NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Čís. 165.

Nezáleží na tom, byl-li tísní ve smyslu § 174 I. c) tr. z. postižen přímo vlastník ukradeného předmětu; stačí, že jí postižen byl dočasný jeho držitel.
(Rozh. ze dne 20. března 1920, Kr II 201/19.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním jednání zmateční stížnost obžalovaného Bohumila K. do rozsudku krajského jako výjimečného soudu v Olomouci ze dne 31. července 1919, pokud jím byl uznán vinným zločinem krádeže dle § 171, 173 a 174 1. lit. c) tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnost čelí proti výroku, odsuzujícíma stěžovatele pro krádež kola Vladimíra J. a popírá především správnost zločinné kvalifikace dle § 174 I. c) tr. z., provádějíc takto zmateční důvod § 231, č. 10 (nesprávně označený 9 a) tr. z. Poukazuje totiž na to, že tehdejší výtržnosti směřovaly proti židovské části obyvatelstva Holešovského, ne tedy proti osobě a majetku poškozeného Vladimíra J. Než stížnost přehlíží, že kolo ukradené nalézalo se v drancováním postiženém obchodu Heřmana M., u něhož byl Jančík obchodním pomocníkem a odcizeno bylo z tohoto obchodu v noci vydrancovaného. Nezáleží na tom, byl-li tísní ve smyslu § 174 I. c) tr. z. postižen přímo vlastník ukradeného předmětu. Stačí, že jí postižen byl jeho dočasný držitel, což zmateční stížnost vůbec v odpor nebéře, neboť tento byl povolán, by předmět proti cizím útokům opatroval a bylo-li to jemu tísní ho postihnuvší znemožněno, nastal předpoklad, za něhož stává se krádež pro nebezpečnější povahu skutku zločinem.

Citace:

č. 16922. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 727-730.