NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8970.

Procesní soud, u něhož byla podána jen žaloba o rozluku manželství, nikoliv žaloba o placení výživného ani na odvolání daru, není příslušným rozhodovati o návrhu na povolení prozatímního opatření majícího za účel zajištění nároku na výživné nebo na vrácení daru.
(Rozh. ze dne 16. května 1929, R I 332/29.)
Manželka, podavši na manžela žalobu o rozluku pro hluboký rozvrat manželství, navrhla u procesního soudu, by prozatímním opatřením bylo poddlužníku, bance A., zapovězeno vydati vklad, tvrdíc, že odvolala manželi darování vkladů. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Žalobkyně domáhá se žalobou rozluky manželství, v níž tvrdí, že notářským spisem darovala manželi 50000 KČ, které vložila na vkladní knížku u banky A., filiálky v H. Dále tvrdí, že žalovaný pokusil se peníze, jichž darování výslovně odvolala, v bance vyzvednouti, dodávajíc, že vybráním vkladu byl by její vyživovací nárok ne-li zmařen, alespoň v nejvyšší míře ohrožen. O výživné však vůbec žalováno není ani na odvolání daru. Hledíc k ustanovení § 387 prvý odstavec ex. ř. (»vor welchem der Prozess in der Hauptsache anhängig ist«) zřejmo, že nemohl býti návrh na povolení zatímního opatření podán u procesního soudu, u něhož podána jen žaloba o rozluku manželství, nýbrž u soudu okresního, uvedeného v druhém odstavci cit. §. Nehledíc k tomu nebylo osvědčeno, že dar byl odvolán z důvodu uznaného za přípustný v obecném zákonníku občanském, ani že jest tu objektivní věcná potřeba zajištění nároku na vrácení daru pokud se týče nároku na placení výživného. Nelze ani tvrditi, že jest žalobní nárok žalobkyně na povolení rozluky ohrožen tím, že by si žalovaný peníze mu darované vyzvedl z peněžního ústavu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění, neboť jest přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že procesní soud prvé stolice není příslušným rozhodovati o návrhu stěžovatelky na povolení prozatímného opatření, poněvadž stěžovatelka se domáhá žalobou u krajského soudu jen rozluky manželství, nedomáhá se však posud placení výživného a nepodala ani žalobu na odvolání daru. Nerozhoduje, že se stěžovatelka zmiňuje v žalobě o rozluku manželství i o tom, že odvolala dar pro hrubý nevděk a že si vyhražuje nárok na výživné. Poněvadž sama tvrdí, že navržené prozatímné opatření má za účel zajistiti její nárok na vrácení daru nebo na výživné, avšak posud byla podána žaloba jen o rozluku manželství, nelze tvrditi, že rozepře ve věci hlavní jest zahájena u krajského soudu v H., a právem dospěl rekursní soud k úsudku, že soud prvé stolice není podle § 387 ex. ř. příslušným rozhodovati o návrhu. Dovolacímu rekursu nebylo proto vyhověti, aniž bylo třeba zabývati se otázkou, zda jsou tu zákonné předpoklady prozatímného opatření.

Citace:

č. 8970. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 704-705.