NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10129.

Pojištění nemocenské (Slovensko): Předpokladem náhradního závazku zaměstnavatelova vůči nemocenské pojišťovně podle posledního odstavce § 12 zák. čl. XIX: 1907 jest, že zaměstnanec onemocněl před přihlášením u pokladny; je však nerozhodno, onemocněl-li během zaměstnání nebo dříve, než do něho vstoupil.
(Nález ze dne 8. listopadu 1932 č. 16337.)
Prejudikatura: Boh. A 8551 /30, 8869/30.
Věc: Firma »B. a Edm. K.« v S. proti ministerstvu sociální péče o náhradu léčebných nákladů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 16. června 1925 »zavázal« okresní úřad v Trnavě ve smyslu § 12 zák. čl. XIX: 1907 stěžující si firmu, aby 4648 Kč léčebných nákladů vyskytnuvších se po Desideru R. do 15 dnů zaplatila okresní dělníky pojišťující pokladně v Trnavě proto, že z předložených dokladů pokladny je zřejmo, že zaměstnanec, který dne 1. října 1923 vstoupil do zaměstnání, dne 23. října 1923 onemocněl, a přihlášen byl zaměstnavatelem až 26. června 1924, tedy opožděně.
Nař. rozhodnutím vyslovil žalovaný úřad, že nevyhovuje odvolání stěžující si firmy, podanému ze shora uvedeného výměru okresního úřadu, že potvrzuje rozhodnutí v odpor vzaté z důvodů v něm uvedených a že připomíná toto: Jak ze spisů patrno, vstoupil zaměstnanec Desider R. k stěžujíci si firmě do práce dne 1. října 1923; svědčí o tom jednak dodatečná přihláška zaměstnavatelů, došlá okresní pokladně pro dělnické pojištění v Trnavě dne 26. června 1924, jednak rozsudek rozhodčího soudu v Trnavě z 19. prosince 1924, podle něhož bylo vzato za prokázáno udání Šimona R., otce zemřelého Desidera R., že jeho syn byl od 1. října 1923 do 23. října 1923 zaměstnán u stěžující si firmy; o správnosti tohoto zjištění není důvodu pochybovati; bylo též prokázáno, že Desider R. onemocněl během svého zaměstnání a právě pro nemoc z něho vystoupil.
Stížnost na toto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
Jak patrno z vývodů stížnosti, stojí st-lka na stanovisku, že není povinna platiti náhradu léčebných útrat podle posledního odstavce § 12 zák. čl. XIX: 1907 z toho důvodu, že cit. zákonné ustanovení se vztahuje jen na ten případ, když zaměstnanec onemocní po nastoupení služby před přihláškou k nemocenskému pojištění, čehož však v daném případě prý není, neboť zaměstnanec st-lčin Desider R. onemocněl již před nastoupením služby u st-lky.
Tohoto stanoviska stížnosti nemohl nss sdíleti, nýbrž setrval i v daném případě na právním názoru, jejž vyslovil již opětovně (srov. nál. Boh. A 8551/30 a 8869/30), že totiž předpokladem náhradního závazku podle posledního odstavce § 12 zák. čl. XIX: 1907 jest, aby onemocnění zaměstnancovo nastalo před přihlášením, že však jest nerozhodno, nastalo-li onemocnění zaměstnance během zaměstnání, nebo před vstupem do tohoto zaměstnání.
Že v daném případě nastalo onemocnění zaměstnance stěžující si firmy Desidera R. před přihlášením jeho k nemocenskému pojištění, jest nesporno. Ježto pak okolnost, na které jest svrchu zmíněné stanovisko stížnosti vybudováno, totiž že zaměstnanec stěžující si firmy onemocněl již před vstupem do zaměstnání u st-lky, jest — jak bylo svrchu dovoděno — nerozhodná pro použití posledního odstavce § 12 zák. čl. XIX: 1907, nemohl nss shledati, že by nař. rozhodnutí, uloživší st-lce tuto povinnost, bylo nezákonné.

Citace:

č. 10129. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 530-531.