NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 9395.

Úmluva, jíž se kupitel nemovitosti zavázal prodateli zaplatiti za něho zemskou dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti, není nicotnou podle § 879 obč. zák. Závazek kupitelův podléhá promlčení třicetiletému; § 27 nařízení ze dne 23. září 1920, čís. 545 sb. z. a n., nelze tu použiti.
(Rozh. ze dne 21. listopadu, 1929, Rv 1 307/29.)
Kupitelé zavázali se v trhové smlouvě zaplatiti prodatelce dávku z přírůstku hodnoty, jež jí bude z prodeje domu předepsána zemským inspektorátem pro zemské dávky. Když byla žalobkyni dávku z přírůstku hodnoty zemským inspektorátem předepsána, domáhala se na žalovaných, by zaplatili za ni dávku zemskému inspektorátu. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, N e j v y š š í m soudem z těchto
důvodů: Neprávem shledávají dovolatelé nesprávné právní posouzení věci v tom, že nižší soudy posuzovaly žalobní nárok s hlediska převzetí dluhu po rozumu § 1404 obč. zák. Jest zjištěno, že se žalovaní zavázali zaplatiti žalobkyni dávku z přírůstku hodnoty, která jí z prodeje domu bude zemským inspektorátem pro zemské dávky předepsána. Žalobkyně, které tato dávka, byla předepsána, domáhá se nyní žalobou na žalovaných, by za ni tento její dluh zemského inspektorátu zaplatili. Tento nárok prýští z převzetí splnění po rozumu § 1404 obč. zák. a byl s toho hlediska správně posouzen. Neprávem vytýkají dovolatelé dále, že odvolací soud, nebyv si vědom významu zrušení § 887 obč. zák., uznal neprávem zjištěnou úmluvu o převzetí zaplacení dávky za žalobkyni za platnou, přes to, že tato úmluva, stavši se, jak zjištěno, před podepsáním kupní úmluvy, do ní nebyla pojata. Ustanovení § 887 obč. zák., že, byla-li o smlouvě sepsána listina, nelze přihlížeti k předstíraným ústním úmluvám, které se současně staly a s obsahem písemné smlouvy nesouhlasí anebo ji doplňují — bylo § 95 3. dílčí novely k obč. zák. zrušeno. Učinily-li tudíž smluvní strany za platnosti této dílčí novely, jak jest zjištěno, vedle písemné smlouvy ústní ujednání tuto smlouvu doplňující, nevadí platnosti tohoto ústního ujednání, že do písemné smlouvy nebylo pojato. Rovněž neprávem napadají dovolatelé právní úsudek odvolacího soudu, že úmluva o převzetí dávky z přírůstku hodnoty k placení žalovanými není nicotnou podle § 879 obč. zák., pokud se týče podle § 86 popl. zák., neboť toto zákonné ustanovení tu nedopadá, poněvadž v tomto případě vedle kupní smlouvy nebyl vydán ani revers ani vedlejší listina. Zjištěná úmluva ústní sama o sobě neodporuje ani zákonnému zákazu ani dobrým mravům a není tudíž nicotnou podle § 879 obč. zák. Neprávem konečně napadají žalovaní právní názor odvolacího soudu, že žalobní nárok podle § 27 nařízení ze dne 23. září 1920 čís. 545 sb z. a n. promlčením nezanikl, a rovněž neprávem vytýkají, že nižší soudy přehlédly, že dávka proti žalovaným nebyla vyměřena. Neboť citované nařízení týká se promlčení dávky z přírůstku hodnoty jen proti vyměřujícímu úřadu. V projednaném sporu však nejde o nárok zemského inspektorátu na zaplacení dávky proti osobám poplatkem povinným, nýbrž o nárok žalobkyně proti žalovaným, který se zakládá na úmluvě mezi stranami ve smyslu § 1404 obč. zák. Dotyčný závazek žalovaných podléhá proto podle § 1378 obč. zák. třiceti letému promlčení, které doposud nenastalo. Odvolací soud, vyhověv žalobnímu nároku, věc po právní stránce správně posoudil.

Citace:

č. 9395. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 685-686.