Čís. 13920.Měla-li částka zaplacená vnuceným správcem bernímu úřadu býti podle § 120 čís. 1 ex. ř. súčtována na činžovní daň, pokud podle § 265 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. požívala zákonného přednostního práva zástavního na dražené nemovitosti, jest bez významu, že vnucený správce prohlásil, že částku tu platí na jiné pohledávky berního úřadu. K placení cestou soudní exekuce musí rozvrhový soud sám přihlížeti, aniž tu má místa poukázání odporu na pořad práva (na pořad správních stolic). (Rozh. ze dne 2. listopadu 1934, R II 397/34.) Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost, přikázal soud prvé stolice státu v přednostním pořadí na dani činžovní 5641 Kč. Rekursní soud vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele potud, že srazil z přednostní pohledávky státu částku 2100 Kč, jež byla zaplacena bernímu úřadu z výtěžku vnucené správy, vedené na draženou nemovitost. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu československého státu. Důvody: Rekursní soud právem srazil z přednostní pohledávky berního úřadu na činžovní dani 5641 Kč částku 2100 Kč, která byla podle prohlášení zástupce berního úřadu při rozvrhovém roku zaplacena bernímu úřadu z výtěžku vnucené správy, vedené na draženou nemovitost, a súčtována na poplatek 1857 Kč z roku 1932. Podle § 120 čís. 1 ex. ř. měla býti částka 2100 Kč súčtována na činžovní daň, pokud, podle § 265 zákona z 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n. požívala zákonného přednostního práva zástavního na dražené nemovitosti. Tento předpis je striktní a nemá proto významu, že vnucený správce prohlásil, že částku tu platí na jiné pohledávky berního úřadu. Není správný názor stěžovatelův, že, ježto šlo o sporné skutkové okolnosti, totiž o tvrzení, že přihlášená daň činžovní jest z části zaplacena, měl rekursní soud odkázati odporovatelku, aby svůj odpor uplatnila pořadem správních stolic, neboť částka 2100 Kč byla bernímu úřadu zaplacena cestou soudní exekuce a k takovému placení musí exekuční soudce sám přihlížeti.