Č. 3407.

Zajištění bytu: I. Okolnost, že úřadem jednou bylo uznáno, že tu nejsou podmínky pro zajištění určitého bytu podle § 13 zák. č. 225/1922, nepřekáží tomu, aby úřad znovu zahájil řízení za účelem zajištění téhož bytu, má-li za to, že předpoklady zajištění později nastaly. — II. Nelze zajistiti byt, který dřívějším nájemníkem již je vyklizen.
(Nález ze dne 28. března 1924 č. 5013.)
Věc: Emilie D. v K. (adv. Dr. Kar. Schöppe z Ústí n/L) proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 28. listopadu 1922 nevyhověla osp ve F. žádosti důchodkového kontrolního úřadu v K. o zajištění bytu v domě st-lky, do 29. listopadu 1922 obývaného okr. inspektorem pohraniční stráže Eduardem Sch., který byl služebně přeložen do obce jiné, pro jeho nástupce v úřadu, poněvadž bylo zjištěno, že dosavadní nájemník dal 4. neb 5. února 1922 výpověď z bytu toho.
Když toto usnesení nadřízeným úřadem bylo zrušeno a dále zjištěno, že ohledně sporného bytu platila jednoměsíční lhůta výpovědní, zajistila osp na základě § 13 zák. č. 225/1922 v domě st-lky v K. byt tento a vyslovila, že výpověď, kterou nájemník dal 4. neb 5. února 1922 majitelce domu, ztratila dalším setrváním nájemníka v nájemním poměru po uplynutí výpovědní lhůty, tedy po jednom měsíci, platnosti a bylo považovati nájemní smlouvu po této době za obnovenou.
Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Praze odvolání majitelky domu z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí, ježto jsou zde zákonné předpoklady § 13 cit. zák. pro zajištění bytu.
Stížnost béře rozhodnutí v odpor předem námitkou věci rozsouzené, tvrdíc, že zamítnutím rekursu důchodkového kontrolního úřadu proti výměru osp-é z 28. listopadu 1922 rozhodnutí to nabylo právní moci a tím bylo na jisto postaveno, že byt v domě st-lky zajištěn býti nemůže.
Námitku tu neshledal nss odůvodněnou, neboť okolnost, že jednou bylo uznáno, že tu nejsou předpoklady pro zajištění bytu, není překážkou, aby úřad znovu zahájil řízení za účelem zajištění téhož bytu, když má za to, že předpoklady zajištění toho později nastaly.
Stížnost namítá proti novému usnesení zajišťovacímu, že poměr nájemní byl zrušen a byt uprázdněn tak, že nelze více byt ten zajistiti.
Stížnost tvrdí, že nájemník Sch. dal výpověď 4. neb 5. února 1922, že byt vyklidil 29. listopadu 1922 a že zajišťovací výměr byl majitelce domu doručen 21. dubna 1923. Tyto skutečnosti žal. úřad nepopřel.
Dle § 13 zák. č. 225/1922 lze byt obývaný v den vyhlášení tohoto zák. (19. srpna 1922) státním zaměstnancem, uprázdní-li se tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do jiné obce, pronajmouti jen státnímu zaměstnanci, kterého úřad označí, bylo-li vlastníku domu nebo jeho zástupci dříve, než obdržel výpověď z bytu, dodáno rozhodnutí úřadu, kterým byt se zajišťuje pro státního zaměstnance.
Dle tohoto zákonného ustanovení musí se zajištění bytu státi dříve, než se byt uprázdní, neboť dle pravidelného pochodu, který patrně zákonodárce měl na mysli, předchází výpověď uprázdnění bytu a bývá uprázdnění jen důsledkem výpovědi. Stanoví-li tedy zákon, že nelze zajistiti byt po dané výpovědi, nutno usuzovati, že tím méně lze zajištění provésti, když byt byl již uprázdněn. Tomu svědčí i úvaha, že zák. č. 225/22 jest částí opatření k odstranění bytové nouze a že zákonodárce zřejmě hleděl k tomu, že byty uprázdněné pravidelně prázdnými nezůstávají, nýbrž že se zase obsazují.
Chtěl-li tedy zákonodárce, jak z ustanovení o tom, že zajištění nastati musí před danou výpovědí, chrániti nájemní smlouvy, po dané výpovědi uzavřené, nezamýšlel zřejmě dotýkati se disposic s bytem po uprázdnění jeho provedených.
Správnosti názoru toho nasvědčuje i ustanovení § 14 téhož zák. pojednávající »o bytech a místnostech zabraných«, které v odstavci 3. praví, že obec může nájemníku zabraného bytu dáti výpověď jenom, opatří-li mu přiměřený byt náhradní, že však ustanovení to nevztahuje se i na poměry již vypovězené, pokud nebyl byt v den vyhlášení zákona vyklizen.
Ježto v tomto případu byt byl vyklizen 29. listopadu 1922 a nař. rozhodnutí bylo vydáno v době, kdy byt byl již uprázdněn a nastala volnost majitelky domu s bytem nakládati, jest patrno, že žal. úřad nemohl více zajistiti onen byt ...

Citace:

č. 3407. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 888-889.