NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

— Čís. 7399 až 7400 —
Čís. 7400.

Nejde o smlouvu nájemní, nýbrž o smlouvu svého druhu, blížící se smlouvě služební, byl-li kdo přijat do bytu za to, že konal určité práce, jichž rozsah a cena nebyly určeny.
(Rozh. ze dne 13. října 1927, R II 335/27.)
Proti žalobě majitele domu o odevzdání bytu vznesli žalovaní uživatelé bytu námitku nepřípustnosti pořadu práva. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Ze spisů jest patrno, že mezi stranami bylo ujednáno, že žalobce přijme žalované do bytu proti tomu, že žalovaní musí — Čís. 7400 —
pro žalobce a pro jeho nemocnou manželku vykonávati práce, totiž práti, uklízeli, choditi na trávu a nositi oběd. Z toho vyplývá, že nejen nebyl smluven plat v penězích, nýbrž ani rozsah a cena prací, následkem čehož jsou splněny podmínky smlouvy nájemní podle ustanovení § 1090 obč. zák., jelikož schází stanovení určité ceny za byt. Není sice vyloučeno, že úplata za poskytování bytu může pozůstávati nejen v penězích, nýbrž i v jiných zastupitelných věcech, zejména v plodinách, přece však se vyžaduje, by cena těchto zastupitelných věcí byla určitě stanovena. V souzeném případě se tak nestalo, neboť nebylo ujednáno, které práce, v jakých rozměrech a v jaké ceně mají žalovaní pro žalobce vykonávati. I kdvž se žalovaným jednalo hlavně o získání bytu, nelze přece to, co bylo mezi stranami ujednáno, považovati za smlouvu nájemní, nýbrž jedná se o smlouvu zvláštní, na niž nelze použíti ustanoveni § 1090 obč. zák. a násl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelé tvrdí, že úmyslem stran při ujednávání sporné smlouvy a důvodem jejího uzavření bylo převážně získání a poskytnutí užívání bytu, a poukazují ku svědecké výpovědi Bedřišky M-ové a Boženy B-ové, že zejména tato potvrdila, že na konání práce jimi žalobcům ani tak mnoho nezáleželo, nýbrž k smlouvě že došlo proto, že byli tehda bez bytu, a že se zřetelem na tuto okolnost dlužno považovati spornou smlouvu za nájemní smlouvu, při níž nájemné bylo placeno pracemi. Stěžovatelům nelze přisvědčiti. Právem posoudil rekursní soud spornou smlouvu jako smlouvu svého druhu, čímž zřetelně projevil právní názor, že při smlouvě, při níž je místo nájemného ujednáno konání prací, která tedy je bližší služební, než nájemní smlouvě, obdoby nájemní smlouvy nemůže býti použito. Okolnost, že stěžovatelům více záleželo na bytu, poněvadž tehda byli bez bytu, než na konání prací, je ovšem s jejich hlediska zcela pochopitelná, není však na újmu správnosti právního nazírání rekursního soudu, že sporná smlouva není nájemní smlouvou, a to z té příčiny, že nebylo ujednáno, které práce, v jakých rozměrech a v jaké ceně mají stěžovatelé pro žalobce vykonávati. Stěžovatelé sice míní, že tím, že povinností jejich bylo práti, uklízeti, nositi oběd, choditi na trávu a pracovati na polích, totiž na řepě ráno před jejich stálým zaměstnáním, byl rozsah jejich prací určen postačitelně, a že také cena prací těchto byla určitelná, ale nelze schváliti ani tento jejich názor. Činže sice (§ 1092 obč. zák. slova »nájemné a pachtovné zapravuje se jako kupní peníz, nebyla-li učiněna jiná úmluva«v. z. o., § 1092) nemusí záležeti výhradně v penězích, činží může býti zajisté i určité množství naturálií, ale z ustanovení § 1103 obč. zák. je zjevnou hranice, položená zákonem obdobnému používání předpisů o nájemní smlouvě. Je-li povinností stěžovatelů konati sice určité práce, ale bez určení jejich rozsahu a jejich ceny, jde o smlouvu svého druhu a převážně o služební smlouvu (§ 1151 obč. zák.), při které mzda byla vymíněna v poskytování bytu, nelze tedy — Čís. 7401 —
podle § 7 obč. zák. užíti o ní obdoby předpisů o nájemní smlouvě, nýbrž sluší o ní použíti předpisů o služební smlouvě.

Citace:

č. 7400. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 269-271.