NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7143.

Samospráva obecní. — Řízení správní (Slovensko): Za účinnosti zákonů č. 126/20 a 243/22 není ministr vnitra ani ministr pro Slov. příslušný, rozhodovati jako odvolací stolice ve věcech fin. hospodářství města Bratislavy.
(Nález ze dne 13. března 1928 č. 5840).
Prejudikatura: Boh. A 5000/25.
Věc: Město Bratislava proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o náhradu členům městské rady a komisí.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Zastupitelský sbor města Bratislavy, přihlížeje k tomu, že členové měst. rady a všech měst. komisí při výkonu těchto funkcí ztrátou času trpí hmotnou újmu, usnesl se dne 7. září 1925, že tito členové mají obdržeti náhradu: jednotliví členové měst. rady za jedno sezení, jakož i jednotliví členové stav. komise při pochůzkách ve městě 50 Kč, jednotliví členové fin. a stav. komise za jedno sezení 30 Kč, jednotliví členové všech ostatních komisí za jedno sezení 20 Kč, a usnesl se, aby k tomu cíli byl zařaděn do měst. rozpočtu na rok 1926 peníz 160000 Kč. Dále bylo usneseno, aby se tato náhrada vyplácela již od 1. srpna 1925, objeví-li se v běžném roce úspory.
Stížnost, již do tohoto usnesení podal Václav B., župní výbor v Bratislavě zamítl. — K další stížnosti Václava B. zrušil ministr pro Slov. nař. výměrem usnesení měst. zastupitelstva v Bratislavě.
Maje rozhodovati o stížnosti města Bratislavy, musel se nss vypořádati především s námitkou stížnosti, že rozhodnutí to jest výrokem úřadu nekompetentního, ježto o stížnosti v poslední instanci mělo podle § 7 zák. z 30. června 1921 č. 241 Sb. rozhodnouti min. vnitra.
Žal. úřad ve svém odv. spise hájí kompetenci svoji v daném případě poukazem na to, že rozhodl jako plnomocník a zástupce min. vnitra jednak podle § 60 zák. č. 126/20, jednak podle § 7 zák. č. 241/21. Žal. úřad neprávem opírá svoji kompetenci o § 60 zák. č. 126/20, neboť podle spisů správních, s nimiž v souhlase jest i enunciát žal. úřadu, nešlo o zrušení usnesení měst. zastupitelstva v Bratislavě z moci úřadu z důvodů v 1. odst. § 60 uvedených, nýbrž jedině o instanční rozhodnutí, vyvolané stížností Václava B. Zbývá tudíž zkoumati, lze-li kompetenci min. vnitra opříti o předpis § 7 zák. z 30. června 1921 č. 241 Sb. Předmětem sporu jest instanční rozhodnutí žal. úřadu o usnesení, jímž měst. zastupitelstvo v Bratislavě povolilo členům měst. rady a komisí náhradu za hmotné újmy vzcházející jim ztrátou času při vykonávání jejich funkcí v mezích preliminovaného výdaje na rok 1926, po případě i v mezích rozpočtových úspor v roce 1925, tudíž usnesení, tkvící podstatou i obsahem svým jako výdajová položka rozpočtu města Bratislavy v jejím fin. hospodářství. Jde tudíž o případ upravený zákonem z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o přechodné úpravě fin. hospodářství obcí a měst s právem municipálním, v době té na Slov. již platným (odst. 1 § 59 cit. zák.). Podle zák. z 30. června 1921 č. 241 Sb. nelze daný případ posouditi proto, že zákon ten jedná toliko o dohledu k obcím na Slov., neupravuje však kompetenci při instančním rozhodování, o jaké jedině tu běží, a nelze předpisy tohoto zákona rozšiřovati na případy, v nichž jde o instanční rozhodování ve věceh upravených zákonem č. 329/21, jež vyhrazeny jsou úřadům v §§ 48 a 58 tohoto zák. uvedeným.
V době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí, i v době, kdy usnesení měst. zastupitelstva se stalo, bylo města Bratislava obcí se zřízeným magistrátem (§ 1 zák. z 13. července 1922 č. 243 Sb. a § 1 vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb.). V době té byl na Slov. v platnosti již i zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. o zřízení žup. a okr. úřadů, který nabyl na Slov. účinnosti dnem 1. ledna 1923 (čl. 1. a 2. cit. zák., §§ 1 a 2 vl. nař. z 25. října 1922 č. 310 Sb.).
V nál. Boh. A 5000/25 vyslovil a odůvodnil nss, že u měst s reg. magistrátem jest za platnosti všech shora cit. zákonů, jež podle toho, co uvedeno, lze na daný případ aplikovati, povolán rozhodovati o odvoláních ve věcech, na něž vztahuje se zák. č. 329/21 — kromě případů 2. věty § 58, o něž tu nejde — toliko župní výbor.
Z toho plyne, že min. vnitra nebylo vůbec povoláno, aby v postupu instančním o usnesení měst. zastupitelstva v Bratislavě rozhodovalo. Tím ztrácí ovšem základ kompetence, již, jak shora uvedeno, žal. úřad ze svého poměru vůči min. vnitra odvozuje. Ale pak jde o rozhodnutí úřadu nekompetentního, jež bylo zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7143. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 416-417.