Č. 3554.

Obecní notáři: Při pensionování býv. obecního notáře, který nebyl ustanoven ve smyslu § 5 zák. č. 211/1920, řídí se býv. uherskými předpisy podle § 7 téhož zák. nejen nárok na pensi, ale i výměra pense.
(Nález ze dne 3. května 1924 č. 4110.)
Věc: Bartoloměj R., notář v S., proti administrativnímu výboru župy abaujturňanské o pensionování a vyměření pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím min. vnitra z 24. července 1922 byla žádost Bartoloměje R. za jmenování státním úředníkem čsl. v systemisovaném stavu notářů při politické správě na Slovensku zamítnuta.
Usnesením admin. výboru župy abaujturňanské z Košicích z 9. listopadu 1922 byl st-l ve smyslu župního statutu b/21 dnem 1. září 1922 přeložen na odpočinek a jeho roční pense určena částkou 1547 K.
Stížnost namítá, že předpisy nenařizují, aby míra pense určena byla podle maďarských zákonů, nýbrž že stanoví, aby se podle nich posuzoval jen nárok na pensi, že proto výše pense musí býti stanovena dle předpisů platných pro státní úředníky čsl. a to na základě všech požitků, které st-l užíval, t. j. také těch, které byli st-li vypláceny ze státní pokladny.
Předpisy, na které zde st-l poukazuje, míněno jest nepochybně ustanovení § 7 zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. Názoru námitkou uplatňovanému nelze však přisvědčiti. Neboť, nestal-li se st-l do doby svého pensionování státním úředníkem čsl., zůstal tím, čím dosud byl, t. j. funkcionářem obecní samosprávy býv. král. uherského, jemuž prozatímně byly svěřeny úkony spadající do oboru jeho úřadování v době, kdy republika Čsl. vznikla. Nárok takovéhoto zaměstnance na pensi a také nárok sa její výměru nelze posuzovati dle předpisů platících pro čsl. státní úředníky. To vyslovuje cit. § 7 jasně slovy: »bude jim poskytnuto zaopatřovacích požitků, pokud by na ně měli nárok podle platných zák. uherských«, a to zejména výrazem »pokud«, který se
vztahuje i na výši pensijního nároku. Ve smyslu tohoto předpisu musí
se tedy říditi i výše pensijního nároku podle předpisů býv. státu uher-
ského, platných 28. října 1918. Důsledkem toho může pensijní základ-
nu tvořiti toliko onen plat, kterého st-1 požíval naposled podle zák.
uherských, platných dne 28. řijna 1918 a nikoliv též část požitků, která
st-li vyplácena byla státem čsl.
Pokud tedy st-1 uplatňuje výtkou svou nárok na to, aby do pensijní
základny počítány byly také příplatky k služnému, které mu byly při-
znány čsl. státem, jest stížnost bezdůvodná.
Že žal. úřad ony služební požitky, které st-1 na základě předpisů
uherských 28. října 1918 pobíral, do pensijní základny nezapočítal,
stížnost vůbec netvrdí.
Č. 3555.
Známky: Známka složená z písmen foneticky psaných (»Wepe«)
jest známkou slovní a nikoliv písmennou.
(Nález ze dne 3. května 1924 č. 7397.)
Věc: Firma William P. ve Vídni (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy)
proti ministerstvu obchodu (konc. Dr. Přem. Čermák) s+ran ochranné
známky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro ne-
zákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo vysloveno na základě § 21, lit.
d) zák. o ochraně známek ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. po vyslechnutí
chranitelky firmy William P. ve Vídni, že známka »Wepe« ohlášená
jmenovanou chranitelkou k zápisu u obchodní a živnostenské komory
v Praze, pro zboží skupiny I, II, III, IV a zapsaná tamže pod č. —, ne-
měla býti zapsána dle § 1 známk. zák. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z.
v úpravě či. I. známk. novely ze 17. března 1913 č. 65 ř. z. Zároveň na-
řízen byl výmaz známky z rejstříku.
Rozhodnutí odůvodněno jest takto:
^Známka č. — vykazuje výhradně písmena W a P foneticky psaná.
Dle či. I. známk. novely ze 17. března 1913 č. 65 ř. z. z., jímž byl
změněn a doplněn zák. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. a dle § 1 posléze cit.
zák. jsou značky utvořené pouze z písmen jen tehdy způsobilé k zápisu,
prokáže-li chranitel vhodným způsobem (na př. předložením korespon-
dence, účtů, objednávek, prospekty, obchodní korespondenci a pod.),
že se známka vžila delším užíváním v příslušných kruzích obcholních
jako značka pro zboží, pocházející z jeho podniku, jinak známka od-
poruje cit. místům zákona.
»Chranitelka ve svém vyjádření poukazuje na to, že známka není
značkou složenou, nýbrž pouhou slovní známkou, ježto jednotlivá pís-
mena nejsou od sebe oddělena.
»Toto tvrzení chranitelky není správné, ježto známka ona složená
jest z foneticky psaných písmen »W« a »P«, což jest na první pohled
zřejmo, ježto slovo »Wepe« nemá samo o sobě žádného smyslu a jest

Citace:

č. 3554. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1179-1180.