NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

*7
Čís. 3763.

I při pohledávkách z vkladních knížek spořitelen, bank a záložen (§ 296 ex. ř.) jest ku přikázání pohledávek potřebí soudního výroku, povolujícího přikázání. Přikázání vykoná se tím způsobem, že se vymáhajícímu věřiteli odevzdá vkladní knížka, opatřená potřebným prohlášením převáděcím, od něhož lze ovšem po případě upustiti.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1924, R I 305/24.)
Návrh vymáhající věřitelky, by jí byly exekučně zabavené dlužníkovy vkladní knížky (spořitelen, záložen a bank) přikázány k vybrání, byl soudem prvé stolice zamítnut, jakožto zákonem (§ 296 ex. ř.) neopodstatněný. Rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Nároky proti bankám a spořitelnám jsou pohledávkami, a tyto pohledávky jsou představovány vkladními knížkami. Předmětem exekuce nejsou však tyto vkladní knížky, nýbrž pohledávky, které těmito vkladními knížkami jsou prokázány. Jedině zabavení takovýchto pohledávek týče se zvláštní předpis §u 296 ex. ř., kde jest stanoveno, že výkonný orgán vkladní knížku, sepsav o tom zájemný protokol, vezme k sobě, a složí ji na soud. Ohledně zpeněžení takto zabavených pohledávek není předpisu, provede se proto tak, jako při každé jiné, totiž přikázáním. Teprve přikázáním bude vymáhající strana zmocněna, částku jí takto přikázanou z vkladní knížky vyzvednouti, a to i tehdy, kdyby vkladní knížka zněla na jméno nebo kdyby bylo placení závislé na udání hesla. Podle §u 305 ex. ř. působí přikázání též ohledně papírů, uvedených v §u 296 ex. ř., teprve doručením povolujícího usnesení poddlužníku, při čemž při přikázání pohledávek z vkladních knížek může býti upuštěno od písemného převodního prohlášení v tom případě, není-li tohoto v tom kterém případě k uplatnění přikázané pohledávky zapotřebí. Ježto vymáhající strana výslovně žádala za přikázání zabavených vkladních knížek, není důvodu, aby byl podle §u 317 ex. ř. stanoven jiný způsob zpeněžení, a bylo by podle §u 319 ex. ř. zpeněžení vkladních knížek veřejnou dražbou vůbec nepřípustno. Poněvadž pouhé zástavní právo neposkytuje vymáhající straně samo o sobě práva, ze zástavy se uspokojiti, bylo k tomuto účelu soudní svolení k zákoně přípustnému způsobu zpeněžení nezbytným a bylo proto, jak již uvedeno, vymáhající straně požadované přikázání k vybrání povoliti. Vydáním vkladních knížek z úřední úschovy straně vymáhající není nikterak toto přikázání nahrazeno. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, opravil však napadené usnesení v ten smysl, že se povoluje přikázání k vybrání nikoliv vkladních knížek, nýbrž pohledávek z těchto knížek.
Důvody:
Správně rekursní soud vyložil, že také při pohledávkách z vkladních knížek spořitelen, bank a záložen jest ku přikázání (k vybrání nebo na místě placení) potřebí soudního výroku, povolujícího přikázání. Vždyť příslušné soudní usnesení jest pro vymáhajícího věřitele legitimací ve sporu s poddlužníkem, nechce-li tento dobrovolně platiti. Ovšem se přikázání pohledávek z vkladních knížek nevykoná tím způsobem, že se usnesení, jímž povoleno přikázání, doručí poddlužníkovi, jak rekursní soud předpokládá, nýbrž tím, že se vymáhajícímu věřiteli odevzdá vkladní knížka, opatřená potřebným písemným prohlášením převáděcím, od něhož lze upustiti v případech, vytčených soudem rekursním (§ 305 ex. ř.). Prvý soud neprávem tedy odepřel výrok, povolující přikázání k vybrání nařídiv pouze, by vkladní knížky byly vydány zástupci vymáhajícího věřitele, a rekursní soud nepochybil, učiniv k rekursu vymáhajícího věřitele onen výrok. Dovolací rekurs povinného není tudíž odůvodněn. Arci nelze přikázati vkladní knížky k vybrání, nýbrž jen pohledávky z vkladních knížek, neboť předmětem exekuce jsou pohledávky, představované vkladními knížkami, a v tom směru bylo opraveno usnesení soudu rekursního.

Citace:

č. 3763. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 617-618.