NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 10641.

Není závady, by knihovní soud nepovolil méně, než bylo žádáno.
(Rozh. ze dne 26. března 1931, R I 143/31).
Knihovní soud povolil převod zástavního práva na nemovitosti pro pohledávku spořitelny 15428 Kč na V-a. Rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: Podle § 43 III. dílčí novely k obč. zákoníku může vlastník na újmu práva zapsaného před 1. lednem 1917 nakládati právem zástavním po zaplacení dluhu jen potud, pokud zástavní dluh 1. ledna 1917 nebyl ještě zaplacen. V projednávaném případě, jak z kvitance zřejmo, z kvitovaných 15428 Kč byla část 1253 Kč zaplacena již před 1. lednem 1917, jak také v kvitanci uvedeno, takže je co do této částky podle § 43 novely III. vyloučeno, by majitel zástavním právem nakládal ve smyslu § 33 cit. novely. Že zástavní právo za pohledávku 92538 Kč vzniklo již před 1. lednem 1917 zřejmo z toho, že splátky na pohledávku tu konány již v době od 1. prosince 1914. Podle toho převod práva zástavního co do těchto 1253 Kč nebyl přípustný. Poněvadž pak podle § 96 knih. zák. nesmí býti povoleno něco jiného, než strana žádala, a žádáno bylo za převod zástavního práva co do celé pohledávky 15428 Kč, měla býti knihovní žádost celá zamítnuta.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu co do 14175 Kč, co do zbytku 1253 Kč knihovní žádost zamítl.
Důvody:
Rekursní soud seznal správně, že, ano z kvitovaných 15428 Kč 54 h bylo 1252 Kč 64 h zaplaceno již před 1. lednem 1917, jakž i v kvitanci jest uvedeno, jest co do této částky podle § 43 novely III. k obč. zák. vyloučeno, by majitel se zástavním právem nakládal ve smyslu § 33 cit. novely. Ale mylně vykládá rekursní soud ustanovení § 96 kn. zák. Tam jest jen stanoveno, že něco více neb něco jiného, než strana zažádala, nesmí býti povoleno. Není tam však stanoveno, že nesmí býti povoleno méně. Povoluje převod zástavního práva jen pro částku 14175 Kč 90 h místo žádaných 15428 Kč 54 h, nebyl by rekursní soud povolil něco jiného, knihovní zápis jiné právní povahy, aniž něco více, žádaný knihovní zápis ve větším rozsahu, než bylo zažádáno, nýbrž byl by povolil jen méně, totiž žádaný knihovní zápis, ale jen v rozsahu obmezeném. To § 96 nezakazuje a § 95 přímo dovoluje. Nebylo nikdy vážných pochybností, že lze knihovní žádosti v tomto smyslu vyhověti alespoň částečně, je-li žádaný knihovní zápis předloženými listinami alespoň částečně, co do části jistiny a jejího příslušenství, neb co do knihovních těles a pod. odůvodněn. Proto bylo usnesení prvého soudu v naznačených mezích obnoveno, pokud se týče změněno.

Citace:

Čís. 10641. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 426-427.