NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13294.

Příslušnost k povolení zajišťovací exekuce na základě rozsudku pracovního soudu.
(Rozh. ze dne 16. února 1934, R I 1298/33.)
Na základě rozsudku pracovního soudu v Praze povolil okresní soud v Českém Krumlově zajišťovací exekuci. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by věc postoupil podle § 44 ex. ř. příslušnému soudu. Důvody: Stěžovatel napadá usnesení rekursního soudu namítaje, že soud prvé stolice nebyl podle § 375 ex. ř. a § 37 zák. čís. 131/31 příslušný povoliti exekuci, a to ani podle § 4 ex. ř., ježto exekučním titulem jest rozsudek pracovního soudu v Praze, ani podle § 18 ex. ř., neboť jde o exekuci na pohledávky a společnost má své sídlo v Praze. Stížnosti nelze upříti oprávnění. Vymáhající věřitel žádá za povolení zajišťovací exekuce na základě rozsudku pracovního soudu v Praze. Podle § 37 zák. o pracovních soudech lze podle rozsudků pracovních soudů vésti exekuci zajišťovací, podle ustanovení exekučního řádu ovšem exekuci nepovoluje soud pracovní, nýbrž soud příslušný podle předpisů exekučního řádu. Podle § 375 ex. ř. jest příslušný povoliti zajišťovací exekuci procesní soud prvé stolice, jímž ovšem okresní soud v Č. Krumlově není, po případě též exekuční soud, připojí-li se k návrhu vyhotovení exekučního titulu opatřené doložkou vykonatelnosti (§ 4 poslední odstavec). O tento poslední případ nejde. V souzeném případě jde o exekuci na pohledávky knihovně nezajištěné, jest podle § 18 čís. 3 ex. ř. exekučním soudem okresní soud, u kterého má dlužník svůj obecný soud a týž jest též dle ustanovení § 4 odst. 6 ex. ř. soudem povolujícím. Podle usnesení krajského soudu obchodního v Praze má povinná strana sídlo v Praze a nemůže proto jako povolující soud zakročiti okresní soud v Českém Krumlově.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekusní soud zjistil a stěžovatel v do volacím rekursu sám připouští, že povinná strana, společnost z ručením obmezeným, má podle opovědí k rejstříku krajského soudu obchodního v Praze své sídlo v Praze a že toto sídlo bylo též zapsáno do obchodního rejstříku (§ 4 čís. 1, § 9 odst. (2) čís. 12 zákona ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. z.). Obecné sudiště povinné strany řídí se tedy podle tohoto sídla. Tvrzení rekurentovo, že správa povinné společnosti je vedena v Českém Krumlově, je nepřípustnou novotou právě jako další tvrzení, že povinná ve svých dopisech rozšířila a i správním úřadům oznámila, že má své sídlo v Českém Krumlově. Jinak stačí odkázati na správné vývody rekursního soudu.

Citace:

Čís. 13294. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 226-226.