NPD documents search: Váž. tr., 18 (1936)

Čís. 17099.

Má-li úprava práv a povinností (užívání) jednotlivých spoluvlastníků nemovitosti zapsané v pozemkové knize, odlišující se od zákonné úpravy, působiti proti poctivým třetím osobám, jež jednají v důvěře v pozemkovou knihu, musí býti vložena do pozemkové knihy, v níž jest zapsána příslušná nemovitost; nestačí, že listina o oné úpravě byla založena ve sbírce listin při zápisu týkajícím se jiné nemovitosti.
Jestliže se většina nových spoluvlastníků nedohodla na takovém užívání, jak bylo obsaženo v úmluvě sjednané předcházejícími spoluvlastníky nemovitosti, neváže ona úmluva menšinu nových spoluvlastníků, třebas se většina spoluvlastníků ve skutečnosti (fakticky) řídila onou úmluvou.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1938, Rv II 231/38.)
Trhovou smlouvou z 9. listopadu 1901 koupili tehdejší vlastníci usedlosti č. p. 28 v M., č. p. 61 v M., č. p. 21 v M. a č. p. 34 v D. od Františka R., vlastníka usedlosti č. p. 10 v M., parcelu č. kat. 367/2 cesta, která byla zapsána do nové vložky č. 129 poz. knihy M. a připsána do vlastnictví každému k jedné ideální čtvrtině. Mezi ony spoluvlastníky byla pak rozdělena též od nich koupená parcela č. kat. 590, a to p. č. kat. 591/4 připadla k žalobkynině usedlosti č. p. 28 v M., p. č. kat. 591/3 k usedlosti č. p. 61 v M., parcela č. kat. 591/2 k usedlosti č. p. 21 v M. a parcela č. kat. 590 a 591/1 k usedlosti č. p. 34 v D. Výše dotčená parcela č. kat. 367/2 cesta, která byla koupena jen proto, že na nově utvořené parcele neměli nabyvatelé cestu, měla sloužiti jedině jakožto cesta pro pozemky nově nabyté, o čemž pak byla sepsána listina z téhož dne, t. j. ze dme 9. listopadu 1901. V této smlouvě bylo výslovně ustanoveno, že pozemku č. kat. 367/2 nebudou spoluvlastníci užívati jinak než tak, že budou po ní jezditi svými povozy na své pozemky č. kat. 591/4, 591/3, 591/2, 590 a 590/1, že oprávnění nebudou na tomto pozemku vykonávati jiná práva, že nesmějí dáti svolení, aby třetí osoby užívaly onoho pozemku nějakým způsobem, ledaže by k tomu dali souhlas všichni spoluvlastníci. Uvedená smlouva, kterou byly zřízeny též vzájemné služebnosti, byla založena ve sbírce listin k vkladu služebnosti cesty ve vložkách, v nichž byly zapsány výše uvedené usedlosti, kdežto ve sbírce listin k vložce č. 129, v níž jest zapsána parcela č. kat. 3672 cesta, nebyla založena ve sbírce listin. Tvrdíc, že žalovaní, kteří nabyli jedné ideální čtvrtiny parcely č. kat. 367/2, jezdí přes ni na své vlastní pozemky a nikoli jen na pozemky č. kat. 590 a 591/1, které patří jiným spoluvlastníkům a jejichž spoluvlastníky ani žalovaní nejsou, domáhá se žalobkyně žalobou, že žalovaní nejsou oprávněni užívati cesty zřízené z parcely č. kat. 367/2 zapsané ve vložce č. 129 poz. knihy M., zejména že nejsou oprávněni jezditi tudy na jiné své pozemky, že jsou povinni to uznati a zdržeti se dalšího takového rušení spoluvlastnického práva k parcele č. kat. 367/2, zejména jízdy po ní na jiné své pozemky. Soud prvé stolice uznal podle žaloby, vycházeje z názoru, že žalovaní nejsouce vlastníky žádného z pozemků č. kat. 590 a 591/1 až 591/4, pro něž byla cesta č. kat. 367/2 společně koupena, nesmějí podle znění oné smlouvy o zřízení služebnosti jezditi po dotčené cestě na svůj pozemek č. kat. 367/1, ježto jsou jako právní nástupci původních spoluvlastníků (manželů Š-ových) vázáni ujednáním o zvláštním užívání společné cesty č. kat. 367/2. Odvolací soud zamítl žalobu. Z důvodů: Podle názoru odvolacího soudu nejsou žalovaní vázáni smlouvou o zřízení služebnosti z 9. listopadu 1901, neboť řečená smlouva, jež má obligační povahu, vázala jen původní smluvce. Žalované by ona smlouva nevázala ani tehdy, kdyby byli o ní věděli, neboť vlastnické právo jako absolutní právo nedopouští podobné omezení bez vůle spoluvlastníka, vždyť by potom žalovaní ze svého spoluvlastnictví, aniž tomu chtěli, pranic neměli. Prvému soudu sluší sice přisvědčiti, pokládá-li souzenou žalobu za žalobu zápůrčí, avšak pro tuto žalobu není tu skutkového podkladu. Žalovaní tím, že se stali spoluvlastníky, nemohou býti vůbec bez své vůle vyloučeni ze společného užívání, neboť v takovém případě bylo by jejich spoluvlastnictví porušeno. V novém společenství, kdy se také žalovaní stali spoluvlastníky, bylo potřebí nejprve se dohodnouti o užívání společné nemovitosti, tedy o její správu. Jakým způsobem se však má tato správa provésti, určuje zákon, jenž pořad práva vylučuje a účastníky odkazuje na nesporné řízení. Protože touto cestou věc nedošla svého vyřízení — strany tak ani netvrdí, — je souzená žaloba předčasná a tudíž není bezdůvodná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
I ti, kteří přikládají úmluvě o úpravě práv a povinnosti jednotlivých spoluvlastníků nemovitosti, odlišující se od úpravy zákonné, účinek věcný a nikoliv jen obligační (srov. Klangův Komentář II/1 k § 826 obč. zák. pod II — jinak Gl. U. n. ř. č. 5986), vyžadují, aby byla řečená úmluva vložena do pozemkové knihy, neboť jinak by nepůsobila proti třetím osobám, jednajícím v důvěře v pozemkovou knihu. V případě, o nějž jde, se tak nestalo a žalobkyně v dovolání neuplatňuje, že žalovaní znali obsah smlouvy ze dne 9. listopadu 1901 o užívání společné parcely č. kat. 367/2 cesta, zapsané ve vložce č. 129 poz. knihy M., což žalovaní výslovně popřeli, tvrdíce, že nabyli dvou osmin, uvedené parcely v důvěře v pozemkovou knihu. Nestačí, že dotčená smlouva, týkající se též zřízení vzájemných služebností, o něž tu nejde, je založena ve sbírce listin k vkladu služebnosti cesty v jiných vložkách, neboť není založena ve sbírce listin k vložce č. 129 poz. knihy M., v níž jest parcela č. kat. 367/2 zapsána a z které není vůbec zřejmé, že došlo k nějaké úmluvě. Neváže proto ona úmluva žalované, kteří jinak, jak dále jest uvedeno, do právního poměru založeného onou úmluvou nevstoupili.
Ani z obvyklého znění trhové smlouvy ze dne 3. srpna 1936, že žalovaní koupili spoluvlastnický podíl nemovitosti č. kat. 367/2 poz. knihy M. se všemi právy a v těch mezích, jak prodatelka Josefa Š. sama nemovitost tu držela a užívala aneb držeti a užívati byla oprávněna, nelze vyvoditi, že tím žalovaní vstoupili do právního poměru založeného původními spoluvlastníky parcely č. kat. 367/2 poz. knihy M. smlouvou z roku 1901. Šlo by o projev vůle »mlčky« učiněný podle § 863 obč. zák., který musí býti právě tak bezpečný jako projev výslovný. Jakmile lze smluvcovo chování vyložiti i jinak než jako projev určitého obsahu, — v případě, o nějž jde, jako obvyklý obsah trhové smlouvy, — nelze již užíti § 863 obč. zák. (srov. rozh. č. 12 123 Sb. n. s.), zejména když žalovaní nabyli spoluvlastnictví dvou osmin parcely č. kat. 367/2 bez nějakého zvláštního omezení.
V úmluvě sjednané prvními spoluvlastníky parcely č. kat. 367/2 o jejím užívání nelze spatřovati dohodu většiny spoluvlastníků nových, když nebylo zjištěno, že většina nových spoluvlastníků, přesto, že se staly spoluvlastníky i žalovaní, trvá na takovém užívání parcely č. kat. 367/2, jaké ujednali prví spoluvlastníci. I kdyby se ostatní spoluvlastníci fakticky řídili úmluvou z roku 1901, neplyne z toho ještě, že tím chtějí vyloučiti žalované nové spoluvlastníky z jakéhokoliv užívání společné cesty.
Jednání o řádném užívání (správě) společné nemovitosti je však podmínkou toho, aby mohlo jíti o přestoupení mezí řádného užívání a řádné správy, když žalovaní neužívají společné cesty v podstatě jinak než ostatní spoluvlastníci a když jde jen o to, zda jest možno jezditi atd. přes společný pozemek (cestu) výhradně jen na pozemky ostatních spoluvlastníků a nikoliv na pozemky žalovaných. Ježto tímto způsobem (§§ 833, 835 obč. zák.) nedošla věc svého vyřízení, správně odvolací soud žalobu zamítl vůbec a ne jen toho času.

Citace:

č. 31. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 98-99.