NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6570.

Obecní zaměstnanci (Praha): K výkladu pojmu »všeobecná úprava« podle § 3, odst. 2. zákona č. 114/20.
(Nález ze dne 19. května 1927 č. 10828.)
Věc: Dr. Karel L. v P. (adv. Dr. V. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o služební požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem správního komisaře města N. ze 14. května 1919 bylo vysloveno, že od 1. ledna 1919 budou pro st-le, manipulačního oficiála města N., platny tytéž předpisy o hmotném a právním služ. poměru k obci N. a jejím právním nástupcům, jaké budou platiti pro úředníky obce Prahy stejné služ. kategorie, a poznamenáno mezi jiným, že se mu tím přiznávají od uvedeného dne tytéž hmotné i právní nároky, jakých nabyli vůči obci Praze její úředníci v základě služ. pragmatiky, usnesené sborem obecních starších hl. m. Prahy dne 20. prosince 1905, a doplněné, resp. pozměněné usnesením sboru obecních starších z 2. prosince 1907, 14. prosince 1908, 2. května 1910, 6. června 1910 a 25. září 1911. Podle zásad těchto zařazen st-l do kategorie IV. měst. úředníků, započtena mu 4 vál. léta do postupu tak, že jeho služ. doba trvá při obci N. o 4 roky déle, nežli jak se uznává dosavadními služ. dekrety, a uvedeno, že následkem toho vstoupí o tato čtyři léta dříve do vyšší hodn. třídy, a že se počítají tato 4 léta také při přiznání tříletých, resp. čtyřletých přídavků dle plat. stupnic. Konečně vysloveno, že se počítá podle toho def. úřední služba st-lova při obci N. ode dne 20. prosince 1893, a že se zařazuje vzhledem k této služ. době do VIII. třídy hodn. Jeho úřední titul je »kancelářský adjunkt«. -— Podle dekretu presidia užší správní komise hl. m. Prahy ze 14. prosince 1922 usnesla se jmenovaná užší správní komise ve schůzi dne 1. prosince 1922 podle § 3 zák. č. 114/20, aby byla st-li propočítána služba obecní dnem 1. ledna 1905 počínajíc v kategorii E ob. úředníků, a připočetla mu 6 vál. půlletí do služby obecní. Při tom poznamenáno, že se propočítává i služba zřízenecká od 1. ledna 1898 — 29. prosince 1904, že propočítání to nemá však vlivu na výši požitků ve shora uvedené kategorii. V důsledku toho poukázány jmenovanému úředníku dnem 1. ledna 1922 požitky IX. třídy hodn. a od 1. ledna 1923 požitky VIII. hodn. třídy.
Odvolání st-le sbor hl. m. Prahy pro vyřizování stížností ve schůzi konané dne 19. září 1923 částečně vyhověl potud, že st-li přiznal nárok na započtení 4 vál. let a služby provisorní do služby definitivní, pokud úpravami těmi je určena výše služ. požitků st-le, v ostatním však stížnost zamítl jako bezdůvodnou. — — — —
Další odvolání st-lovo zamítl zsv v Praze nař. usnesením jako bezdůvodné. — — —
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad nevyhověl v pořadu stolic samosprávných rekursnímu žádání st-lovu, aby mu zachován byl nárok na kategorii C obecních úředníků s nárokem na započtení celé služby, tedy i služby strážnické a vykonavatelské od 20. prosince 1898 do 29. prosince 1904, a odvolal se při tom v podstatě na »správné důvody« rozhodnutí sboru hl. m. Prahy pro vyřizování stížností, čímž důvody ty převzal za motiv svého zamítavého výroku. Uvedené důvody vyjadřují v podstatě názor, že sluší pozírati na zařazení st-le do skupiny IV., resp. do kategorie III. C měst. úředníků a na započtení služby strážnické a vykonavatelské jako na individuelní úpravu rázu mimořádného, a že proto nelze st-li zachovati se zřetelem na předpis § 3 odst. 1 a 3 zák. č. 114/20 vyšší požitky ze zápočtu a zařazení toho vyplývající.
Stížnost dovozuje naproti tomu, že se nároky st-lovy na uznání zápočtu služ. doby strážnické a vykonavatelské, jakož i na propočtení jeho celkové služ. doby v kategorii III. C úředníků hl. m. Prahy zakládají na všeobecné úpravě požitkové, a označuje za takovou všeobecnou úpravu dekret vl. komisaře města N. ze 14. května 1919. Kriteria všeobecnosti shledává pak v tom, že dekretem téhož data a téhož čísla jednacího byli poděleni všichni úředníci města N. současně a že byl tudíž tím způsobem upraven všeobecně služ. poměr jak st-le, tak i všech úředníků, kteří nevykazovali kvalifikaci podle služ. řádu. Stačí tedy podle názoru stížnosti k tomu, aby určitá úprava požitková byla kvalifikována jako všeobecná ,již pouhá skutečnost, že byly většině zaměstnanců obecních dodány dekrety stejného označení a snad i stejného znění. Názor tento jest však mylný.
Již podle obyčejného významu slova možno rozuměti »všeobecnou úpravou« jenom úpravu rázu všeobecného, provedenou objektivní normou, která zakládá abstraktně práva a požitkové nároky zaměstnanců obecních, a kterou se jim tedy objektivně zajišťují určité požitky, resp. nároky na ně. Předpokládá tedy »všeobecná úprava« požitků ob. zaměstnanců ve smyslu § 3 odst. 2 shora cit. zák. abstraktní volní projev příslušného orgánu obecního, kterým tento vydává souhrnné pravidlo o požitkových výhodách ob. zaměstnanců, a nemůže býti nahrazen tento podstatný význak všeobecnosti individuelními dekrety vydanými jednotlivým zaměstnancům obecním. Při tom po názoru soudu je zcela nerozhodno, zda zástupčím orgánem obce jest kolegiální sbor či jednotlivec, jako vládní komisař, ježto i u výronů úřední moci tohoto lze rozeznávati mezi individuelní a generelní úpravou požitkovou.
V daném případě byly podle tvrzení stížnosti doručeny všem def. úředníkům města N. dekrety ze dne 14. května 1919, jimiž každému z nich se upravoval jeho právní a služ. poměr k obci. Z toho jde, že úprava ta byla provedena individuelními akty, a právě tato individualisace vylučuje výklad stížností hájený a svědčí tomu, že uvedený dekret ze 14. května 1919 neznamená a nemůže znamenati žádnou všeobecnou úpravu požitkovou, nýbrž že upravuje toliko individuelně právní a služební poměr st-lův k městu N.
Když se věci takto mají, neporušil žal. úřad zákona, odepřel-li uznati st-li nárok na zápočet celé služby, tedy i služby strážnické a vykonavatelské od 20. prosince 1898 do 20. prosince 1904, pro stanovení výše požitků a na kategorii III. C z toho důvodu, že sluší pohlížeti na úpravu provedenou dekretem ze 14. května 1919 jako na úpravu individuelní rázu mimořádného. Jde proto stížnost mimo a nemohla míti úspěch.
A ježto dále žalovaný úřad pohlížel na úpravu cit. dekretem, pokud jde o zápočet služby strážnické a vykonavatelské, jakož i na přiznání kategorie III. C, jako na úpravu individuelní, čímž popřel, že by byla úpravou všeobecnou, nemá stížnost pravdu, tvrdí-li, že se žal. úřad neobíral otázkou právní povahy dekretu toho, a že jest vadou, že nekonal šetření za účelem vyšetření charakteru úpravy té. — — — —

Citace:

č. 6570. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 888-890.