NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 2499.

Doložku rebus sic stantibus nelze vykládati jen ve prospěch jedné smluvní strany.
Námitku dle §u 934 obč. zák. lze činiti teprve po úplném splnění smlouvy.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1923, Rv 1 1202/22.)
Žalobce byl vlastníkem pozemků v obci P., jež měly býti dle parcelačního plánu z roku 1893 zastavěny. V roce 1911 byly pořízeny nové polohopisné plány, jež byly žalobci značně nepříznivé, za to však skytaly výhody Š-ovi, jenž se přimlouval u žalobce, by proti plánům ničeho nenamítal, že mu postoupí svůj pozemek za přiměřené odškodné. V dalším pak dohodl se žalobce s manžely Š-ovými, že mu postoupí část svého pozemku po 120 K za čtverečný sáh. Když plány byly schváleny a manželé Š-ovi zdráhali se uzavříti kupní smlouvu, domáhal se žalobce na nich dodržení smlouvy žalobou, jíž oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Podle §u 936 obč. zák. přestává býti předběžná smlouva závaznou, nastala-li taková změna okolností, že je tím zmařen účel, výslovně stanovený anebo z okolností zjevný. Jak z celého děje skutkového prvým soudem zjištěného zřejmo, směřoval úmysl obou smluvních stran k tomu, by žalobce postoupením sporného dílce pozemku byl odškodněn za nevýhody, které utrpěl tím, že původní polohopisné plány byly nahraženy plány novými, a aby druhá smluvní strana si zachovala výhody, jež jí z nových plánů kynuly. Této smluvní straně záleželo na tom, aby nové polohopisné plány došly schválení a proto přiměla uzavřením předběžné smlouvy žalobce k tomu, aby proti novým polohopisným plánům nečinil námitek a tím schválení jejich nemařil aneb aspoň nestěžoval. Žalobce v tomto směru druhé straně vyhověl a nové plány polohopisné byly — ovšem s některými změnami — schváleny. Změny tyto dotkly se druhé strany smluvní pouze potud, že místo původních 2 bloků, které připouštěly výhodnější využití stavební, utvořen byl jeden blok velký, který intensivnějšího využití nepřipouští, a že zbytek změněných bloků byl jako cíp připojen ke komplexu pozemku žalobcových. Vážných změn však plány z roku 1911 nedoznaly a hlavního úspěchu, který manželé Š-ovi při uzavírání předběžné smlouvy měli na zřeteli, totiž že sad v původních plánech polohopisných projektovaný byl změněn ve stavební parcely, bylo schvá- lením nových plánů dosaženo. Uváží-li se k tomu, že shora dotčené nevýhody žalobcovy, schválením těchto nových plánů změnami, v nich provedenými, odstraněny nebyly, nutno dospěti k úsudku, že hlavní účel, který obě smluvní strany, uzavírajíce předběžnou smlouvu, měly na zřeteli a který byl pohnutkou, že tuto smlouvu ujednaly, zmařen nebyl. Odvolatelé marně se snaží dovoditi opak toho a, poukazují-li na změnu valuty, přehlíží, že změna tato nemá s účelem předběžné smlouvy nic společného a že může v tomto sporu tím méně přicházeti v úvahu, když ztráta na valutě při nepatrném dílci pozemku jest mnohokráte vyvážena tím, co strana žalovaná vyzíská na velikém komplexu, který původně byl určen pro zřízení sadů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl mimo jiné
v důvodech:

Odvolací soud právem považoval spornou smlouvu za smlouvu dle §u 936 obč. zák., správně vyšetřil, že účelem, kterého žalovaní úmluvou chtěli docíliti, bylo, aby žalobce nepřekážel schválení, jim zisk a jemu škodu přinášejících plánů polohopisných, že žalobce převzatou povinnost smluvní, vzdav se námitek proti nepříznivým mu plánům polohopisným, skutečně splnil, a že je i na žalovaných, aby splnili smluvní závazek. Okolnost, že ku smluvnímu splnění na straně žalovaných nedošlo, v čase, kdy k němu mohlo a mělo dojíti, nýbrž že k němu má a může dojíti za změněných poměrů hospodářských — žaloba byla podána už dne 16. října 1918, a jde o parcely ve Velké Praze v místě stavebně i polohou velmi příznivém — nemůže býti kladena na žalobcův vrub, a nemůže býti v §u 936 obč. zák. vyslovená zásada clausula rebus sic stantibus jednostranně vykládána ve prospěch žalovaných, kteří přece nemohou těžiti ze změn následkem jich otálení se smluvním plněním nastalých. Pokud jde o námitku dle §u 934 obč. zák., přehlížejí dovolatelé, že dosud ničeho neplnili ze sporné úmluvy (§ 934 obč. zák. slova »gegeben hat«, »erhalten«) a že námitka taková může býti činěna až po úplném splnění smluvním.

Citace:

č. 5560. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 719-720.