NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2997.

Telegrafy (zákon ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924).
Kdo má povolení podle § 16 zákona k prodeji radiotelefonních zařízení, nemusí prodej konati sám a osobně, nýbrž může prodejem pověřiti své zaměstnance, plnomocníky neb osoby své důvěry a to i v závodech pobočných (prodejnách); nebylo-li zřízení takové prodejny příslušnému ministerstvu oznámeno (jeho souhlas opatřen), jde o správní přestupek podle šestého odstavce, nikoliv o přečin podle prvého odstavce § 24 zákona.
Pojem »zařízení« zahrnuje v sobě i »součástky zařízení«.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1927, Zm I 590/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 6. srpna 1927, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem podle § 24 zák. ze dne 20. prosince 1923, čís. 9/24 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze přisvědčiti, pokud, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti § 281 čís. 5, tr. ř., vytýká rozsudku vnitřní rozpor v tom směru, že ve výroku uznal soud stěžovatelku vinnou prodejem a přechováváním radiotelefonních zařízení, kdežto v důvodech mluví toliko o součástkách radiotelefonních, jež stěžovatelka prodávala. Jak z ustálené judikatury, obzvláště i z rozhodnutí čís. 2318, 2474, 2546, 2814 sb. n. s. vysvítá, zahrnuje pojem »zařízení« v sobě i »součástky zařízení«; nepochybil tedy soud nalézací, pokud v přechovávání a prodeji »součástek radiových«, jež podle rozsudkových důvodů shrnul pod souborný název »zařízení«, shledal jednání proti předpisům § 24 zák. čís. 9/1924. Za celého řízení nebylo v odpor vzato a nemohlo podle povahy předmětů, vysvítající z účtů obžalovanou předložených, býti vzato v pochybnost, že součástky jí prodané jsou součástkami radiotelefonními. Pokud tedy rozsudek v tomto směru neobsahuje bližšího zjištění, nelze mluviti o neúplnosti ve smyslu § 281 čís. 5 tr. ř. Naproti tomu nelze další o týž důvod zmatečnosti opřené výtce stížnosti upříti oprávnění. Podle § 16 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924 jest k prodeji radiotelefonních zařízení zapotřebí zvláštního povolení ministerstva; takové povolení měl podle obsahu spisů Václav Š. v P. a je nasnadě, že podle tohoto povolení byl oprávněn prodávati radiová zařízení prostřednictvím svých zaměstnanců, jednatelů, zástupců a pod.; vždyť je nasnadě, že, obzvlášť při obchodu s větším rozsahem, při povolení obchodní společnosti a pod, je vyloučeno, by vlastník závodu, jemuž bylo uděleno úřední povolení k prodeji, prodej konal toliko sám a osobně. Podle povahy věci a podle doslovu zákona, z něhož se alespoň nepodává opak, nelze tudíž ani vyloučiti, by osoba oprávněná podle § 16 uv. zák. k prodeji i své zaměstnance, plnomocníky nebo vůbec osoby své důvěry nepověřila na podkladě jí uděleného povolení prodejem radiotelefonních zařízení i v závodech pobočných (prodejnách). Je ovšem jisto, že by i zřízení takovéto prodejny musila osoba, majíc již povolení k prodeji zařízení radiotelefonních, předem příslušnému ministerstvu oznámiti a zajistiti si jeho souhlas; vždyť v § 16 uv. nařízení je předepsáno, že v žádosti o povolení k prodeji musí býti označeny i prodejní místnosti, a v druhém odst. téhož paragrafu, že je dovoleno prodávati zařízení telefonní jen v úpravě stanovené ministerstvem pošt a telegrafů a jen v místnostech v povolení uvedených. Leč porušení těchto předpisů spadá podle ustanovení šestého odstavce § 24 zákona toliko do oboru působnosti politických úřadů, neboť nejde tu o prodej bez povoleni, vždyť povoleni tu již bylo, nýbrž toliko o nedovolený způsob provádění tohoto prodeje, pokud o nastalé změně, spočívající v rozšíření povoleného prodeje na prodejnu, nebyla podána předepsaná žádost. Na tomto stanovisku stoji zjevně a právem i soud nalézací, uvažuje o tom, zda stěžovatelka ve svém obchodu samostatně a na své jméno prodávala radiotelefonní součástky, či zda se jednalo pouze o prodejnu Š-a, na jehož jméno a účet se zboží prodávalo. Soud dospívá, opíraje se o údaj stěžovatelky k zástupci poštovního úřadu, Karlu N-ovi, že součástky kupuje a odebírá od Š-a a pak prodává; že vede obchod za zesnulého otce a, že dále i předložené účty znějí na firmu J., k závěru, že nešlo o prodejnu, nýbrž o samostatný prodej stěžovatelkou bez předepsaného povolení.
Než právem vytýká zmateční stížnost vadnost postupu, jimž soud dospěl k tomuto závěru. Nelze přehlížeti, že se obžalovaná zodpovídala, že se jednalo o filiálku Š-a, jenž ji žádal, by mohl míti v jejím obchodě uskladněny některé součástky radiotelefonní, že teprve po prodeji měla odvésti peníze Š-ovi a v případě, když zboží nemohlo býti prodáno, mu je vrátiti a že se zboží prodávalo na jméno a účet Š-a, a že shodně s touto obhajobou obžalované svědek Václav Š. seznal, že zboží zůstalo jeho majetkem; že si u obžalované zřídil toliko filiálku, což dokonce i politickému úřadu oznámil, a že obžalovaná mohla obchodovati radiotelefonními součástkami toliko pod jeho firmou. Nelze vyloučiti možnost, že by soud, kdyby i tyto skutečnosti jím pominuté byl zkoumal a o jich významu byl uvažoval, byl snad dospěl k jinému závěru v rozhodné otázce, zda provozovala obžalovaná prodej zařízení toliko jako správkyně prodejny Š-a, či zda šlo o samostatný prodej zboží od Š-a koupeného nebo do komise daného, v kterémžto posléze uvedeném případě při nedostatku úředního povoleni by ovšem skutková podstata soudem stihatelného přečinu podle prvého odst. § 24 zák. přišla v úvahu. Bylo proto zmateční stížnosti podle § 288 čís. 1 tr. ř. vyhověti, napadený rozsudek pro doličený zmatek podle čís. 5 § 281 tr. ř. zrušiti jako zmatečný a věc vrátiti soudu nalézacímu, by ji znova projednal a o ní rozhodl, aniž bylo třeba obírati se dalšími uplatňovanými důvody zmatečnosti. Připomíná se, že bude na soudě nalézacím, by při novém hlavním přelíčení po případě uvažoval též o subjektivní stránce případu potud, zda se obžalovaná pokládala toliko za správkyni prodejny, kterou si zřídil v elektrotechnickém závodě Františka J-y Š.

Citace:

Čís. 2997. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 904-906.