NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 8196.

Vyživovací povinnost dědova řídí se na jedné straně podle stavu rodičů a majetkových poměrů dědových a na druhé straně podle potřeb dítěte, jež má býti vyživováno.
(Rozh. ze dne 4. července 1928, R II 222/28.) — Čís. 8196 —
K návrhu opatrovníka nezletilé vnučky uložil opatrovnický soud otcovskému dědu, by na dítě platil měsíčně 150 Kč. Rekursní soud snížil výživné na 65 Kč měsíčně.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací soud nemůže schváliti právní názor rekursního soudu, že se míra povinnosti stanovené v § 143 obč. zák. řídí podle poměrů rodičů, nikoliv podle poměrů dědových nebo bábiných, a že proto nelze dědu nezletilé uložiti vyšší závazek, než byl uložen vlastnímu jejímu otci, totiž 65 Kč měsíčně, aniž další názor, že toto výživné jest přiměřené majetkovým poměrům dědovým, ačkoliv podle toho, co uvedeno, pro výměru výživy nejsou rozhodnými jeho majetkové poměry. Nesprávnost tohoto právního závěru plyne nejen z doslovu zákona, nýbrž i z prosté úvahy, že vyživovací povinnost dědova nastupuje teprve, nehledíc k případu smrti obou rodičů, jsou-li otec i matka nemajetni, tedy vyživovací povinnost dědova nemůže býti měřena podle majetkových poměrů nemajetných rodičů, neboť podle těchto nedostalo by se dětem výživy ani od děda. Podle § 139 obč. zák. jsou rodiče povinni opatřovati svým dětem slušnou výživu, t. j., jak patrno z § 673 obč. zák., v. z. o., § 673 Zákon (§ 91 obč. zák.) považuje za »slušnou výživu« takovou, která je přiměřena jmění, mohoucnosti toho, kdo jest ze zákona povinen, poskytovati výživu. Vyživovací povinnost rodičů přechází v případech § 143 obč. zák. především na děda (slova »tato péče«), takže nelze mluviti o »podpůrné povinnosti vyživovací«, neboť to je táž péče, jako péče rodičů. Naopak jest uznati, že se vyživovací povinnost dědova podle § 143 obč. zák. řídí na jedné straně podle stavu rodičů a majetkových poměrů dědových a na druhé straně podle potřeb dítěte, jež má býti vyživováno. Podle vyšetření soudu prvé stolice jest děd nezletilé se svou manželkou majitelem domu v ceně asi 80000 Kč, provozuje povoznickou živnost se dvěma motorovými vozidly, zaměstnávaje šest dělníků, a jest mu vedle manželky pečovati o dva syny, z nichž jeden jest již zletilý. Podle zprávy městské rady činil jeho výdělek v roce 1926 asi kolem 13000 Kč ročně a jeho domek, koupený svého času za 12700 Kč je zatížen 89000 Kč knihovních dluhů. On sám tvrdí, že má 130000 Kč obchodních dluhů a že byl nucen před několika lety ohlásiti vyrovnání, jehož následky, hlavně nedostatek úvěru, pociťuje dosud. I kdyby černé barvy, jimiž vykresleny jsou i městskou radou jeho majetkové poměry, spočívaly na zcela správných informacích, přece jen jest hleděti k rozsahu podniku jím provozovaného a jest uznati, že soudem prvé stolice vyměřené výživné odpovídá jeho skutečným majetkovým poměrům, a proto bylo změnou napadeného obnoviti správné a zákonité usnesení prvého soudu.

Citace:

č. 8571. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 656-661.