Č. 3531.

Státní občanství: šestiměsíční propadnou lhůtu k podání opčního prohlášení podle § 4 č. 4 úst. zák. č. 236/1920 jest čítati ode dne účinnosti tohoto zákona.
(Nález ze dne 28. dubna 1924 č. 7390).
Věc: Žofie H. v Praze proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo min. vnitra opční prohlášení podané rumunskou státní příslušnicí Žofií H. podle § 4 č. 4 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. dne 14. března 1921 u magistrátu hlavního města Prahy, ježto toto prohlášení bylo podáno po uplynutí lhůty předepsané a dne 16. ledna 1921 končící, a ježto mimo to jmenované jako manželce Bernarda H., který nebyl za mrtvého prohlášen a s nimž manželství nebylo rozloučeno ani prohlášeno za neplatné, samostatně, opční právo dle § 5 uvedeného zák. nepřísluší.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost především z toho důvodu, že šestiměsíční opční lhůtu v § 4 č. 4 cit. úst. zák. danou jest čítati ode dne účinnosti zákona toho, t. j. ve smyslu § 20 ode dne, kdy vstoupila v platnost mírová smlouva St. Germainská s Rakouskem, což se stalo, pokud jde o čsl. republiku, dne 31. prosince 1921, kdy byla smlouva tato ve Sbírce zák. a nař. pod č. 507 vyhlášena, takže opční prohlášení bylo podáno včas.
Tato námitka jest bezpodstatná. Pro šestiměsíční propadnou lhůtu k podání opčního prohlášení dle § 4 č. 4 úst. zák. nestanoví zákon ten žádného zvláštního počátečního dne. Proto jest dle ustanovení § 20 téhož zák. tuto lhůtu čítati ode dne účinnosti cit. zák., kteráž nastává, pokud jde o poměr k státům, utvořeným z území bývalé říše rakousko-uh., dnem, kdy mírová smlouva, uzavřená s Rakouskem v St. Germainu en Laye, dne 10. září 1919 vstoupí v platnost. Smlouva tata nevstoupila však pro čsl. republiku v platnost teprve dnem jejího vyhlášení ve Sbírce zák. a nař., t. j. dnem 31. prosince 1921, nýbrž již dnem 16. července 1920, což bylo včas uvedeno ve všeobecnou známost a sice vyhláškou min. vnitra v dohodě s min. věcí zahr. z 20. srpna 1920 č. 492 Sb., při čemž bylo upozorněno, že následkem toho nabyl cit. úst. zák. účinnosti, pokud jde o poměr k státům utvořeným z území bývalé říše rak.-uh., zmíněným dnem 16. července 1920 a že se tímto dnem počaly zejména lhůty, pro které uvedený zákon nestanoví jiného počátečního dne, opětně pak článkem 3. nař. vládv z 30. říina 1920 č. 601 Sb. Konečný den 6 měsíční lhůty zmíněné byl tedy den 16. ledna 1921, Opční prohlášení st-lčino, datované dnem 21. února 1921, bylo u magistrátu hlav. města Prahy podáno až v březnu 1921, tedy po skončení lhůty k jeho podání stanovené.
Zamítlo-li žal. min. toto opční prohlášení z důvodu jeho opožděného podání, není nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem i slušelo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba zabývati se druhým důvodem pro zamítnutí to uvedeným a stížností rovněž napadeným.

Citace:

č. 3531. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1133-1134.