NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

d5
Č. 6574.

Dávka z přepychových bytů: Dávku nelze z bytu bez ohledu na jeho velikost předepsati jen proto, že majitel má stálý byt v obci jiné.
(Nález ze dne 21. května 1927 č. 9623). Prejudikatura: Boh. 4925 a 5126/25 adm.
Věc: Městská obec M. L. (adv. Dr. Kar. Peters z Mar. Lázní) proti okresní správní komisi v Teplé-Mariánských lázních stran dávku z přepychového bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Plat. rozkazem purkmistrovského úřadu v M. L. z 10. února 1925 byla Lvu B., lékárníku v Praze, z jeho bytu v M. L. vyměřena dávka z přepychových bytů na rok 1925 částkou 2200 Kč dle pravidel o vybírání této dávky, schválených výnosem zsv-ui v Praze z 22. ledna 1923. Vyměřující úřad vzal za základ vyměření, že B. obývá v M. L. byt o 5ti pokojích a že jeho rodina sestává ze tří osob. Plat. rozkaz byl k odvolání majitele bytu zachován v platnosti i usnesením měst. zastupitelstva v M. L. z 22. července 1925 z důvodu, že majitel bytu a jeho rodina se zdržuje největší část roku v Praze, kde má stálý byt a výdělek, pročež dlužno byt v M. L. uznati za přepychový. Naproti tomu bylo dalšímu odvolání majitele bytu nař. rozhodnutím osk v T.-M. L. vyhověno, ježto ustanovení 2. věty posl. odst. § 2 pravidel týká se jen bytu nalézajícího se v téže obci, takže nelze dávce podrobiti všechny místnosti patřící k bytu Lva B. v M. L. proto, že má v Praze jiný byt. Ježto pak byt v M. L. pozůstává z 5 místností a domácnost B. pozůstává ze 4 členů, nepodléhá onen byt dávce z přepychových bytů.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí obcí M. L. uvážil nss toto: — — — —
Stěžující si obec uplatňuje, že do počtu místností, z nichž jest dávku zapraviti, mají býti započítány všechny místnosti patřící k bytu B-ovu v M. L. a to proto, že B. má v Praze stálý byt a jen přechodně v létě se zdržuje se svojí rodinou v M. L. Jeho bytová potřeba ie tedy ukojena již stálým bytem v Praze a byt v M. L. jest tedy pro něho bytem přepychovým. Stížnost, jsouc patrně svedena označením dávky jako »dávky z přepychových bytů«, zakládá tudíž svůj petit na právním názoru, že byt obývaný jen dočasně osobou, která má byt jiný, jest již tím bytem přepychovým ve smyslu pravidel a proto podléhá v celém svém rozsahu dávce. Nss nedal stížnosti za pravdu.
Pravidla o vybírání této dávky malí sice za předmět zpoplatnění přepychových bytů, avšak nepodrobují dávce byty jako dávkové jednotky s hlediska, k němuž vývody stížnosti směřují, zdali totiž byt jako takový jest pro držitele bytu přepychem, nýbrž stanoví zvláštní objektivní známky pro vyměření dávky. Podle § 1 prav. platí se dávka z přepychových bytů ze všech obytných místností, které jsou při kterémkoliv bytě v obci nad nejvyšší v § 2 stanovenou míru. § 2 stanoví pak, že nejvyšší přípustná míra pro 1 osobu činí 1 místnost, pro domácnost pak počet vždy o 1 místnost větší než je počet domácnosti. Podle § 3 tvoří domácnost držitel bytu a všechny osoby, které do bytu trvale přijal. Podle tohoto ustanovení podléhají tedy dávce z přepychových bytů veškeré obytné místnosti, přesahující počet členů domácnosti o 1, a nehraje při tom žádnou roli, zdali dotyčný držitel bytu ho nutně potřebuje, má-li tedy snad jinde byt jiný, obývá-li byt celoročně neb dočasně, je-li tedy snad toto dočasné užívání pro dotyčného držitele přepychem. O dvou neb několika bytech téhož držitele jedná 1. věta posledního odst. § 2 pravidel, avšak toto ustanovení týče se jen případu, když jde o dva neb více bytů téhož držitele, nalézajících se v téže obci. Druhá věta tohoto odstavce, která ostatně má stejně jako první věta na zřeteli jen byty nalézající se v téže obci, pro daný případ nemůže přicházeti v úvahu již proto, poněvadž má na mysli jen případ, když nějaký další byt jest obýván jedním neb několika členy domácnosti, která v téže obci má ještě jiný byt, kde tedy nejde o identitu držitelů obou neb několika bytů (viz nál. Boh. č. 4925/25 a 5126/25 adm.).
Jestliže tedy žal. úřad, vycházeje z právního názoru, že nelze veškeré místnosti bytu B-ova v M. L. jako celek považovati za předmět dávky z přepychových bytů, vyhověl odvolání poplatníkovu a rozhodnutí nižší stolice zrušil, nemohl nss shledati, že by jeho výrok byl v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 6574. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 895-897.