Čís. 1036.
Na »přednostní odkaz« (§ 738 obč. zák.) dlužno použíti veškerých
ustanovení o odkazu.
(Rozh. ze dne 3. května 1921, R I 431/21.)
Zůstavitel zemřel dne 25. července 1919 bez zanechání posledního pořízení. K pozůstalosti přihlásila se jeho manželka a sourozenci. Manželka
zemřela dne 11. července 1920 dříve, než-li byla pozůstalost odevzdána
a bratr její jakožto její zákonný dědic požadoval z pozůstalosti po předzemřelém jejím manželi dle § 758 obč. zák. svršky, jež prý náležely do
společné domácnosti manželů. Pozůstalostní soud žadateli pokud
se týče pozůstalosti po manželce některé ze svršků přiznal, jsa toho názoru, že nárok na přednostní odkaz není právem čistě osobním, jež by
smrtí manželky zanikalo, nýbrž že dlužno naň použiti všech ustanovení
o odkazech a že tedy nabývá ho oprávněný dnem nápadu, po němž možno
ho zciziti po případě poděditi. Rekursní soud návrh zamítl, vycházeje
z opačného názoru, že tu jde o právo ryze osobní, jež úmrtím manželky zaniklo.
Nejvyšší soud poukázal žadatele na pořad práva.
Důvody:
Dovolacímu rekursu žadatele nelze upříti oprávněnosti, neboť, jak vychází ze zákonného výrazu »Vorausvermächtnis« v § 758 obč. zák. a z důvodové zprávy bývalé panské sněmovny k§ 69 první dílčí novely k obč. zák. str. 103, platí pro nárok na tento odkaz veškerá ustanovení
o odkazech obsažená v občanském zákoně a v patentu o mimosporném
řízení. V případě, o který se jedná, jest sporným nejen právní důvod,
nýbrž i rozsah požadovaného odkazu a strany uplatňují v řízení pozůstalostním okolnostmi, jež nelze zjistiti v řízení mimosporném. Pozůstalostní
soud dle §§ 688 a 817 obč. zák. a dle §§ 2, čís. 7, 160 a 161 zmíněného patentunení povolán, aby rozhodoval o sporném obligačním nároku stěžovatelově v mimosporném řízení.