Č. 4268. Pojišťování pensijní: * Osoby, které na základě dřívější služby veřejné již požívají zaopatření (pense), nejsou z tohoto důvodu vyňaty z pensijní pojistné povinnosti dle vl. nař. z 19. ledna 1923 č. 16 Sb. (Nález ze dne 27. prosince 1924 č. 23015). Věc: Dr. Jan G. proti ministerstvu sociální péče stran pojistné povinnosti pensijní. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměrem zem. úřadovny všeob. pensijního ústavu v Bratislavě z 18. listopadu 1922, bylo vysloveno, že Alexius P., šéf kanceláře advokáta Dra Jana G. v Bratislavě, jest od 1. ledna 1922 povinen pensijním pojištěním a že se zařaďuje se služným 12000 K do XVI. třídy služného. K odporu zaměstnavatele potvrdil žal. úřad v pořadu instancí nař. rozhodnutím výměr ten z těchto důvodů: »Z pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1 č. 2 nař. z 19. ledna 1923 č. 16 Sb. jsou vyňati zaměstnanci, jichž činnost zakládající pojistnou povinnost je pouze vedlejším zaměstnáním vedle hlavní výdělkové činnosti spojené s vyšším příjmem. Předpokladem vynětí tedy je, že zaměstnanec vykonává současně dvojí zaměstnání, kdežto P. vykonává zaměstnání pouze jedno. Požívání pense je sice důsledkem dřívější výdělkové činnosti, avšak nikoliv výdělkovou činností samou, jak zákon výslovně požaduje. Z podobného důvodu nelze se odvolati ani na č. 3 téhož paragrafu, poněvadž i toto ustanovení má na mysli pouze aktivní, tedy dosud sloužící zaměstnance, jimž jsou pro futuro zaručeny normální pensijní nároky. O vynětí osob pensionovaných mluví teprve č. 7 cit. paragrafu, jenž však vynětí to omezuje na osoby požívající invalidního důchodu podle pensijního zákona.«Stížnost do tohoto rozhodnutí, žádající jeho zrušení pro nezákonnost, opětuje námitku v řízení správním uplatňovanou, že činnost Alexia P., pensionovaného měst. oficiála města P., je u st-le zaměstnáním jen dočasným, vedlejším, poněvadž dostává mzdy jen tolik, kolik denně pracuje, může kdykoli vystoupiti a má řádnou pensi jako býv. měst. úředník, jež tvoří jeho hlavní důchod, následkem čehož jest dle § 2, odst. 1 č. 2 nař. č. 16 Sb. 1923 z pensijního pojištění vyňat. Nss nemohl stížnost uznati důvodnou. Pokud st-l dovozuje, že zaměstnání P-ovo v jeho kanceláři jest jen dočasné, ježto může kdykoli vystoupiti, stačí poukázati na § 1 nař. č. 19/1923, jenž všeobecně podřizuje pensijnímu pojištění každého, kdo překročiv věk 16 let jest v čsl. republice v poměru služebním zde blíže označeném, aniž činí rozdíl mezi zaměstnáním trvalým a dočasným. I další námitka, že P. nepodléhá pensijnímu pojištění proto, že požívá řádné pense jako býv. měst. úředník, která tvoří jeho hlavní důchod, nemá v zákoně opory. Stížnost má na mysli předpis § 2, odst. 1 č. 2 cit. nař., jenž vyjímá z pojistné povinnosti osoby, jichž činnost, zakládající povinnost, jest pouze vedlejším jejich zaměstnáním vedle hlavní výdělečné činnosti, spojené s vyšším příjmem. Při zaměstnání P-ově nelze mluviti o vedlejším zaměstnání ve smyslu cit. předpisu, poněvadž jeho činnost v kanceláři st-lově jest jeho jedinou výdělečnou činností, neboť pobírání pense z dřívějšího, pensionováním zaniklého povolání, není příjmem z výdělečné činnosti. Normy upravující pensijní pojištění na Slovensku nepřevzaly ustanovení dřívější (§ 2 č. 2. zák. z 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907, resp. cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.), jež vyjímaly z pojistné povinnosti pensijní osoby, které na základě dřívější služby již požívají zaopatření (pense, provise a pod.). Předpisy nyní platné, a to shora cit. nař. č. 16 z r. 1923, § 2, odst. 1 č. 3, jenž z pojistné povinnosti vyjímá výslovně aktivní zaměstnance státu atd., a č. 7, jež vyjímá osoby požívající invalidního důchodu dle zákona o pensijním pojištění, nenechávají vzejíti pochybnosti o tom, že zákon veř. zaměstnance ve výslužbě podrobuje pojistné pensijní povinnosti, vstoupí-li do služ. poměru dle § 1 pens. zák. Není tudíž stížnost odůvodněna a bylo ji zamítnouti.