NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 4300.

Stavební polír koná po případě vyšší služby ve smyslu zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.
(Rozh. ze dne 23. října 1924, Rv I 1481/24.)
Žalobce byl u žalované firmy stavebním polírem. Dostav dne 15. ledna 1923 čtrnáctidenní výpověď, domáhal se zaplacení služebních požitků až do konce března 1923, odvolávaje se na zákon o obchodních pomocnících. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud vyslovil, že služby žalobce jakožto stavebního políra dlužno považovati za převážně vyšší, nikoli kupecké, služby při obchodním provozování podniku, na který se vztahuje živnostenský řád (§ 2 čís. 1 zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. o obchodních pomocnících). Leč nelze uznati dovolací důvod opodstatněným vzhledem k tomu, co bylo zjištěno odvolacím soudem o žalobcových službách, а k čemuž sluší dovolatele poukázati. Zodpovědění sporné otázky nemůže arci vycházeti z předpokladu, že stavební polír snad podle dovolatelových skušeností nebo zpravidla nekoná takových služeb vyšších, nýbrž, že co koná, je jenom lepší prací zednickou. Rozhodujícím je, zdali služební úkony jeho jsou podle zařízení dotyčného podniku obyčejnými, většině tohoto podniku přikázanými úkony, či zda se od takových úkonů obyčejných liší potřebnou vyšší kvalifikací a samostatnější činností zaměstnancovou. Za těchto předpokladů může i polír býti považován za osobu v §u 2 čís. 1 zákona o obchodních pomocnících uvedenou. Není bez významu, že zákon blíže neurčil, kdo za onu osobu může býti považován, že obdobná zásada došla výrazu také v §u 1 zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení o pensijním pojištění, kdyžtě tam jsou stavbyvedoucí a políři ve příčině pojistné povinnosti postaveni na roveň zaměstnancům, vykonávajícím kupecké nebo jiné služby vyšší ve smyslu zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. o obchodních pomocnících. Z toho, co bylo odvolacím soudem zjištěno o žalobcových službách, vyplývá, že nešlo o obyčejné, ostatními zedníky konané služby, nýbrž že žalobcovy služby měly povahu vyšších, vyšší kvalifikaci vyžadujících služeb, že se vyznačovaly jistou samostatností, byť i nebyly provázeny samostatnou tvůrčí činností duševní, čehož ostatně předpis §u 2 zákona o obchodních pomocnících ani nežádá. Nelze přisvědčiti dovolateli, pokud se nyní v dovolání snaží žalobcovy služby znehodnotiti a snížiti na úroveň služeb obyčejného, zapracovanějšího zedníka, což činí zejména tvrzením, že šlo pouze o dozor nad zedníky a o přidělování práce ostatním zedníkům, a dále tím, že k činnosti jeho bylo jedině potřebí, aby se vyznal ve čtení stavebního, hotově mu do rukou daného plánu. Stačí poukázati v této příčině na zjištění odvolacího soudu, podle kterého žalobce sám napravil nesprávné vytýčení stavby, podle kterého přezkoumával a měl v evidenci stavební materiál, a podle kterého vedle vlastní stavby tří dělnických domů dohlížel ještě na jinou stavbu. Dovolateli nelze také přisvědčiti potud, pokud míní, že dalším společným znakem vyšších služeb jest jejich úřednická povaha, neboť pro toto mínění není v zákoně opory. Povaha polírské služby ovšem nedopouští stálého pobytu v kan- celáři, neboť polír v kanceláři přirozeně nemůže stavbu prováděti a říditi, ale tím není řečeno, že by jeho práce jako duševní práce byla méněcennou, vždyť je mnoho i vysokoškolského vzdělání vyžadujících povolání, která se na úřednické židli nedají vykonávati. Také je bez významu, že jeho služba je do jisté míry saisonní, že po skončení stavebního období, s mrazy, sněhy a zimou se nesnášející zaměstnání umlká a čeká, až je zase jaro zavolá, neboť ani těmito okolnostmi jeho služby neztrácejí ničeho na své kvalitě.

Citace:

č. 9235. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 359-360.