Čís. 7228.

Zmatečnost nesporného řízení (§ 16 nesp. říz.) zavinují jenom skutečnosti označené v § 477 čís. 1 až 6 a 9 c. ř. s. Za zřejmý rozpor se zákonem jest považovati, když soud přehlédnutím nebo nesprávným upotřebením nepoužil závazného zákonného předpisu tuzemského nebo cizozemského práva, pokud ho bylo dbáti podle ustanovení o místních hranicích materielních právních norem.
Pro úpravu výživného nemanželského dítěte nelze použiti předpisů §§ 13 a 144 platového zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 2. srpna 1927, R II 242/27.)
K návrhu nemanželského dítěte uložil soud prvé stolice nemanželskému otci, státnímu zaměstnanci, by platil na výživu dítěte mě- — Čís. 7228 —
1207
síčně 300 Kč. K rekursu nemanželského otce rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel napadá usnesení rekursního soudu pro zmatečnost a zjevný rozpor se zákonem. V tom i onom směru však neprávem. Zmatečnost nesporného řízení (§ 16 nesp. říz.) zavinují jenom skutečnosti označené v § 477, čís. 1 až 6 a 9 c. ř. s. Stěžovatel však odůvodňuje výtku zmatečnosti tím, že prý se příčí logickému usuzování a skutečnému stavu věci skutkové předpoklady napadeného usnesení, že nastaly podmínky pro novou úpravu vyživovacích nároků nezletilého Oldřicha Š-a, totiž zhoršení jeho poměrů nebo neobyčejné zlepšení poměrů žadatelových. Tím vytýká nesprávné ocenění přednesených skutečností a důkazů. Podle vývodů stížnosti smír o placení výživného v tomto případě nastoupil na místo rozsudku, kterým vlastně měl býti rozřešen poměr mezi dítětem a stěžovatelem, že se tu tedy jedná o rozsouzenou věc a o vzájemně závaznou smlouvu, kterou nelze měniti usnesením v nesporném řízení. Bylo prý by to možné jenom sporem. Tato výtka poukazuje na zmatek podle § 477 čís. 6 c. ř. s. a § 42 j. n. poslední odstavec, že totiž byla projednána v nesporném řízení věc, která není předmětem nesporného soudnictví. Tomu by tak bylo, kdyby bylo v nesporném řízení rozhodnuto o právním základu smíru, totiž, zda lze stěžovatele pokládati za nemanželského otce Oldřicha Š-a. O to se však v tomto případu nejednalo. Smír sám předvídá možnost změny vyživovacího příspěvku. O tom, zda nastala taková možnost, má se rozhodovati podle § 16 I. dílčí novely k občanskému zákoníku v nesporném řízení. Konečně tvrdí stížnost, že je zmatečným uznání otcovství stěžovatelem v roce 1913 a důsledky, které se z toho vyvozují, protože prý již před tím (roku 1911) bylo o otázce otcovství právoplatně rozhodnuto tím, že jiný muž komkludentními činy uznal otcovství. Pro tyto předpoklady není ve spisech opory. Zmíněnou výtkou není také vytýkán zmatek, ale nepravda základu smíru. Dovolací stížnost tvrdí, že rozhodnutí rekursního soudu je ve zřejmém rozporu se zákonem, protože prý zákonodárce uznal, že platy úředníků nestačí na výživu dětí a proto prý jim na ně přiznal výživné. Je-li v napadeném usnesení vysloven jiný názor, odporuje prý zákonu. Požitkovými předpisy prý ustanovil zákonodárce výši výživného osobám, kterým se jí nedostává. Proto vytýká stížnost, že není správný názor napadeného usnesení, že úprava státních vyživovacích příspěvků nepřichází v úvahu pro výši výživného. Tím se snaží stížnost dokázati zřejmou protizákonnost napadeného usnesení. Ani v tomto směru není odůvodněna. Za rozpor se zákonem (§ 16 nesp. říz.) je považovati, když soud »přehlédnutím nebo nesprávným upotřebením nepoužil závazného zákonného předpisu tuzemského nebo cizozemského práva, pokud ho bylo dbáti podle ustanovení o místních hranicích materielních právních norem« (Ott, Rechtsfürsorgever- — Čís. 7229 —
1208
fahren, str. 252). Jinými slovy: Rozhodnutí odporuje zřejmě zákonu tehdy, když soud nedbá určitého předpisu zákona, který upravuje určitou otázku (viz sb. n. s. čís. 745). Pro úpravu výživného nemanželského dítěte přichází v úvahu § 166 obč. zák. Tomu napadené usnesení neodporuje. Předpisy požitkového zákona, v tomto případě zákona z 24. června 1926, čís. 103 sb. z. a n., upravují jiné poměry. Proto nelze jeho §§ 13 a 144 použíti při rozhodování této záležitosti. Ostatními vývody dovolacího rekursu není doličován žádný uplatňovaný důvod § 16 nesp. říz. Proto mu nebylo vyhověno.

Citace:

Čís. 7228. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1232-1234.