Čís. 1708.

Četnictvo jest samostatným oddílem československé armády ve úmyslu článků V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863.
(Rozhoze dne 16. srpna 1924, Zm II 56/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 6. listopadu 1923, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupkem §u 488 tr, zák. a čl. V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863, mimo jiné z těchto
důvodů:
Neprávem namítá zmateční stížnost obžalovaného s hlediska zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že právně mylným jest názor nalézacího soudu, že četnictvo považovati jest za samostatný oddíl armády republiky Československé. Poukazuje-li na odůvodnění této námitky na to, že zákon o četnictvu ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 sb. z. a n. označuje četnictvo za orgán státní politické správy, jež v příčině vykonávání bezpečnostní služby jest podřízeno politickým úřadům, v příčině výcviku atd. četnickým důstojníkům, v obojím směru však podléhá V poslední stolici ministerstvu vnitra (§ 2 zákona), že resortním ministerstvem četnictva jest tedy ministerstvo Vnitra (§ 3 zákona), že politický úřad prvé stolice jest představeným úřadem pro četnictvo, v jeho obvodu službu konající (§ 7 zákona) a že v §u 8 jest výslovně určeno, že ostatním úřadům civilním a vojenským četnictvo není podřízeno, přehlíží celou řadu ustanovení zákona, jež jasně nasvědčují tomu, že názor stížnosti jest pochybeným. Již § 1 praví, že četnictvo republiky Československé jest vojensky organisovaným sborem strážným. Podle §u 6 přichází v případě Válečného stavu část četnictva dohodou mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrány k polní službě bezpečnostní určená, pod přímé velení vojska. Za účelem výcviku v polní službě povolávají se již v míru podle §u 5 příslušníci četnictva k vojenským cvičením a podléhají po dobu cvičeni vojenským zákonům a předpisům. Dle §u 12 podléhá četnictvo vojenským trestním zákonům a soudům a platí pro ně vojenský služební řád. Četník, službu konající, má dle §u 13 zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské a jest ho podle §u 174 vojenského trestního zákona považovati za stráž . vojenskou ve smyslu čtvrté hlavní části vojenského trestního zákona. Podle §u 21 jsou konečně příslušníci četnictva, pokud se týče vzájemného poměru mezi četnictvem, a vojskem na roveň postaveni osobám vojenským. Mohlo by se snad namítali, že podle §u 1 zákona četnictvo jest určeno jen k tomu, aby udržovalo v celém území republiky veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost. Ale námitka ta pozbývá významu vzhledem na shora uvedená ustanovení §u 5 a 6 zákona, ze kterých plyne, že četnictvo jest určeno též k vykonávání služby polní. Již vzhledem k těmto předpisům bylo by četnictvo pokládati za samostatný oddíl armády, to jest branné moci. Veškeré pochybnosti však odstraňuje úvaha,, že podle §u 1 branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 sb. z. a n. branná moc jest povolána k tomu, by hájila trvání, celistvost a svobodu republiky Československé proti nepřátelům zevnějším, jakož i spolupůsobila při udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř státu, že obě úlohy jsou také povinností četnictva, jak zřejmo z ustanovení §u 1 zákona o četnictvu a z ustanovení §u 4 tohoto zákona, jenž ukládá ministerstvu vnitra, by v dohodě s ministerstvem národní obrany zabezpečilo vše, čím četnictvo k odvrácení vnějšího nebezpečí pro stát může přispěti. Okolnost, že četnictvo v příčině vykonávání služby bezpečnostní jest podřízeno politickým úřadům státním, má vzhledem k tomu pro řešení otázky, stížností nadhozené jen význam podřadný. Právem tedy nalézací soud, zjistiv, že závadný výrok týká se mužstva četnické stanice v L., dne 17. prosince 1922 službu konajícího, pokládal mužstvo to za samostatný oddíl armády.

Citace:

č. 1708. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 518-519.