K reformě §u 530 tr. zák. při vzájemných urážkách na cti.

Pomíjení trestnosti urážek na cti šestinedělním prodlením dle
§ 530 tr. z. stalo se v praxi, jak obecně známo, pramenem křiklavých křivd při vzájemných urážkách na cti, a prémií na úskočnost a sudičství. Pohádají-li se dva občané a při tom pronesou urážky, tu obyčejné ten, který se provinil více, přivede
druhého, méně vinného, k odsouzení trestnému tím, že podá
naň žalobu v poslední den lhůty a tím mu znemožní podati včas
protižalobu, která by zpravidla přivodila vzájemné prominutí
urážek. Sudiči znají velmi dobře toto ustanovení zákona a často
přímo nutí svého advokáta, aby tohoto úskoku používal třeba
proti své vůli. Disciplinární rada advokátní komory v Praze
odsoudila jednou advokátního koncipienta za to, že podobně
zaskočil svého odpůrce ve vlastní věci a tím své znalosti zákonu
zneužil proti neprávníkovi. V ostatních případech, bohužel, nikdo
proti tomuto nečestnému prostředku, náležitě nevystoupil, V poslední době se přihodil opravdu exemplární případ tohoto druhu. Manželka notářova a dva jiní občané v hádce pronesli vzájemné urážky. Manžel její podal na oba žalobu v poslední den lhůty, a když soudce v odsuzujícím rozsudku jim povolil podmíněný odklad trestu, ještě podal odvolání proti nízkému prý trestu a proti podmíněnému odkladu! Talk daleko jde zloba lidská, když zákon ji umožňuje! 1 Velká část rozsudků v urážkách na cti by odpadla, kdyby při každé vzájemné urážce byla přípustná protižaloba i v případě, když někdo z účastníků podá žalobu v poslední den lhůty, neboť potom by oběma stranám nezbylo, než urážky si prominout. a pak by se namnoze ani nežalovalo. Neboť právě sudiči žalují dnes jen tehdy, když mají úspěch zaručen. Je proto potřebí v zájmu veřejné mravnosti, aby § 530. tr. z. byl doplněn ustanovením tohoto smyslu: Podáním žaloby (pro některou ze vzájemných urážek, t. j. urážek, spáchaných od několika osob současně) přetrhuje se šestinedělní lhůta pro žalovatelnost všech
ostatních urážek současně spáchaných ve spojení s urážkou, pro
kterou žaloba jest podána.
Tábor 29. prosince 1920. Dr. E. Chalupný.

Případ v textu uvedený má ovšem ještě smutnější pozadí. Notář byl totiž zde nejen režisérem, nýbrž i hlavním svědkem. Okolnost, že podal žalobu v poslední den lhůty, svědčí o tom, že si byl vědom trestnosti urážek, které pronesla jeho choť; ale jako svědek tvrdil, že ona tehdy urážek nepronesla!*)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Stanovy spolkové a společenstevní. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 827-827.