Authors:
= Váž. civ., 11 (1929), sv. 2
PDF

Čís. 9216.


Trest pro svévoli podle § 528, druhý odstavec, c. ř. s. může uložiti jen ten soud, jenž rozhoduje o rekursu do usnesení soudu druhé stolice, nikoliv sám soud druhé stolice.
(Rozh. ze dne 27. září 1929, R I 742/29.)
Rekursní soud odmítl dovolací rekurs jako nepřípustný a uložil právnímu zástupci dovolacího rekurenta pokutu pro svévoli.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, pokud jím byla uložena pokuta pro svévoli.
Důvody:
Podle § 528 druhý odstavec c. ř. s. má býti stěžovateli nebo podle okolností jeho advokátu uložen trest pro svévoli, shledá-li rekursní soud, že rekurs do usnesení soudu druhé stolice byl podán svévolně nebo jenom k vůli průtahu věci. Ze slov »shledá-li rekursní soud, že rekurs do usnesení soudu druhé stolice atd.« jest patrno, že trest pro svévoli může uložiti jen ten soud, který rozhoduje o rekursu do usnesení soudu druhé stolice, nikoli soud druhé stolice sám. Že tento výklad § 528 druhý odstavec c. ř. s. odpovídá též historickému vzniku tohoto zákonného ustanovení, dovodil na základě materialií k civilnímu soudnímu řádu podrobně již bývalý nejvyšší soud ve Vídni v rozhodnutí uveřejněném v Nowakově sbírce čís. 1067, s nímž se stotožňuje i tento nejvyšší soud.
Citace:
č. 9216. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 328-328.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).