evangelické církve ve Východním Slezsku.
(Nález ze dne 9. června 1934 č. 16364/31.)
Věc: Presbyterium a farní úřad evang. sboru a. v. v Č. T. proti ministerstvu školství a národní osvěty o utvoření polské evang. náboženské obce a. v. v Č. T.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem z 20. června 1928 vzala zsp v Opavě se schválením na vědomí utvoření zvláštní polské evangelické nábož. obce a. v. v Č. T. Výměr, řízený na osp-ou v Č. Těšíně, měl toto znění: »Podáními z 24. září 1925 a z 5. září 1927 zažádal u zdejšího úřadu seniorát augšburské evangelické církve ve Východním Slezsku v Československu v T. ve smyslu dosud platné církevní ústavy pro evangelickou církev ve Východním Slezsku z 9. prosince 1891 č. 4 ř. z. ex 1892 za státní uznání zvláštní polské evangelické náboženské obce a. v. v Č. T. Současně předložil jmenovaný seniorát výkaz jmění a ohraničení projektovaného obvodu této náboženské obce. Podle konaného šetření utvořila se již tato náboženská obec dne 6. února 1927, a to u příležitosti svěcení provisorní modlitebny v Č. T. a jest tato obec spravována provisorním presbyteriem, a jest také prozatímně postaráno o duchovní správu v této náboženské obci. Zsp béře proto utvoření této polské evangelické náboženské obce a. v. v Č. T. s právní účinností od 6. února 1927 se schválením na vědomí, dává však současně této obci pokyny, jichž splnění bylo by svého času oznámiti. 1. Ve smyslu příslušných předpisů budiž co nejdříve upraveno zákonné zastoupení nově utvořené náboženské obce. 2. Budiž postaráno co nejdříve o řádný výkon duchovní správy. 3. Matriky nutno vésti ve smyslu příslušných zákonitých předpisů. 4. Pro konání bohoslužeb budiž zajištěna vhodná místnost. 5. Pokud se týče zaplacení dosavadních kostelních přirážek od 6. února 1927 nutno se dohodnouti se stávající již evangelickou náboženskou obcí a. v. v Č. T. 6. Katastr osob, patřících k nové náboženské obci, budiž co nejdříve podle stavu z 6. února 1927 pořízen. Pokud se týče systemisace místa faráře pro jmenovanou náboženskou obec, budiž obci sděleno, že v této záležitosti bude rozhodnuto na základě zvlášť podané žádosti teprve po vydání prováděcího nařízení ke kongruovému zákonu.« V dalším byla pak osp v Čes. Těšíně ještě vyzvána, aby vyšetřila a podala zprávu, zda se jmenovaná nová náboženská obec připojí k evangelickému seniorátu a. v. v Třinci, a aby o výměru vyrozuměla evangelický seniorát a. v. v Třinci a zařídila vše potřebné. Proti tomuto výměru podaly dne 24. července 1928 u zsp-é jménem evang. církevní obce a. v. v Č. T. společně odvolání presbyterium a farní úřad této obce. Současně podána týmiž odvolateli i stížnost podobného obsahu přímo u žal. úřadu.
Nař. výměrem jednak odmítl, jednak zamítl žal. úřad tuto stížnost jako nepřípustnou, pokud se týče jako neodůvodněnou z těchto důvodů: »Nař. rozhodnutím bylo schváleno, resp. vzato na vědomí utvoření polské evang. náboženské obce a. v. v. Č. T., která se st-lkou, příslušející k německé evangelické církvi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, organisované podle zcela odlišné, státem schválené ústavy církevní, není v žádném organisačním ani právním vztahu. Z toho důvodu nelze se stížnosti dovolávati toho, že při vzniku, pokud se týče státním schválení (vzetí na vědomí) nové náboženské obce, o niž běží, nebylo šetřeno předpisů ústavy zmíněné německé církve evangelické. Tím méně lze pak stížnosti vytýkati toho, že v témže směru nebylo dbáno předpisů ústavy církve, k níž nově vzniklá náboženská obec náleží, resp. náležeti hodlá. Pokud pak nař. výnos odkazuje ve příčině zaplacení kostelních přirážek ode dne 6. února 1927 k dobrovolné dohodě nové náboženské obce se st-lkou, nedotkl se — jsa v příslušném místě povahy pouhého všeobecného a st-lku nezavazujícího prohlášení — nijak subjektivních nároků právních, které st-lce vůči jednotlivým jejím členům, pokud tito předepsaným způsobem (§ 6 zák. č. 96/1925 Sb.) z jejího svazku nevystoupili, v mezích platných právních předpisů jsou vyhrazeny. O jejich uplatnění, resp. výkon nebo rozhodnutí lze u příslušných úřadů státních zakročiti rekurentce teprve na podkladě konkrétních, náležitě individualisovaných žádostí ve smyslu § 10 cís. pat. z 8. dubna 1861 č. 41 ř. z.«
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost je podána presbyteriem a farním úřadem ev. sboru a. v. v Č. T. Odvodní spis k tomu namítá, že presbyterium není žádnou právní osobou a že úřad farní není podle církevní ústavy k podání stížnosti oprávněn, takže není tu legitimovaných podatelů. Leč z celé stížnosti a i z obsahu správních spisů je zřejmo, že dnešní st-lkou je zde vlastně náboženská obec ev. a. v. v Č. T., jejímž jménem ve stížnosti označení podatelé vystupují; že pak osoby na plné moci podepsané nezastávají funkcí, jichž církevní ústava předpisuje pro styk obce na venek, odvodní spis netvrdí a nss nemá příčiny o tom pochybovati.
Nař. rozhodnutím byla odmítnuta v prvé řadě jako nepřípustná stížnost dnešních st-lů proti rozhodnutí zsp-é v Opavě z 20. června 1928, jímž tento úřad vzal se schválením na vědomí utvoření zvláštní polské ev. a. v. náboženské obce v Č. T. a sice proto, že tato obec není se stěžující si náboženskou obcí v žádném organisačním ani právním vztahu. Tím chtěl žal. úřad nepochybně vyjádřiti, že německá evangelická náb. obec není stranou při řízení o státní schválení v témže místě utvořené náboženské obce a. v., příslušející augšburské církvi ev. ve Východním Slezsku.
Proti tomu by se stížnost mohla úspěšně brániti jenom tím způsobem, že buď by dokazovala, že v takovém případě stěžující si náboženské obci postavení strany přísluší, nebo že tu vůbec nejde o takové řízení, nýbrž jiné, a že v tomto řízení má st-lka postavení strany právním zájmem vyzbrojené.
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 63 Námitek prvého druhu stížnost vůbec nevznáší a nebylo by možno v této relaci takovou námitku spatřovati ani ve zdůrazňování skutečností, že novou náboženskou obec tvoří jednotlivci, kteří dosud jsou členy náboženské obce stížnost podavší. Neboť okolnost tato dokazovala by snad organisační a právní vztah stěžující si náboženské obce vůči těmto jednotlivcům, nikoliv však vůči nové náboženské obci, která je samostatným právním subjektem odlišným od právní subjektivity jednotlivce — osoby fysické.
S hlediska námitek druhého druhu dlužno pak stížnost vyložiti tak, že skutečně námitky takové vznáší. Z obsáhlých vývodů stížnosti, které jinak jdou zřejmě i do věci samé, lze vyčísti, že stížnost právě s poukazem na dotaz zsp-é v jejím rozhodnutí z 20. června 1928 (zda totiž nově utvořená polská náboženská obec přistoupí k ev. a. v. seniorátu v Třinci), řízený s výzvou o příslušné vyšetření na osp-ou v Čes. Těšíně, dovozuje, že I. instance, udělujíc státní uznání nově utvořené polské náboženské obci, neměla ještě přesně zjištěno, zda jde tu o novou náboženskou obec cizí církve (t. j. augš. ev. ve Vých. Slezsku). I když pak stížnost vytýká v tomto a v jiných směrech vady řízení I. stolice, kteréžto výtky v řízení před nss-em by jinak nebyly přípustný, chce tím zřejmě říci, že kdyby žal. úřad byl býval na tyto výtky odpověděl, byl by seznal, že nešlo tu v I. instanci o řízení za udělení státního uznání nově utvořené náboženské obce evangelické a. v., příslušející jiné církvi (t. j. augš. ev. církvi pro Vých. Slezsko) a nebyl by mohl pak z toho důvodu, že o takové řízení tu šlo, odmítati odvolání stěžující si náboženské obce z toho důvodu, že tato není v takovém řízení stranou procesní.
S tohoto hlediska stížnost zkoumána, jeví se pak takto:
Podle § 1 základ. a přech. ustanovení pro augš. ev. církev ve Vých. Slezsku, schválených usnesením vlády ze dne 24. května 1923 a vyhlášených pod č. 165/1923 ve Sbírce zák. a nař., skládá se tato církev jednak z církevních obcí augš. ev. ve Východním Slezsku, které jsou tam taxativně vypočteny, jednak z církevních obcí augš. v., které se k této církvi budoucně připojí.
Jestliže pak zsp v Opavě, udělujíc výnosem z 20. června 1928 státní uznání nově utvořené zvláštní polské ev. náboženské obci v Č. T., v témž výnosu současně vyzvala osp-ou v Čes. Těšíně, aby vyšetřila a podala zprávu, zda se jmenovaná nová náboženská obec připojí k evang. seniorátu v Třinci (vedoucímu prozatímní správu celé augš. církve ve Vých. Slezsku), je zřejmo, že — a to přes skutečnost, v témže výnosu konstatovanou, že totiž o státní uznání nově utvořené náboženské obce zažádal právě tento seniorát — právě v době udělování státního uznání neměla zsp ve smyslu svého vlastního aktu ještě zajištěno, že nová obec evangelická připojí se k augš. ev. církvi pro Východní Slezsko.
Ale pak nemohl žal. úřad, z toho důvodu, že ve směrodatné době vydání aktu schvalovacího šlo o státní uznání náboženské obce, příslušející jiné církvi (t. j. augš. ev. církvi ve Vých. Slezsku), odmítati odvolání stěžující si náboženské obce pro nepřípustnost a bylo proto již pro tento rozpor se skutkovým stavem spisovým, daným rozhodnutím I. stolice, znamenající podstatnou vadu, zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss, aniž bylo možno stížností dále se zabývati, a to i po té stránce, pokud žal. úřad prohlásil odvolání st-lčino za bezdůvodné, jakož i potud, zda snad z jiných důvodů nebylo odvolání st-lčino nepřípustným.

Citace:

Č. 11342. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1208-1211.