Č. 3321.

Dlažebné (Slovensko): Podle zák. čl. 1:1890 nemůže býti udělené právo vybírati dlažebné jednostranným aktem min. veř. prací odňato.
(Nález ze dne 4. března 1924 č. 3764).
Prejudikatura: Boh. 2775 adm.
Věc: Obec města Bratislavy (měst. rada Dr. Dud. Dohnányi) proti ministerstvu veřejných prací o povolení k vybírání dlažebného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: — —
Nař. rozhodnutím odepřelo žal. min. obci Bratislavě prodloužiti právo vybírati mýto na železnici. Rozhodnutí toto odůvodnilo poukazem na svůj výn. z 23. prosince 1921 č. 64612/XIa-21, kterým bylo povoleno prodloužení práva k vybírání mýtného, uděleného výnosem z 23. srpna 1920 č. 41053/XI-20, do 30. června 1922 s upozorněním, že s dalším prodloužením nelze počítati. Nař. rozhodnutí má zřejmě ten smysl, že se obci Bratislavě zakazuje po 30. červnu 1922 mýtné (dlažebné) vůbec vybírati. Tak mu rozuměla také obec Bratislava.
Ve stížnosti k tomuto soudu podané namítá obec, že nabyla z povolení uděleného býv. uh. mm. obchodu vynesením z 1. července 1909 na základě zák. čl. I. z r. 1890 právo vybírati dlažebné (mýto) na 25 let, a dovozuje z toho, že jí před uplynutím této doby nemůže býti bráněno nabyté právo mýtné vykonávati, ježto cit. zák. čl. I. z r. 1890 takového způsobu odnětí práva mýtného nezná.
Nss vyslovil již v nál. Boh. 2775 adm. právní náhled, že podle zák. čl. I . 1890, který po této stránce nebyl pozdějším zákonodárstvím změněn, nemůže udělené právo vybírati dlažebné (mýto) jednostranným aktem min. býti odňato. Pokud tedy nař. rozhodnutí st-lce odnímá právo, jehož z povolení z 1. července 1909 nesporně nabyla, není ve shodě se zákonem. Zbývá jen otázka, zdali řečené právo odňato nikoli teprve nař. rozhodnutím, nýbrž některým rozhodnutím předcházejícím a nevešlo-li toto předcházející rozhodnutí v moc práva, v kterémžto případě by se arci nss nemohl zabývati otázkou zákonnosti rozhodnutí moci právo nabyvšího (§ 21 zák. o ss).
Avšak v předcházejících aktech úředních ve věci této vydaných není ~'ůbec možno nalézti výrok, jímž odnětí práva mýtného obci bratislavské bylo vysloveno. Nestalo se tak vynesením z 23. srpna 1920, kterým vysloveno v čl. VII zrušení dosavadních práv administrativním výborům samosprávných měst uherských ministerstvem obchodu udělených, neboť ve vynesení tomto výslovně jest vyjmuto municipální město Bratislava, takže není ani třeba zabývali se otázkou, zda by řečené vynesení bylo způsobilé odejmouti obci Bratislavě právo vybírati mýto (dlažebné).
Odnětí práva tohoto nebylo však vysloveno ani výnosem z 23. pro- since 1921, kterým se pouze upozorňuje, že s dalším prodloužením práva výnosem z 23. srpna 1920 uděleného nelze v žádném případě počítati. Nemá tedy akt tento již dle svého znění povahu rozhodnutí právní moci schopného o trvání práva mýtného, zejména pokud jde o právo udělené vynesením z 1. července 1909.
Není tedy žádného právního základu, o který by se zásadní odnětí práva tohoto mohlo opříti, a bylo proto nař. rozhodnutí, pokud v něm odnětí to jest vysloveno, zrušiti pro nezákonnost.
Otázka výše tarifu mýtného, která nebyla vůbec na sporu, zůstává tím ovšem nedotčena.

Citace:

č. 3321. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 735-736.