Č. 2515.

Veřejní úředníci (Slovensko). — Řízení před nss-em: I. Rozhodnutí správního výboru župního, kterým zamítnuta byla žádost župního úředníka za stanovení výslužného, jest konečné. — II. Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska není příslušným rozhodovati o odvolání z takovéhoto rozhodnutí podaném.
(Nález ze dne 19. června 1923 č. 10.805).
Prejudikatura: Boh. 1016 a 2332 adm. Věc: Dr. Desider M. v Rim. Sobotě (adv. Dr. Jos. Ettel z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran stanovení výslužného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím správního výboru župy gemer-malohontské z 23. března 1922 zamítnuta byla žádost st-lova za ustanovení výslužného.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-1, řídě se daným mu poučením právním, odvolání na ministra pro Slov. Rozhodnutím jeho bylo odvolání st-lovo zamítnuto a rozhodnutí správního výboru na základě jeho odůvodnění schváleno.
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí, musel nss především z úřední povinnosti zkoumati příslušnost žal. úřadu.
Podle § 45 č. 1. zák. čl. XXVI z roku 1896, platného na území Slovenska před 28. říjnem 1918, nebylo z rozhodnutí municipálních výborů podle tehdejšího platného právního stavu odvolání k vyššímu úřadu správnímu, nýbrž byla možná pouze stížnost na správní soud ve sporech o požitky, zaopatření a příspěvky župních úředníků a jiných zaměstnanců, jakož i jejich příslušníků, pokud byla spornou otázka, zda osoby ty mají právní nárok na ony platy, nebo jaká suma jim náleží z titulu za základ vzatého.
Tento právní stav plativší před 28. říjnem 1918 doznal po tomto dni, jak již vysloveno bylo v nálezu nss-u Boh. 1016 adm., na nějž se
podle § 44 j. ř. odkazuje, změny jen potud, že na místě municipálního výboru nastoupil na základě § 1 zákona z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. administrativní výbor a na místo uherského správního soudu nss zřízený pro území státu čsl. zákonem z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb.
Naproti tomu pořad správních stolic dotčen nebyl.
Jest tudíž v daném případě rozhodnutí administrativního výboru župy gemer-malobontské z 23. března 1922, zamítající žádost st-lovu za stanovení pense rozhodnutím konečným, proti němuž dalšího opravného prostředku v pořadu stolic správních není a nebyl proto žal. úřad oprávněn ve věci rozhodnouti.
Jestliže tedy žal. úřad přes to na odvolání st-lovo proti cit. rozhodnutí administrativního výboru ve věci rozhodl, jest jeho rozhodnutí výrokem, jejž vydal nemaje k tomu zákonné příslušnosti, tudíž výrokem zmatečným.
Bylo proto nař. rozhodnutí to zrušiti podle § 7 zák. o ss jako nezákonné.
Soudu slušelo však přihlédnouti k tomu, že st-1 dovolal se žal. úřadu řídě se nesprávným právním poučením obsaženým v rozhodnutí správního výboru župy gemer-malohontské, že totiž z tohoto rozhodnutí jest přípustným odvolání k ministru pro Slov. Řídě se tímto nesprávným poučením, zameškal st-1 lhůtu k podání stížnosti na nss do rozhodnutí správního výboru župy gemer-malohontské, nss nemohl proto stížnost podanou pokládati za včasnou a věcně o ní rozhodnouti. Bude proto věcí správního výboru župy gemer-malohontské, aby jako příslušný úřad konečně rozhodnuvší st-li rozhodnutí své znovu doručil bez poučení nesprávného.

Citace:

č. 2515. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 319-320.