NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9847.

Učitelstvo: * Ustanovení § 19 odst. 1 slez. z. z. č. 16/1914, pokud připouští přeložení definitivní osoby učitelské z důvodu zájmu školy na jinou školu jen se zachováním neztenčených služebních příjmů, pozbylo dnem účinnosti učit. zák. č. 104/26 (1. ledna 1926) platnosti.
(Nález ze dne 23. dubna 1932 č. 6580.)
Věc: Jindřich P. v B. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o činovné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl jako definitivní učitel bez určení služebního místa přikázán dekretem slezské zšr-y z 4. října 1927 z O. pomocné škole v B., ale podle ustanovení § 8 zák. č. 286/24 ponecháno mu i na dále činovné ve výši, stanovené pro město O. Když byl st-l na vyzvání zšr-y vydal prohlášení ze 4. srpna 1928, že se ode dne svého definitivního ustanovení v B. vzdá svého dosavadního činovného, stanoveného ve výši, platné pro město O., jmenovala zšr slez. st-le dekretem z 12. října 1928 podle § 16 slez. z. zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. definitivním učitelem na chlapecké obecné škole v O., s dodatečnou platností od 1. září 1924 a přeložila jej zároveň podle § 19 téhož zák. na chlapeckou obecnou školu v B. ve vlastnosti definitivního učitele na místo definitivně zřízené, neobsazené, na němž st-l již působí, a to bez nároku na eventuelní dodatečné substituční přídavky. Činovné vyměřeno st-li podle skupiny míst města B.
Žádosti st-lově, aby mu bylo ponecháno činovné ve výši stanovené pro O. (t. j. podle skupiny míst »B«) zšr v Brně výnosem z 21. března 1929 nevyhověla, poněvadž st-l byl od 1. listopadu 1928 ustanoven definitivním učitelem při I. obecné škole chlapecké v B., kterážto obec je zařazena do skupiny míst »C«. Ustanovení § 19 zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. slez. nelze se tu dovolávati, poněvadž zákon ten činovného neznal a snížení činovného jest také ve shodě s ustanovením čl. 29 prov. předpisu k učitelskému zákonu, vydaného výnosem min. škol. z 2. listopadu 1927 č. 123439, podle něhož se při změně trvalého působiště mění též činovné, náleží-li nové působiště do jiné skupiny míst, než do které náleželo působiště dosavadní. Ostatně předpis § 19 cit. zák. pozbyl platnosti dnem 1. ledna 1926, kdy vstoupil v účinnost učitelský zákon č. 104/26.
Odvolání podané z tohoto výměru min. škol. zamítlo nař. výnosem z důvodů výměru zšr-y.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
V řízení před žal. úřadem byla na sporu jediné otázka, měl-li st-l jako definitivní učitel veřejné školy národní v O. nárok na to, aby mu při přeložení do B. bylo ponecháno vzhledem k ustanovení § 19 odst. 1 věty 1 zem. zák. ze 6. listopadu 1901 č. 42 z. z. slez. ve znění zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. slez. činovné ve výši, ve které mu bylo vypláceno — Č. 9847 —
podle zák. č. 104/26 jako definitivnímu učiteli chlapecké obecné školy v O., či nikoli. Žal. úřad, převzav důvody výměru zšr-y z 21. března 1929, zodpověděl otázku tu záporně v podstatě v úvaze, že § 19 odst. 1 věta 1 cit. zák., který upravuje též otázku služebních požitků učitele veřejné školy národní, pozbyl vzhledem k všeobecné platové úpravě, provedené učitelským zákonem č. 104/26 podle § 46 posléze uvedeného zákona platnosti a že tudíž sluší posuzovati sporný nárok podle ustanovení §§ 6 a 8 zák. učit. Podle nich však je vyměřiti činovné podle skupin míst, do níž působiště učitele patří. Ostatně prý zák. č. 16/1914 z. z. slez. neznal činovného, služné zůstalo u st-le nezměněno a nemůže se tudíž st-l dovolávati § 19 posléze cit. zák.
Stížnost naproti tomu tvrdí, že § 19 zem. zák. slez. č. 16/1914 nebyl zrušen §em 46 učitel. zák., a to v úvaze, že předpis ten jedná o přeložení z důvodů služebních a o materielně-právních důsledcích opatření toho, s kterýmžto komplexem otázek se zákon učitelský vůbec nezabývá. Žádné z ustanovení v paragrafu tom uvedených nebylo nově upraveno a nelze prý proto mluviti o zrušení předpisu toho §em 46 učit. zák. Zrušení takové by mohlo nastati jenom nařízením vlády, vydaným podle § 27 učit. zák., které však dosud vydáno nebylo, a platí prý proto § 19 slez. zem. zák. č. 16/14 vzhledem k § 41 učit. zák. dále.
Nss neuznal zásadní hledisko st-le důvodným.
Učitelský zákon č. 104/26 uvedl podle svého § 17 zásadně v platnost pro učitelstvo obecných a občanských škol ustanovení služební pragmatiky učitelské (zák. č. 319/1917 ř. z.) a zmocnil vládu, aby tyto předměty, pokud potřebí, nařízením přizpůsobila zvláštním potřebám služby na obecných a občanských školách. Byly tedy ode dne účinnosti zákona toho (1. ledna 1926) upraveny poměry učitelstva veř. škol národních podle norem platných pro učitele státní a platí pro učitelstvo to v zásadě všechny předpisy, jimiž byly dosud normativně upraveny otázky, týkající se právního a služebního poměru učitelstva škol státních. Předpisy tyto upravují mimo jiné též otázku změny ve služebním poměru, způsobené přeložením a ustanovují v § 72, že učitel může ve svém služebním odvětví a oboru, které mu náleží, býti přeložen na každé jiné jeho schopnosti odpovídající místo služební. V odst. 3. paragrafu toho a v § 73 upraveny jsou dále materielně-právní otázky s přeložením souvislé. Předpisy tyto recipovala, jak patrno z ustanovení §§ 55 a 56 vl. nař. ze 14. září 1928 č. 162 Sb., vláda, provádějíc zmocnění, dané jí poslední větou odst. 1. § 17 a §em 46 odst. 2 učit. zák., v podstatě nezměněně, a sluší proto míti za to, že je otázka, lze-li přeložiti definitivně ustanovenou osobu učitelskou na jiné služební místo, upravena ode dne 1. ledna 1926 předpisy posléz uvedenými. Předpisy tyto nemají ustanovení o neztenčeném zachování služebních příjmů při přeložení, ač upravují i materielní důsledky opatření toho a nekryjí se tedy po této stránce s tím, co je obsaženo v § 19 slez. z. z. č. 16/1914.
Z předeslaného plyne, že je otázka přeložení učitele veřejné školy národní na jiné služební místo upravena předpisy učitelského zákona a že nemá stížnost pravdu, tvrdí-li, že zákon učitelský otázkou, která — Č. 9847 —
byla upravena §em 19 slez. zák. č. 16/1914, vůbec se nezabývá a že žádné z ustanovení v paragrafu tom uvedených nebylo nově upraveno. Je-li tomu tak, pak jde o předmět, který je upraven v učitelském zákoně a dopadá ovšem i na ustanovení § 19 odst. 1. věty prvé slez. zem. zák. č. 16/14, pokud připouští přeložení definitivní osoby učitelské z důvodu zájmu školy na jinou školu, jen se zachováním neztenčených služebních příjmů, předpis § 46 1. věty zák. učitelského a pozbylo ustanovení to v tomto směru dnem účinnosti učitelského zákona (1. ledna 1926) platnosti.
Za tohoto stavu práva nelze ovšem nic dovozovati z § 27 učitel. zák., který se týká mimo jiné též úpravy nároku na náhradu služebních výloh při přeložení a ponechává v tom směru normotvornou činnost vládě, neboť úprava náhrady služebních výloh a tedy vedlejších požitků při přeložení jest svou podstatou úpravou jiného předmětu, než jakým je otázka nároku na zachování neztenčených služebních příjmů.
Dovolává-li se stížnost k posílení svého stanoviska výměru zšr-y v O. z 12. října 1928, ve kterém tento školský úřad opřel přeložení st-le o § 19 cit. slez. zem. zák., a dovozuje-li z toho, že předpis ten musí býti v platnosti, je k tomu jen poznamenati, že skutečnost ta nemůže míti podle povahy věci významu pro zkoumání otázky, byl-li první odstavec prvá věta předpisu toho učitelským zákonem zbaven platnosti čili nikoli. Jak dolíčeno, pozbyl předpis § 19 odst. 1 slez. z. z. č. 16/14, pokud připouští přeložení definitivní osoby učitelské z důvodu zájmu školy na jinou školu a nařizuje, že se tak státi může jen s neztenčenými služebními příjmy, platnosti učitelským zákonem a nemůže o předpis ten stížnost opříti nárok st-lův na ponechání činovného ve výši platné pro město O.
Je-li tomu tak, je ovšem pro spornou otázku nerozhodno, bylo-li činovné známo zákonodárství v době vydání zák. č. 16/14 slez. z. z. a lze-li je proto zahrnouti pod pojem »služebních příjmů« ve smyslu § 19 odst. 1 cit. zák., a nebylo třeba se zabývati vývody stížnosti, které se o této otázce rozšiřují.
A ježto konečně nař. rozhodnutí obstojí po právní stránce, pokud odůvodnilo své stanovisko o nepřiznání činovného podle skupiny míst »B« poukazem na to, že § 19 odst. 1. věta 1. slez. zem. zák. č. 16/14 pozbyl účinnosti, nebylo třeba obírati se vývody stížnosti, které se obracejí proti tomu, že žal. úřad se dovolal ustanovení čl. 29 prov. předpisu, vydaného výnosem min. škol. z 2. listopadu 1927 č. 123439.
Jak nesporno, byl st-l přeložen na chlapeckou obecnou školu v B., čímž nastala změna jeho služebního působiště. Bylo proto vyměřiti jeho činovné podle §§ 6 a 8 učitel. zák. ve spojení s předpisem § 12 plat. zák. č. 103/26 podle skupiny míst, do které je zařazeno město B. Toto náleží do skupiny míst »C« a neporušil proto žal. úřad zákon, nevyhověl-li v pořadu stolic petitu st-lovu, aby mu bylo přiznáno činovné podle skupiny míst »B«.

Citace:

č. 9708. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 472-474.