Č. 803.

Ochrana nájemníků: * Nájemní úřad není příslušným, aby rozhodoval o nároku na vrácení toho, co bylo plněno proti předpisům § 14, odst. 1 zák. o ochr. náj.
(Nález ze dne 8. dubna 1921 č. 4031.)
Věc: Jan Č., majitel domu v Praze (adv. Dr. Art. Biehal z Prahy), proti nájemnímu úřadu pro Prahu VII. a VIII. o zvýšení nájemného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje z části pro nezákonnost, z části pro vady řízení.
Důvody: Nájemní úřad pro Prahu VII.—VIII. rozhodl při líčení konaném dne 22. záři 1920 k žádosti nájemníků domu v Praze VIII. č. p. 778 o upravení nájemného takto: Od 1. listopadu 1920 bude se platiti činže z 1. srpna 1914 o 20 proc. zvýšená. Co bylo na činži o to více přeplaceno za posledních 6 měsíců, jest stěžovatel povinen nájemníkům vrátiti.
O stížnosti vytýkající naříkanému rozhodnutí nezákonnost, provedenému řízení pak vadnost, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Pokud žalovaný úřad ukládá stěžovateli povinnost, vrátiti nájemníkům přeplacené nájemné za posledních 6 měsíců, překročil meze své příslušnosti.
Zákon o ochraně nájemníků ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. stanoví v §§ 8, 9, 10, 15 a 16 případy, v nichž jest nájemní úřad povolán rozhodovati podle tohoto zákona. § 14 stanoví, že zvýšení nájemného neb podnájemného s dřívějšími poplatky a jiné úplaty bez svolení úřada, pokud svolení toho jest podle tohoto zákona zapotřebí, jest neplatné a že, co bylo plněno proti tomu ustanovení, může býti požadováno zpět se zákonnými úroky a že tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci. Nárok na vrácení přeplaceného jest povahou svou nárok soukromoprávný a jelikož rozhodování o nároku takovém není zákonem přikázáno nájemnímu úřadu, náleží rozhodování to do působnosti onoho úřadu, který jest dle všeobecných zásad povolán rozhodovati o nárocích soukromoprávních, totiž do příslušnosti řádných soudů.
Bylo proto naříkané rozhodnutí pokud vyslovuje, že stěžovatel jest povinen vrátiti nájemníkům přeplacené nájemné za posledních 6 měsíců, zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zák. o správ. soudě.
Podle § 23 téhož zákona jest rozhodnutí opatřiti stručným odůvodněním. Žalovaný úřad nevyhověl zákonité náležitosti té, ježto výrok jeho neobsahuje vůbec žádného odůvodnění a nelze z něho ani z ostatních spisů předložených vůbec seznati, z kterých skutkových a právních poměrů žalovaný úřad při rozhodování vycházel. Jest tudíž správní řízení stíženo podstatnými vadami, které bránily jednak straně účinným způsobem činiti námitky a hájiti svá práva, jednak nejvyššímu správnímu soudu přezkoumati zákonitost naříkaného rozhodnutí, pročež nezbylo než naříkané rozhodnutí, pokud upravuje nájemné po rozumu § 16 cit. zák., zrušiti po rozumu § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě.

Citace:

č. 803. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 443-444.