Čís. 17375.

Smluvní pojištění odpovědnostní.
Ustanovením pojistných podmínek, že nabude-li pojistník za pojistné doby místo pojištěného motorového vozidla jiného motorového vozidla, jest povinen ihned, jakmile si opatřil nové vozidlo, zpraviti o tom pojistitele s přesným jeho označením a zapraviti potom po případě vyšší pojistnou prémii, určuje se pokračování v pojistném poměru již tím, že si pojistník opatřil za pojistné doby jiné vozidlo, a to zásadně již od nabytí vozidla.
(Rozh. ze dne 9. září 1939, Rv I 451/39.)
Žalující pojišťovna přednesla, že žalovaný jí učinil návrh na odpovědnostní pojištění přihláškou ze dne 22. června 1929, jejž žalující přijala a příslušnou pojistku žalovanému doručila. Žalovaný prodal v r. 1930 motocykl, pročež bylo pojištění ponecháno v klidu. Podle dodatku k všeobecným pojišťovacím podmínkám byl žalovaný povinen oznámiti žalující koupi nového motorového vozidla za pojišťovací doby k upravení pojistné prémie. To žalovaný neučinil, neboť koupil v r. 1937 osobní auto, aniž to žalující oznámil, a když mu tato upravila prémii, odepřel žalovaný prémii zaplatiti. Žalobkyně proto navrhla, aby byl žalovaný odsouzen zaplatiti splatné prémie a aby bylo mezitímním rozsudkem vysloveno, že pojišťovací smlouva uzavřená na základě původní přihlášky jest dosud v platnosti. Prvý soud uznal mezitímním rozsudkem, že pojišťovací smlouva, o niž jde, jest po právu. Odvo lací soud neuznal tuto smlouvu po právu.Důvody:Jest rozhodnouti, zda pojišťovací smlouva odpovědnostní uzavřená mezi stranami na podkladě přihlášky žalovaného ze dne 22. června 1929 jest po právu. Není pochyby o tom, že jde o odpovědnostní pojištění založené pojistkou č. 504857, podle níž se žalovaný pojistil jako majitel motorového kola zn. Premier na dobu deseti let, jež měla končiti dne 24. června 1939, že během této doby žalovaný pojištěné motorové kolo prodal, a že si pak opatřil a dne 14. dubna 1937 přihlásil u okresního úřadu v H. T. osobní auto. Podle ustanovení § 67 zák. o poj. sml., kterýžto předpis jest ustanovením velícím, zaniká pojistný poměr zcizením pojištěné věci movité, jakmile vyjde z rukou zcizitele. Tyto předpoklady jsou splněny, takže nelze pochybovati o tom, že podle řečeného zákonného ustanovení zanikl pojistný poměr, pokud se vztahoval na uvedené motorové kolo. Tím se celé další právní posouzení soustřeďuje na otázku, zda vylíčený pojistný poměr nebyl převeden na osobní auto, které si žalovaný v roce 1937 opatřil. V tomto směru jest rozhodným předpis § 7 dodatečných ustanovení k všeobecným podmínkám pro pojištění povinného ručení majitelů motorových vozidel. Podle něho, nabude-li pojistník místo motorového vozidla, pro něž má pojištění platnost, během smluvené pojišťovací doby jiné motorové vozidlo, jest povinen ihned, jakmile si je opatřil, zpraviti o tom pojišťovatele doporučeným dopisem s přesným označením vozidla a zapraviti pojišťovatelem případně předepsanou vyšší prémii. O tom, co nastane, nesplní-li pojistník tuto ohlašovací povinnost, není v podmínkách nic uvedeno, než že až do doby ohlášky jest oddáleno ručení pojišťovny, jehož vznik tudíž ohlášku tuto nezbytně předpokládá. Proto, aby se vůbec mohlo míti zato, že byl pojistný poměr převeden na jiné vozidlo, jest především třeba ohlášení jeho, kteréž však, o čemž není sporu, se nestalo (Sb. n. s. civ. 16374). Jest se rovněž zmíniti o tom, že pojistník jest povinen nové vozidlo přesně označiti, čímž jest rozuměti všechny údaje rozhodné pro určení prémie. Tím změna ve vlastnictví motorového vozidla jest obdobou zvýšení nebezpečí, avšak tato změna má v zápětí jiné následky než změna silostroje, neboť tam dáno jest pojišťovateli čl. 12 všeobecných pojišťovacích podmínek právo vypověděti smlouvu, aniž by předpokladem tohoto práva bylo předchozí ohlášení zvýšeného nebezpečí pojistníkem. Tím jest jasně řečeno, že pojistná smlouva i za změny nebezpečí zůstává v platnosti, pokud pojišťovatel neuplatnil své právo smlouvu vypověděti. To však není jasně vysloveno v § 7 dodatečných ustanovení k všeobecným podmínkám a proto nelze souhlasiti s názorem soudu prvé stolice, že by pouhá okolnost, že si pojišťovatel nevyhradil při změně vozidla odmítnouti pojištění vozidla nového, měla v zápětí pokračování v pojistném poměru. Všeobecné pojišťovací podmínky jako součást smlouvy musí totiž býti tak jasné, aby každý mohl snadno vystihnouti jich smysl, neboť předpokladem smluv vůbec jest projev souhlasné vůle stran (§ 861 a 869 o. z. o.). Poněvadž pojišťovací podmínky vydala žalující pojišťovna, jest obsah § 7 dodatečných ustanovení k všeobecným pojišťovacím podmínkám, pokud se týká otázky, zda —bez ohledu na ohlášku nového vozidla — původní smlouva pojistná dále trvá, vykládati podle § 915 o. z. o. v neprospěch pojišťovatele (Sb. n. s. civ. 13173). Tyto úvahy vedou k závěru, že ohlášení nového vozidla jest smluveným nutným předpokladem’ jsoucnosti pojistné smlouvy a poněvadž předpoklad ten splněn nebyl, pojistná smlouva po právu není.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání.
Důvody:
Podle § 67, odst. 1 zák. čís. 501/1917 ř. z. zaniká pojistný poměr při zcizení pojištěné movité věci, jakmile se vyloučí věc z úchovy zcizitelovy. Za tohoto předpokladu byl by v souzeném případě zanikl pojistný poměr, založený pojistkou čís. 504857 o pojištění povinného ručení žalovaného jako majitele motorového vozidla, nebýti dodatečného ustanovení § 7 k všeobecným podmínkám pro pojištění povinného ručení majitelů motorových vozidel. Podle tohoto ustanovení § 7, nabude-li pojistník místo motorového vozidla, pro něž má pojištění platnost, během smluvené pojišťovací doby jiné motorové vozidlo, jest povinen ihned, jakmile si nové vozidlo opatřil, zpraviti o tom pojišťovatele doporučeným dopisem s přesným označením vozidla a zapraviti pojišťovatelem případně předepsanou vyšší prémii. O povinnosti pojišťovatelově oznámiti pojistníkovi, zda pojištění nového vozidla přijímá či nic, není v § 7 zmínky. Z ustanovení vztahujících se na pojistníkovu povinnost zapraviti předepsanou vyšší prémii a z dalšího ustanovení § 7, druhý odstavec těchže dodatečných podmínek o vyrovnání rozdílu při snížení prémie jest zřejmé, že ustanovení § 7 určuje pokračování v pojistném poměru již na základě té skutečnosti, že si pojistník opatřil během pojišťovací doby jiné vozidlo a to zásadně s účinkem již od nabytí vozidla. Omezeno je to jen potud, že podle § 7, třetí odst. těchže dodatečných podmínek nejsou zahrnuty do pojištění nároky ze škod, způsobených nově získaným vozidlem před splněním uvedené (v § 7, první odst.) ohlašovací povinnosti. Jiné následky tohoto pojistníkova opomenutí nejsou tam stanoveny. S hlediska tohoto smluvního ustanovení je tedy míti za to, že pojistný poměr, nezanikl-li ovšem dříve, byl již novým nabytím automobilu převeden na tento nový silostroj a že hledíc k § 7 dodatečných ustanovení k všeobecným pojišťovacím podmínkám nezanikl podle § 67, odst. 1 zák. čís. 501/1917 ř. z. (rozh. čís. 9939 Sb. n. s.). Toto ustanovení § 7 jest do té míry jasné, že není podnětu pro výklad podle § 915 obč. zák. Ani z předpisu čl. 12 všeob. pojišťovacích podmínek, týkajícího se zvýšeného nebezpečí, nelze usuzovati jinak. Rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 16374 Sb. n. s. nedopadá na souzený případ, neboť tam byl doslov dotyčného ustanovení podstatně jiný; tam se mělo podle nové ohlášky teprve rozhodnouti o pokračování v pojistném poměru, čehož tu není. Odvolací soud vycházeje z jiného práv ního názoru a maje za to, že ohlášení nového vozidla jest i v souzeném případě podle uvedeného § 7 dodatečných ustanovení nutným předpokladem jsoucnosti pojistné smlouvy, neposoudil věc správně po právní stránce. Poněvadž se v důsledku tohoto svého právního názoru jinak neobíral odvoláním, bylo rozsudek odvolacího soudu zrušiti (§ 510, odst. 1, druhá věta c. ř. s.).

Citace:

č. 17375. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 437-440.