Čís. 16503.

Vyživovací zákon (zák. č. 4/1931 Sb. z. a n.).
Ve sporu o poddlužnické žalobě podle § 2 vyživ. zák. musí žalobce dokázali, že vedl proti žalovanému exekuci na mzdu, která přísluší osobě právně zavázané k výživě, výchově nebo zaopatření. Neučinil-li tak, nejde na straně žalovaného o nedostatek pasivního oprávněni k žalobě v materiálním smyslu, který by žalovaný musil namítali, nýbrž o podmínku dotčené žaloby, k niž musí soud přihlížeti z úřadu.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1937, Rv II 722/37.)
Srov. rozh. č. 12356 Sb. n. s.
Žalobkyně se na obou žalovaných Františku a Aloisii P-ových domáhá poddlužnickou žalobou zaplacení 1275 Kč s přísl., pro něž jako pro výživné dlužné jejím rozvedeným manželem Františkem P. ml. marně vedla exekuci na jeho služební plat, který mu přísluší proti žalovaným. Žalovaní popřeli obsah žaloby a bránili se proti žalobě věcnými námitkami, o něž tu nejde. Soud prvé stolice uznal podle žaloby proti oběma žalovanými. Odvolací soud zamítl žalobu proti žalované Aloisii P-ové, jinak napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Soud prvé stolice vyhověl napadeným rozsudkem žalobě podle § 308 ex. ř. a § 2 vyživ. zák. č. 4/1931 Sb. z. a n. proti oběma žalovaným — rodičům Františka P. ml., který jest povinen platiti žalující manželce výživné ze zákona 150 Kč měsíčně — a uznal, že oba žalovaní jsou solidárními dlužníky. Odvolání druhé žalované Aloisie P. jest oprávněné, a to z důvodů uvedených v plen., rozh. č. 12356 Sb. n. s. Ze spisu E 1765/35, jehož se žalobkyně sama v žalobě dovolává, vyplývá totiž, že žalobkyně nevedla vůbec exekuci na manželův plat u žalované Aloisiie P., nýbrž jen na jeho plat u žalovaného poddlužníka Františka P. st., takže žalobkyně nemůže nastupovati proti Aloisii P. přímou žalobou). V té příčině bylo tudíž oprávněnému odvoláni vyhověti a zamítnouti přímou žalobu proti Aloisii P.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Dovolání vytýká toliko, že žalovaná v prvé stolici nenamítala nedostatek pasivní legitimace, ani jej v odvolacím řízení neuplatňovala a že proto odvolací soud nebyl oprávněn zabývali se otázkou její pasivní legitimace. Dovolatelka však přehlíží, že v souzeném případě nejde o nedostatek pasivní legitimace ve smyslu materiálním, který by ovšem musela žalovaná strana namítati, nýbrž že jde o podmínku poddlužnické žaloby podle § 2 vyživ. zákona, k níž musí soud přihlížeti z povinnosti úřední. Žalobkyně tvrdila v žalobě, že vedla k vymožení svých vyživovacích nároků exekuci na mzdu Františka P. ml., která mu přísluší jako zemědělskému pomocníku u žalovaných, a dovolávala se v té příčině spisu E 1765/35. Žalovanými byl popřen obsah žaloby a bylo proto povinností žalobkyninou, aby dokázala to, že vedla exekuci na mzdu, :která přísluší jejímu manželovi Františku P. ml. proti oběma žalovaným. Prvý soud! také o této okolnosti připustil a provedl důkaz exekučními spise E 1765/35 a byl proto odvolací soud oprávněn tohoto důkazu použiti a z něho zjistiti, že žalobkyně nevedla exekuci na mzdu, která přísluší povinnému Františku P. ml. proti žalované Aloisii P.

Citace:

č. 16503. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 609-610.