NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 10380.

Není šikánou (§ 1295, druhý odstavec, obč. zák.), domáhá-li se vlastník pozemku zápůrčí žalobou podle § 523 obč. zák., by byly odstraněny dráty elektrického vedení, natažené v jeho vzduchovém prostoru ve výši, v níž jest výkon vlastnického práva k pozemku povšechně možným (7 m), bez jeho svolení osvětlovacím družstvem, jehož podnik nebyl prohlášen za všeužitečný podle § 4 zákona ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1930, Rv I 73/30.)
Oba nižší soudy zamítly žalobu majitele pozemku proti osvětlovacímu družstvu, by bylo uznáno právem, že žalovaná strana jest povinna uznati, že jí nepřísluší právo vésti a udržovati vedení elektrického proudu vzduchovým prostorem nad žalobcovým pozemkem a odstraniti dráty elektrického vedení, které vedla vzduchovým prostorem nad žalobcovým pozemkem.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Prvý soud zamítl žalobu z důvodu, že si žalovaná strana neosobovala právo k žalobcovu pozemku. Důvod ten byl pochybený a nemohl postačiti k zamítnutí žaloby, neboť jde o žalobu zápůrčí podle § 523 obč. zák., jíž jest vlastnictví chráněno proti neoprávněným zásahům třetích osob a jež přísluší proti každému rušiteli, při čemž se nevyhledává, by si žalovaný osoboval nějaké právo. (Viz rozh. čís. 5546 sb. n. s.) Odvolací soud zmínil se jen mimochodem o tom, že žalovaná strana v prvé stolici prohlásila, že si nechce vedením drátů osobovati nějaké právo, a potvrdil rozsudek prvého soudu z jiného důvodu, vycházeje z právního názoru, že žalobní žádost jest jen šikanosním výkonem práva. Nejvyšší soud nesouhlasí s tímto názorem odvolacího soudu. Jak bylo podrobněji vyloženo v rozhodnutí čís. 8233 sb. n. s., došla v novém doslovu druhého odstavce § 1295 obč. zák. výrazu všeobecná zásada, že nelze poskytnouti ochranu žalobě právnicky sice odůvodněné, ale v pravdě čelící jen k šikáně žalovaného. Ale v souzeném případě jde o skutkový stav naprosto jiný, než byl podkladem onoho rozhodnutí, a k úsudku, že projednávaná žaloba čelí jen k šikaně žalovaného družstva, nelze dospěti ani, kdyby se přihlíželo ke všem zjištěním nižších soudů, tedy i k těm, jež jsou dovolatelem napadena z dovolacích důvodů podle § 503 čís. 2 a 3 c. ř. s. Nebude proto ani třeba obírati se zvláště vývody dovolání, jež tyto dovolací důvody uplatňují. Právní názor odvolacího soudu, že vlastníkovu právu co do vzduchového prostoru nad jeho pozemkem (§ 297 obč. zák.) přiznati jest ochranu jen potud, pokud jest vůbec možné tohoto prostoru skutečně používati, má oporu v převážné části právnické literatury i v praxi a dovolatel ostatně proti němu nic nenamítá. Ale z tohoto názoru nelze vyvoditi, že projednávaná žaloba jest šikanosní. Nižšími soudy bylo zjištěno, že dráty elektrického vedení osvětlovacího jsou nataženy nad žalobcovým pozemkem v jeho vzduchovém prostoru ve výši asi 7 m. Odvolací soud praví zcela správně, že v této výši jest výkon vlastnického práva k pozemku všeobecně možným. Je-li tato možnost všeobecná, nelze ji vyloučiti ani v souzeném případě z důvodu uvedeného odvolacím soudem, že pozemek jest porostlý travou, že na něm není toho času zařízení, činících nutným, užívání vzduchového prostoru nad ním, a že tedy žalobce nyní nevykonává panství nad tímto vzduchovým prostorem. Nezáleží vůbec na tom, že nejsou toho času na žalobcově pozemku ona zařízení, aniž na tom, zda vykonává žalobce nyní skutečně moc nad svým vzduchovým prostorem čili nic, nýbrž rozhodným jest jen, zda má žalobce povšechně možnost i ve výši 7 m vlastnické právo k pozemku vykonávati. Že žalobce má povšechně tuto možnost, o tom nelze pochybovati, neboť do výše 7 m i nad ni lze na příklad vystavěti budovu, postaviti stožáry, dáti vyrůsti stromy a podobně. Při tom není rozhodným, že by snad toho času nebyla žalobci úředně povolena stavba ve vzdálenosti 2 m od sousední silnice na základě § 44 stavebního řádu pro Čechy, protože nelze míti na zřeteli jen nynější stav, který nemusí trvati stále, nýbrž i dobu budoucí, kdy mohou nastati změny toho času nepředvídané. Spatřuje-li odvolací soud šikánu i v tom, že žalobce chce prý zabrániti zcela neškodnému užívání svého vzduchového prostoru třetími osobami, přehlíží, že dráty nad žalobcovým pozemkem ve výši 7 m jsou nataženy, — jak bylo již prvým soudem zjištěno, — mezi dvěma sloupy v délce 42,90 m, takže není vyloučena možnost, že se dráty přetrhnou a spadnou svými konci na žalobcův pozemek, a, protože jde o elektrické vedení, by z toho mohlo vzejíti i ohrožení osob na žalobcově pozemku snad meškajících. Tyto možnosti jest při právním posouzení věci uvážiti, protože jsou z denního života všeobecně známé, a nebylo třeba, by je žalobce zvláště přednesl a uplatňoval. Vždyť se i sama žalovaná strana nabízela, že se žalobci písemně zaváže, že mu bude státi za škodu, která by byla způsobena osvětlovacím vedením jemu nebo jeho pozemku. Že nejde u žalobce jen o šikánu, nýbrž o oprávněnou ochranu práva, vyplývá dále i z toho, že žalovaná strana namítala proti žalobě kromě jiného, že dráty osvětlovacího vedení nezasahují do prostoru nad žalobcovým pozemkem. Nabízela-li žalovaná strana žalobci písemný revers, že bude státi za případnou škodu a že přeloží vedení na svůj náklad, bude-li toho třeba k oprávněnému výkonu vlastnického práva žalobce na jeho pozemku, nelze ani z toho vyvozovati, že jde o žalobu šikanosní, neboť není ještě šikánou, nechce-li vlastník pozemku trpěti zásah do svého vlastnického práva za podmínek třetí osobou jednostranně stanovených, zvláště, uváží-li se, že podle zjištění prvého soudu není ani nezbytné, by osvětlovací vedení bylo vedeno právě jen nad pozemkem žalobcovým, nýbrž že změna vedení jest možná a že by jen vyžadovala značného zvýšení stavebních nákladů. Ale výše stavebních nákladů jest výhradně věcí žalované strany, nikoli žalobce, který nemůže býti nucen, by trpěl zásah do svého vlastnictví proto, by žalovaná strana, s níž není v žádném smluvním poměru, ušetřila na stavebních nákladech. K vývodům dovolání, že se měl odvolací soud obírati též předpisy zákona ze dne 22. července 1919 čís. 438 sb. z. a n., stačí připomenouti, že toho nebylo potřebí, protože žalované družstvo ani netvrdilo, že jeho podnik byl prohlášen za všeužitečný podle § 4 onoho zákona, jakž na to správně poukázal již odvolací soud. Nejvyšší soud z uvedených důvodů neshledává, že žaloba vznesená na ochranu vlastnického práva čelila v pravdě jen k šikáně žalované strany. Nižší soudy, zamítnuvše žalobu, která jest podle § 523 obč. zák. oprávněna, neposoudily věc správně po stránce právní a dovolací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s. jest opodstatněn.

Citace:

Čís. 10380. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 825-827.