Čís. 9103.

Zažalována-li pohledávka ze zápůjčky, vadí jejímu napotomnímu uplatňování směnečným řízením námitka rozepře zahájené (§ 87 směn. zák.).
(Rozh. ze dne 1. srpna 1929, R I 628/29.)
Proti zažalované směnečné pohledávce vznesla žalovaná námitku zahájené rozepře, ježto zažalovaný směnečný peníz jest zahrnut v penízi zažalovaném v jiném sporu z důvodu zápůjčky. Soud prvé stolice vyhověl námitce zahájené rozepře a odmítl směnečnou žalobu. Rekursní soud zamítl námitku zahájené rozepře.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
V souzeném případě jde o otázku, zda zahájením rozepře С II 264/29, v níž jest předmětem sporu pohledávka žalobkyně 4300 Kč, zahrnující v sobě též 1000 Kč tvořících v tomto směnečném sporu předmět sporu, jest odůvodněno použití § 233 c. ř. s. Otázku tuto jest zodpověděti v tomto případě kladně. Ana je tu nesporně totožnost stran, jest při řešení otázky jen ještě zkoumati, zda jde o souhlasnost právního důvodu pro bezesporný totožný předmět. Strana žalující hájí stanovisko, že právním důvodem uplatnění pohledávky 4300 Kč jest zápůjčka, kdežto ve směnečném sporu jest jím skripturní obligace (směnka), úplně odloučená od jakéhokoliv právního jednání, že tedy právní důvod obojího pohledávání jest různý a že námitka zahájené rozepře jest bezdůvodná. Strana žalovaná hájí stanovisko, že podkladem směnečného závazku jest táž zápůjčka, a dochází z toho k závěrce, že právní důvod jest v obou sporech týž. Jest sice připustiti, že směnka jako skripturní obligace jest samostatným právním důvodem. V souzeném případě nelze však nepřihlédnouti k předpisu § 87 směn. zák., dovolujícímu v tom případě, kde jde o spor mezi vydatelkou a příjemkyní směnky, žalované straně námitky z právního jednání, které bylo podkladem pro vystavení směnky, totiž k námitce, že směnka byla vystavena na základě zápůjčky, o kterou jest již zcela žalováno dříve, než zahájen byl tento směnečný spor. Z toho důvodu jest přisvědčiti názoru soudu prvého, že ohledně 1000 Kč směnečně zažalovaných jde o rozepři již dříve zahájenou. Předpis § 233 c. ř. s. má za účel zabrániti tomu, by jedna strana nemohla vymoci dva exekuční tituly pro týž nárok. Tento účel byl by v tomto případě zmařen, kdyby se přisvědčilo rekursnímu soudu, že právním důvodem sporu o 1000 Kč jest směnka, která nemá co činiti s poměrem dlužnickým tvořícím její základ. Mohlo by se ovšem namítati, že žalobce nesmí býti zbaven práva příslušejícího mu ze směnečného závazku dlužníkova a umožňujícího mu, by co nejrychleji vymohl pohledávku směnečně krytou. Chtěla-li žalobkyně tohoto práva použíti, byla povinna, by zažalovanou pohledávku 4300 Kč o 1000 Kč omezila a vyloučila ji takto ze zahájeného sporu. To však dosud neučinila a musí proto následky toho sama nésti.

Citace:

č. 9103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 111-112.