NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4258.

Bratrské pokladny: I. Kterak jest upravena příspěvková povinnost zaměstnavatelů pro zaopatřovací fond bratrských pokladen. — II. Do stanovení příspěvků těch může zaměstnavatel vznésti odpor k zsp-é a to jak co do percentuelní sazby, tak co do výše placených mezd.
(Nález ze dne 22. prosince 1924 č. 19051.)
Věc: Firma S.-T. uhelné doly spol. s r. o. v T. proti zemské správě politické v Praze o příspěvky pro zaopatřovací fond bratrských pokladen.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 16. září 1922 vyrozuměl správní výbor Ústředního zaopatřovacího fondu bratrských pokladen v Praze stěžující si firmu o její příspěvkové povinnosti dle § 9 zák. z 29. října 1919 č. 608 Sb. takto:
»Sazba příspěvková pro 1922/I. stanovena 2%. Na základě přiznaných mezd předpisuje se Vám příspěvek takto:
Příspěvkové období: 1922/I, splatnost příspěvků: 28. července 1922, výše mezd vyplacených členům provisního oddělení bratrské pokladny: Kč 606272 24, příspěvková sazba: 2%, příspěvek Kč 12125 44, 4%ní úroky za prodlení od 29. července 1922.«
Proti výměru tomuto podala st-lka odpor k zsp-é v Praze a namítala, že příspěvková sazba 2% jest příliš vysoká.
Odpor ten zsp dohodnuvši se s báňským hejtmanstvím, nař. rozhodnutím zamítla, poněvadž dle § 11 cit. zák. a § 11 vl. nař. z 18. května 1920 č. 357 Sb. jest stížnost proti stanovení příspěvkové sazby nepřípustná. K tomu podotkla, že dle § 11, odst. 5 cit. vl. nař., může býti na žádost podniku příspěvková sazba z vážných důvodů správním výborem po schválení min. veř. prací přiměřeně snížena.
Bohuslav, Nálezy správní VI. 148 O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Na sporu jest v daném případě otázka, zda zaměstnavatel, jenž byl správním výborem fondu ve smyslu § 11 cit. zák. zpraven o příspěvku naň připadajícím, má právo odporem do výměru toho vzneseným napadati onu jeho část, ve které stanovena byla sazba, podle níž se příspěvek ten bude od podnikatelů vybírati, či zda platnými předpisy odňato podnikatelům právo úřední výrok o stanovení příspěvkové sazby opravnými prostředky napadati.
Aby bylo lze na otázku tuto spolehlivě odpověděti, jest nejprve třeba ujasniti si zákonný stav, na jehož podkladě nař. rozhodnutí bylo vydáno.
Zákon z 29. října 1919 č. 608 Sb. uložil v § 1 bratrským pokladnám, aby poskytovaly svým členům a jejich příslušníkům mimořádné přídavky k zaopatřovacím platům. Poněvadž finanční prostředky bratrských pokladen nebyly by přirozeně s to, aby z nich mohly býti hraženy tyto mimořádné přídavky, postaral se zákonodárce o to, aby výlohy s vyplácením přídavků těch spojené uhrazeny byly bratrským pokladnám odjinud. Za tím účelem dle § 6 zřízeny v Praze a v Brně zvláštní Ústř. zaopatřovací fondy a těmto uloženo, aby bratrským pokladnám uvedené výlohy uhradily. Odkud si mají tyto fondy zaopatřiti prostředky potřebné jednak ke splnění úkolu, uloženého jim § 6, jednak k úhradě vlastních výloh správních, stanoveno jest v § 9, kdež se praví, že peníze ty opatří se poloročními příspěvky, které platí zaměstnavatelé, jimž zároveň dovoleno ohledně některých příspěvků sraziti osobám u nich zaměstnaným část příspěvků těch ze mzdy. Způsob výpočtu a vybírání těchto příspěvků v zákoně normován není, úprava tato delegována jest v posl. odst. § 9 výslovně min. veř. prací v dohodě s min. soc. péče. Dále pak stanovil zákon v § 11, odst. 1 a 2 ještě toto:
1. Správní výbor stanoví začátkem každého roku výši příspěvků pro tento rok a zpraví každého zaměstnavatele písemným výměrem o příspěvku naň připadajícím. Do ustanovení příspěvků, které jsou splatné do 14 dnů po dodání písemného výměru, může zaměstnavatel vznésti v této lhůtě odpor k zsp-é, která rozhoduje konečně, vyslechnuvši horní hejtmanství. Odpor nemá účinku odkládacího.
2. Min. veř. prací určí dohodnuvši se s min. soc. péče, zatímní výši prvních příspěvků a dobu jejich splatnosti.
Ježto dle toho, co shora řečeno, normativní úprava způsobu výpočtu a vybírání příspěvků, delegována jest shora jmenovaným ministrům, dlužno další předpisy materii tuto upravující hledati ve vl. nař. k cit. zákonu vydaných. Jsou to vl. nař. z 18. května 1920 č. 357 Sb. resp. pozměňující je vl. nař. z 19. ledna 1922 č. 9 Sb.
Z předpisů daných v těchto nařízeních přicházejí zde v úvahu tyto:
§ 11: Příspěvky potřebné k účelům fondu rozvrhnou se dle usnesení správního výboru, které podléhá schválení báň. hejtmanství, stejnoměrně na mzdy vyplacené členům zaopatřovacích oddělení bratrských pokladen v pololetí předcházejícím výplatě mimořádných příspěvků . . . Příspěvky tyto jsou splatny do 4 neděl po uplynutí každého kalendářního pololetí . . . Výši příspěvků potřebných ke krytí předvídaných skutečných nákladů stanoví na jeden rok předem správní výbor fondu . . . Každý podnikatel bude o příspěvku naň připadajícím zpraven výměrem. Ke konci účetního roku provede se konečné účtování . . . Z vážných důvodů může býti na žádost podniku příspěvková sazba přiměřeně snížena správním výborem po schválení min. veř. prací.
§ 13. Podnikatelé přiznají . . . dne 1. ledna a 1. července každého roku veškeré mzdy vyplacené v předchozím pololetí členům zaopatřovacího oddělení bratr. pokladen.
Ze souboru těchto předpisů podává se toto:
Aby správní výbor fondu mohl splniti povinnost jemu uloženou § 11 vl. nař. č. 9/22, t. j. aby příspěvky potřebné k účelům fondu mohl rozvrhnouti stejnoměrně na mzdy vyplacené členům zaopatřovacího oddělení bratrských pokladen, musí předem zjistiti na jedné straně svoji potřebu na to které období připadající, t. j. výši záloh, jež mu bude platiti ve smyslu § 6 zák. č. 608 s připočtením vlastních výloh správních, na druhé straně pak celkovou výši mezd placených všemi zaměstnavateli jeho obvodu členům zaopatřovacího oddělení bratrských pokladen. Dělením celkového obnosu potřeby celkovou výší placených mezd obdrží pak procento čili příspěvkovou sazbu. Aby pak každému jednotlivému zaměstnavateli mohl předepsati příspěvek na příslušné pololetí naň připadající, znásobí mzdu zaměstnavatelem tímto vyplacenou uvedenou percentuální sazbou.
Je tedy jasno, že podstatnými koeficienty pro stanovení příspěvkové povinnosti každého zaměstnavatele bude jednak výpočet oné percentuální sazby, jednak obnos placených mezd, který jest vzíti za základ příspěvkové povinnosti tohoto zaměstnavatele.
Jestliže tedy § 11 cit. zák. předpisuje, že do stanovení příspěvků může zaměstnavatel vznésti odpor k zsp-é, z kteréžto zásady ani zákonem samým ani prov. nař. k němu vydaným žádná výjimka stanovena není, nelze pochybovati o tom, že odporem tímto může zaměstnavatel napadati stejně jak stanovení percentuální sazby, tak výrok o výši obnosu placených mezd.
Žal. úřad opřel opačný svůj názor o shora uvedené ustanovení § 11, odst. 5 cit. vl. nař., dle něhož může na žádost podniku příspěvková sazba z vážných důvodů býti přiměřeně snížena. Nelze se však domysliti, jak z ustanovení toho mělo by vyplývati, že odpor proti stanovení sazby je nepřípustný. Poskytnutí této výjimečné výhody bude se jistě moci domáhati podnikatel, u něhož takové vážné důvody nastanou, i tenkráte, byla-li příspěvková sazba správně stanovena, ba i tenkráte, byla-li k jeho odporu příslušným úřadem na zákonnou výši snížena. Je tedy jasno, že předpis tento přípustnost odporu proti stanovení příspěvkové sazby nevylučuje.
Pokud jde o vývody obsažené v odvodním spise, podaném Ústředním zaopatřovacím fondem jako stranou zúčastněnou, dlužno uvésti ještě toto:
Otázkou, zda správní výbor fondu byl oprávněn rozděliti svoje rozhodování tak, že by samostatným výměrem na počátku roku rozhodoval nejprve o příspěvkové sazbě a druhým výměrem na konci každého půlletí teprve předpisoval pozadu individuelní příspěvky jednotlivým podnikatelům, nebylo třeba se zabývati, neboť st-lka ani v řízení ani ve stížnosti na nss proti takovémuto postupu správního výboru nic nenamítala. V daném případě obsahoval výměr st-lce doručený rozhodnutí v obojím směru, aniž je z něho patrno, že snad příspěvková sazba byla stanovena již dříve výměrem jiným, a také žal. úřad neopřel výrok svůj o nepřípustnosti odporu o pravoplatnost nějakého dřívějšího výměru správního výboru.
Z okolnosti, že ve správním výboru fondu zasedají také zástupci podnikatelů a zástupce dozorčího úřadu a že usnesení o sazbě podléhá schválení báň. hejtmanství, nemůže proti přípustnosti odporu do výše sazby býti nic dovozováno, vždyť obdobné složení mají a obdobnému dozoru podrobeny jsou i správní orgány všech ostatních sociálně-pojistných pokladen a přece podrobil zákonodárce jejich usnesení instančnímu přezkoumání buďsi úřadů správních buďsi rozhodčích soudů.
Lichou jest konečně námitka, že st-lka nemohla býti ve svých právech poškozena, poněvadž prý koncem každého roku provede se zúčtování a případný přeplatek se jí uhradí přepisem na příští období. Každý podnikatel má zajisté právní nárok na to, aby ani provisorně nebyla mu ukládána větší povinnost, než jakou mu zákon předpisuje.
Tím jsou vyvráceny všechny vývody, jimiž žal. úřad i zúčastněný fond pokoušely se odůvodniti správnost právního názoru, na němž založeno nař. rozhodnutí.
Na konec jest poznamenati, že předpis, jenž by správnímu orgánu pokladny přiznával právo zasahovati zcela neomezeně tak dalekosáhlým způsobem do práv jednotlivců a odkazoval tyto na pouhý úřední dozor, na jehož výkon jim nižádný právní nárok nepřísluší, byl by zcela ojedinělým, a v přímém rozporu s duchem celého zákonodárství a musil by tedy býti zcela jasně a nepochybně normován.
Z těchto důvodů bylo náhled žal. úřadu uznati za mylný, a bylo proto nař. rozhodnutí na tomto mylném právním náhledu založené zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4258. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1077-1080.