Čís. 4459.

I v řízení úpadkovém jest připustiti možnost nenahraditelné (těžko nahraditelné) újmy ve smyslu §u 44 ex. ř.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1924, R I 993/24).
Žádosti správce úpadkové podstaty, by byla odložena dle §u 42 čís. 1 ex. ř. exekuce na jmění úpadce až do rozhodnutí o žalobě dle §u 35 ex. ř., soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Exekuce může býti odložena jen tenkráte, jsou-li tu předpoklady v zákoně uvedené. Nejdůležitějším předpokladem jest, že zahájení nebo pokračování v exekuci je spojeno pro povinného s nebezpečím nenahraditelné nebo jen těžko nahraditelné újmy. Tento předpoklad není však v tomto případě dán, neboť jde zde o úpadkové řízení, v němž dle §u 119 k. ř. děje se také soudní prodej, a sice řídí se tento prodej dle ustanovení úpadkového řádu, avšak těchto ustanovení dlužno užívati pouze obdobně a vzhledem k úchylkám v § 119 odstavec druhý k. ř. uvedeným. Jedná se o pokud možno nejrychlejší prodej úpadkového jmění a bylo z tohoto důvodu nejvyšším soudem řečeno, že prodej části nemovitosti patřící do úpadkové podstaty, může se státi zároveň s provedením nucené dražby ohledně části patřící do úpadkové podstaty. Vnucenou dražbou nevzniká tudíž pro úpadce nebezpečí, ježto výtěžek bude beztak připsán jmění úpadkovému, kdyby bylo vyhověno žalobě dle §u 35 ex. ř. Pro ten případ že by žaloba se zamítla, mají právo na výtěžek vymáhající věřitelé. Ježto tudíž nebylo prokázáno nebezpečí pro stranu povinnou, bylo rozhodnouti, jak shora uvedeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Stanovisko rekursního soudu, že v řízení úpadkovém nelze připustiti možnost podmínky odkladu exekuce dle §u 44 ex. ř., totiž újmy nenahraditelné, nebo těžko nahraditelné, je mylným. Těžko nahraditelná škoda pro dlužníka (věřitele) může nastati tím, že úpadková správa nemůže sama voliti vhodnou dobu ku zpeněžení úpadkového jmění, jak uplatňuje stěžovatel, správce úpadkové podstaty. Jsou tu tedy oba důvody odkladu exekuce dle §u 42 čís. 1 a 44 ex. ř., pročež důvodnému dovolacímu rekursu bylo vyhověti.

Citace:

č. 4459. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 755-756.