Č. 3435.

Učitelstvo: Příčinná součinnost mezi sňatkem učitelky veřejné školy národní a jejím vystoupením ze služby ve smyslu § 3 zák. č. 455/1919 je dána, když vystoupení učitelky ze služby jest do té míry přímým důsledkem provdání, že by za nezměněného stavu věci — tedy nepřistoupily-li okolnosti jiné se sňatkem nesouvisející — k tomuto vzdání se služby nebylo došlo, kdyby učitelka byla zůstala svobodnou.
(Nález ze dne 1. dubna 1924 č. 5664. Prejudikatura: Boh. 2844 adm.
Věc: Gabriela B. v J. proti ministerstvu školství a národní osvěty o odbytné.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: St-lka jako definitivní učitelka měšťanské školy v J. provdala se dne 16. července 1920 a narodil se jí 11. září 1921 syn. Z důvodů narození dítěte měla dovolenou od počátku školního roku 1921 — 1922 do 15. listopadu 1921, která jí k její žádosti byla prodloužena s karencí požitků do konce školního roku 1921/1922.
St-lka přihlásila se 1. července 1922 k nastoupení služby, když před tím již podáním ze 7. června 1922 ohlásila, že se po ukončení své dovolené vzdává učitelského místa a žádá na základě zák. z 24. července 1919 č. 455 Sb. za odbytné.
Zšr rozhodnutím ze 17. října 1922 žádosti za přiznání odbytného nevyhověla, protože mezi vystoupením ze služby, jež stalo se 31. srpna 1922, a provdáním se, jež stalo se 15. června 1920, není ani časové ani příčinné souvislosti, a tedy nejsou splněny podmínky § 3 cit. zák.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti uvážil nss takto:
Úřady zamítly žádost st-lky za odbytné proto, že tu není ani časové ani příčinné souvislosti mezi jejím provdáním a jejím vystoupením ze služby.
Pokud se týče prvého důvodu, není zde rozhodujícím, poněvadž naopak — podle právního názoru vysloveného již v nál. tohoto soudu Boh. 2844 adm. —zák. č. 455/19 pro nárok provdavší se učitelky na odbytné nepožaduje časovou souvislost mezi jejím provdáním a dobrovolným vystoupením ze služby, nýbrž souvislost příčinnou.
Úřady ovšem opřely svůj zamítavý výrok též o to, že v tomto případě není příčinné souvislosti mezi sňatkem st-lky a jejím vystoupením ze služby. St-lka naproti tomu tvrdí, že taková příčinná souvislost zde jest, poněvadž vystoupila ze služby jedině proto, že se provdala a stavší se matkou seznala, že nemůže svoje povinnosti učitelské řádně zastávati.
Ze slovného významu výrazu »příčinná souvislost« plyne, že míněna jest tu souvislost taková, že vystoupení učitelky ze služby jest v té míře přímým důsledkem uzavření sňatku, že by za nezměněného stavu věcí, tedy nepřistoupily-li okolnosti jiné se sňatkem nesouvisejíci, ke vzdání se služby nebylo došlo, kdyby učitelka byla zůstala svobodná.
Úřady se omezily na pouhé tvrzení, že tato příčinná souvislost zde není, neuvedly však ničeho, z čeho by bylo lze seznati, proč jsou tohoto názoru. Tento nedostatek odůvodnění brání soudu, který nemůže výsledky skutkového zjištění samostatně hodnotiti, neučinil-li tak již úřad, v přezkoumání zákonnitosti nař. rozhodnutí, a nutno jej proto považovati za podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo rozhodnouti jak shora uvedeno.

Citace:

č. 3435. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 941-942.