NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13238.

Zásada § 1396 obč. zák. (§ 316 ex. ř.) neplatí, jde-li o realisaci práva nadzástavního smluvně nabytého v důvěře v pozemkovou knihu. V takovém případě platí důvěra v pozemkové knihy. Povinnost k nahlédnutí do sbírky listin jest tu jen tehdy, je-li k tomu dán podnět zápisem v hlavní knize.
(Rozh. ze dne 2. února 1934, R I 1061/33.)
Žalobce měl za Josefem K-em pohledávku ze zápůjčky 2200 Kč. Podle dlužního úpisu bylo vloženo k zajištění této pohledávky nadzástavní právo na pohledávce 15000 Kč, zajištěné knihovně na nemovitosti připsané vlastnicky žalovaným. Pravoplatným usnesením byla žalobci přikázána tato pohledávka na místo placení pohledávky dluhované žalobci Josefem K-em ze zápůjčky. Proti žalobě, jíž se domáhal žalobce proti žalovaným zaplacení 2200 Kč s přísl., namítli žalovaní, že pohledávka 15000 Kč, jež příslušela Josefu K-ovi proti nim, zanikla. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Jest sice přijatelný názor žalované strany, že exekuční právo nadzástavní je totožné s právem dlužníka, jako přímého hypotekárního věřitele, majitele nemovitosti, a že práva osob třetích na pohledávce dlužníků do zabavení nabytá pozdějším zabavením a převodem pohledávky na vymáhajícího věřitele zůstávají nedotčena a mohou i osoby třetí, i poddlužníci uplatňovati veškeré námitky, které jim příslušejí proti dlužníku. Názoru tomu odpovídá výklad § 316 ex. ř. (přikázaná pohledávka na místě placení přechází na vymáhajícího věřitele v rozsahu, v němž byla přikázána a s účinkem, jako by ji dlužníku úplatně postoupil). Avšak v souzeném případě se nucené zřízení práva zástavního stalo za účelem realisace nadzástavního práva smluvního, již dříve nabytého. Nadzástavní právo bylo vloženo na základě smlouvy a z toho jest vycházeti. Pro toto smluvní nadzástavní právo jest rozhodným knihovní stav v době dojití žádosti na soud. V knihách nebylo vyznačeno omezení knihovního práva a, jelikož, jak soud zjistil, žalobce do doby vkladu byl bezelstný, jest chráněn ve smyslu všeobecných ustanovení §§ 469, 1500 obč. zák. a §§ 64, 71 kn. zák. důvěrou v knihy pozemkové a nelze mu namítati, že pohledávka v zástavu daná jest ve prospěch třetích osob omezena. Smlouvou trhovou ze dne 29. listopadu 1929 zjistil soud, že omezení disposiční ohledně nedoplatku 15000 Kč bylo pojato do odst. II. této smlouvy, avšak, ježto nebylo omezení to vyznačeno v pozemkové knize, nemůže se ho žalovaná strana dovolávati. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: jest správné, že, jak soud prvé stolice dovozuje, podle ustanovení § 316 ex. ř. vymáhající věřitel přikázáním pohledávky 15000 Kč na místo posavadního hypotekárního věřitele Josefa K-a, stal se takto hypotekárním věřitelem v mezích své pohledávky 2200 Kč, takže se jevil jako přímý věřitel žalovaných Viléma a Marie K-ových, tak jako by mu byla bývala část pohledávky rovnající se 2200 Kč úplatně postoupena a manželům Vilému a Marii K-ovým příslušejí tedy všechny námitky, které jim příslušely proti Josefu K-ovi a které jím příslušejí nyní i proti žalobci S-ovi. Jsou tedy manželé Vilém a Marie K-ovi oprávněni proti žalobě o zaplacení 2200 Kč žalobcem na nich vymáhaných k námitce jimi uplatňované proti žalobci, že pohledávka 15000 Kč, kterou měl proti nim Josef K., zanikla tím, že jí bylo spotřebováno podle ustanovení odst. II čís. 5 smlouvy trhové ze dne 29. listopadu 1928 k zaplacení daní, dalších poplatků a útrat palmárních, kterýmižto platbami byl celý dluh vyčerpán. Měliť manželé Vilém a Marie K-ových těchto 15000 Kč použíti podle ustanovení smlouvy trhové k vyplacení těchto povinností a teprve to, co by zbylo, mělo býti Josefu K-ovi vyplaceno. O které platy skutečně šlo a které z uvedených platů přesně byly zaplaceny, neobsahuje napadený rozsudek, jenž vychází s hlediska, že žalobce nabyl práva nadzástavního na vloženém právu zástavním v důvěře v knihu pozemkovou, nic bližšího a nejsou posavadní skutkové údaje stran přesné a úplné, aniž o sporných údajích jsou provedeny důkazy. Jest tedy řízení v těchto směrech dle § 496 čís. 3 c. ř. s. neúplné.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání žalovaných znovu rozhodl.
Důvody:
Je nesporno, že podle dlužního úpisu ze dne 7. února 1929 bylo vloženo na pohledávku Josefa K-a 15000 Kč na domě č. p. 9 zástavním právem zajištěnou právo nadzástavní pro zažalovanou pohledávku žalobcovu 2200 Kč. Je dále nesporno, že žalobce za účelem realisace tohoto svého smluvního nadzástavního práva si vymohl zabavení hypoteční pohledávky Josefa K-a a její přikázání na místě placení do výše své pohledávky. Podle § 316 ex. ř. jsou právní účinky exekučního přikázání na místě placení tytéž jako při úplatném postupu pohledávky a příslušejí proto poddlužníku proti vymáhajícímu věřiteli jako postupníku všechny námitky, které mu příslušely proti dlužníku jako jeho věřiteli (§ 1396 obč. zák.). Zásada tato však neplatí, jde-li o realisaci práva nadzástavního smluvně nabytého v důvěře v pozemkovou knihu, neboť v tomto případě musí ustoupiti zásadě publicity knihy pozemkové. Jde proto jen o to, zda se žalobce může odvolávali na důvěru v pozemkovou knihu. Sbírka listin jest ovšem podstatnou součástí knihy pozemkové (§ 1 knih. zák.) a jest tudíž její obsah pokládali za obecně známý. Povinnost k nahlédnutí do sbírky listin však jest tu jen tehdy, je-li k tomu dán podnět zápisem v hlavní knize, neboť práva knihovní vznikají, převádějí, omezují se a zanikají jen zápisy v knize hlavní (§ 4 knih. zák.). Nebylo-li takové právo zapsáno v knize hlavní, není ho, třebas bylo v listině založené ve sbírce listin. Jestliže hlavní kniha zapisuje jen stručně právo knihovní a odkazuje, nelze-li stručně knihovní právo vytknouti, na určité místo listiny založené ve sbírce listin, má toto místo tutéž povahu, jako kdyby bylo vloženo do knihy hlavní (§ 5 knih. zák.). Z toho plyne úsudkem z opaku, že, není-li tomu tak, není obsah sbírky listin rovnocenný s knihou hlavní. Jak z trhové smlouvy ze dne 29. listopadu 1928 založené ve sbírce listin jest zřejmo, byla sice hypotekární pohledávka podle odstavce II této smlouvy podrobena značným obmezením, aniž však při jejím zápisu v hlavní knize, jak nesporno, byl vyznačen nějaký náznak na obmezení ta. Nebylo proto povinností žalobce, by nahlédl do sbírky listin, stačilo, nahlédl-li do knihy hlavní, ano v ní nebylo vyznačeno při vkladu zástavního práva pro pohledávku Josefa K-a 15000 Kč žádné obmezení a nabyl tudíž žalobce v důvěře v hlavní knihu nadzástavního práva bez obmezení, kterým pohledávka ta byla podrobena podle trhové smlouvy. Nemohou se proto žalovaní dovolávati s úspěchem proti žalobci obmezení těch a je tudíž zbytečné doplnění řízení v prvé stolici nařízené napadeným usnesením, ježto výsledek dosavadního řízení stačí, by bylo rozhodnuto o žalobě.

Citace:

Čís. 13238. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 144-147.