Jan Dvořák: Společnost bez trhu a bez peněz. Vydal »Družstvotisk«, Praha. 1930. 8°. Stran 416. Cena Kč 40.—. — Dvořákova kniha patří k spisům, jejíž požadavky byly včera utopij, dnes jsou předmětem diskuse a zítra snad návodem k nové hospodářské a sociální organisaci. Obsahuje návrhy — propracované někdy do detailů, připomínající až falanstéry Fourrierovy — jak má býti příští lidská společnost organisována. Jako u Fourriera, organisuje autor společnost uměle na podkladě zcela racionalistickém; jeho líčení jest při tom stylisováno v tom smyslu, že společnost tak bude vypadati, neboť »jsme vybírali (t. j. autor) z dvou systémů, individualistického a socialistického, zásady pokládané námi za správné, a hleděli je uvésti ve skutek v různých návrzích na přeměnu dnešní hospodářské společnosti, z nichž vyplynul vylíčený obraz organisace budoucího hospodářského života« (str. 381), a proto také připomíná »všem, kdož budou čisti prudké záporné kritiky o naší knize... že takoví kritikové píší své kritiky proto, že touží po dalším trvání dnešního hospodářského temna« (str. 405), vždyť jeho knihou »socialisace, složitý problém... jest vyřešena... jakmile moje (autorova) víra se rozšíří na většinu lidí... lidstvo dojde toho cíle, po němž už staletí prahne...« Autor zatracuje někdy až s chiliastickým fanatismem a fantasií nynější poměry a nauky hospodářské a věští lepší budoucnost. Jak jsme viděli, jest jeho hledisko výhradně ethické, praví podle Laveleye, že národní hospodářství jest »mravouka uvedená ve skutek«, hodnotí podle toho hospodářské vědecké teorie (které si ostatně důsledně plete s politickými ideologiemi), cituje Tolstého, Dostojevského, Ruskina na doklad svých hospodářských thesí a konfrontuje je s hospodářskými teoretiky, na př. Englišem. Jeho prudká morální reakce na nynější hospodářskou anarchii a sociální desorganisaci působí sympaticky a jeho reformatorské nadšení budí úctu. Jest pochopitelno, že jako temperamentní propagator je nutně jednostranný a že to vede k některým naivnostem: demonstruje svůj systém nové organisace účetnicky a má za to, že proto s matematickou přesností prokázal jeho správnost — vždyť cifra nelže a jeho kolegové jej pokládají za dobrého účetního. Za to se nechceme šíře zmíniti o vědecké stránce jeho knihy, protože je prostě trapná. Jeho definice hospodářské vědy jsme již podali; na str. 37 ještě dodává — zase s odkazem na své účetnictví, že »národní hospodářství jest předurčeno státi se vědou tak přesnou jako astronomie«. Nemá totiž vůbec tušení, co jest hospodářská teorie a noetika (plete si je s hospodářskou politikou, politickými naukami atd.), a proto jejich poznatky jako nemravné zavrhuje — nedovede vůbec poznatky a postuláty rozlišiti. Někdy jeho kritika působí přímo kratochvilně: rozhorleně vytýká Englišovi, že je pro zákon relativního užitku a relativního nákladu peněžní jednotky, ač se tento správně lidově zve »kšeftaření«. A takových příkladů by se dalo užíti mnoho.
Program knihy jest dán jejím názvem. V příští společnosti bude zajištěn určitý minimální důchod, odstupňovaný podle početnosti rodiny, vzdělání atd. a úměrně k tomu důchodu uložena pracovní povinnost; výkon nad tuto mez má v zápětí zvýšení důchodu. Hotové výrobky nutno odevzdati veřejným obchodním družstvům, v kterých má každý jednotlivec svůj účet, a které zase poskytují pracovní prostředky (suroviny, nástroje atd.) i životní potřeby. K uskutečnění nové společenské organisace se budou postupně vydávati zákony o zveřejnění všech účetních úředníků — ti budou vůbec nejváženějším stavem v příští společnosti, kdežto stav právníků zmizí — zákon o pracovní povinnosti a minimálního důchodu (něco podobného jako obecná vyživovací povinnost — allgemeine Nährpflicht — u Popper—Lynkea), o hospodářském parlamentu, o státní reglementaci výroby a odbytu, zveřejnění obchodního účetnictví, rušení soukromého obchodu atd.
Knize rozhodně nelze upříti zajímavosti a aktuality, jest zde sneseno také hodně sociálně-reformátorské literatury; značně však vadí přílišný její rozsah a nepřehlednost, způsobené obšírným káracím tónem našeho hospodářského Savonaroly.
Dr. Čakrt.