NPD documents search: České právo, 15 (1933) - Dr. Vladimír Kubeš: Smlouvy proti dobrým mravům

Čís. 4322.

V trestním řádě není ustanovení, že se zástupce strany musí ihned při jednání vykázati písemnou plnou mocí. Poslal-li soukromý obžalobce k hlavnímu přelíčení advokáta, třebas bez písemné plné moci, dal dostatečně na jevo, že od stíháni ustoupiti nemíní, a nelze míti vzhledem k ustanovení třetího odstavce § 46 tr. ř. za to, že ustoupil od stíhání a vynésti podle § 259 čís. 2 tr. ř. zprošťující rozsudek.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1931, Zm I 635/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Chebu ze dne 12. června 1930, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem podle §§ 491, 493 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje číselně zmateční důvody podle § 281 čís. 3, 4, 5, 9 b), c) tr. ř., věcně však jen zmateční důvod podle § 281 čís. 9 b) tr. ř., dovozujíc, že obžalovaný neměl býti podle § 259 čís. 2 tr. ř. po rozumu § 46 odst. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 491, 493 tr. zák., pokud se týče pro přestupek podle §§ 6 a 24 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. Jest předeslati, že soukromý obžalobce učinil dne 30. září 1929 u krajského soudu v Chebu návrh na zahájení trestního řízení proti obžalovanému pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 491, 493 tr. zák., a že tento návrh byl podepsán a podán advokátem Dr. M-em, že však plná moc Dr. M-a k tomuto návrhu připojena nebyla. Na základě tohoto podání byl soudem určen rok ke smírnému jednání na den 4. listopadu 1929, k němuž se podle záznamu dostavil za soukromého obžalobce Dr. Richard L. O tom, zda a čím se jako zástupce soukromého obžalobce vykázal, není ve spise nic poznamenáno. Dr. M. předložil pak k vyzvání soudu ještě dne 7. listopadu periodický tiskopis V. a podal pak po skončeném řízení dne 17. dubna 1930 proti obžalovanému obžalovací spis. O obžalobě nařízeno hlavní přelíčení na den 12. června 1930, k němuž byli obesláni za soukromého obžalobce Dr. M., jenž ani později plnou moc nepředložil, obžalovaný a vlastník a vydavatel »V.«. Soukromý obžalobce obeslán nebyl. K hlavnímu přelíčení' dostavil se Dr. Richard L., hlásil se jako zástupce Dr. M-a a odvolával se, nemoha se vykázati plnou mocí, na plnou moc Dr. M-a, založenou v jiných trestních spisech (proti Bedřichu A-ovi pro urážku na cti), jež však nebyla všeobecná, b)rvši udělena jen pro tuto trestní věc, a žádal, by mu byla povolena 5denní lhůta ku předložení plné moci. Soud však Dr. L-yho za zástupce soukromého obžalobce nepřipustil a vynesl podle ustanovení § 46 třetí odst. tr. ř. rozsudek osvobozující.
Odvolávajíc se na tento stav věcí dovozuje zmateční stížnost, vypracovaná Dr. M-em, jenž teprve při ohlášení zmateční stížnosti předložil soudu plnou moc soukromého obžalobce, opatřenou substituční doložkou pro Dr. L-yho, že tu nebylo, an se za obžalobce dostavil Dr. L., třebaže bez písemné plné moci, podmínek pro domněnku, že soukromý obžalobce od obžaloby ustoupil. Stížnost jest v právu. Podmínkou pro použití § 46, třetí odst. tr. ř. je, by se soukromý obžalobce ani jeho zástupce k hlavnímu přelíčení nedostavil. V souzeném případě se k přelíčení dostavil za soukromého obžalobce Dr. L., jenž tvrdil, že je k zastoupení soukromého obžalobce zmocněn, a se zavazoval, že do 5 dnů předloží plnou moc soukromého obžalobce. V trestním řádě není ustanovení, že se musí zástupce strany ihned při jednání vykázati písemnou plnou mocí, a platí tu tudíž zásady občanského zákona o zmocnění. Podle § 1005 obč. zák. může býti zmocnění uděleno ústně nebo písemně a není třeba, by zmocněnec měl písemnou plnou moc. V souzeném případě dal soukromý obžalobce, poslav k hlavnímu přelíčení advokáta, třebaže bez plné moci, dostatečně najevo, že od stíhání ustoupiti nemíní; měl-li soud pochybnosti o zmocnění Dr. L-yho podle § 50 tr. ř. a spatřoval-li v nepředložení písemné plné moci formelní závadu podle § 89 j. ř., měl přelíčení odročiti a lhůtu k předložení plné moci povoliti, najmě, any byly na soud přijaty i stíhací návrh, i obžalovací spis Dr. M-em sice podepsané, avšak jeho plnou mocí nedoložené, an byl ke smírčímu roku připuštěn soudem Dr. L. rovněž bez plné moci, an byl o přelíčení vyrozuměn jen Dr. M., nikoliv soukromý obžalobce. Bylo proto uznati právem, jak se stalo.

Citace:

Mezinárodní společnost pro trestní právo. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 2, s. 101-102.